Důchodová reforma bez masky

17. 6. 2010 / Josef Mrázek

O mravní úrovni většiny členů komise svědčí již to, že odstupují od mezigenerační slušnosti a ignorují v Evropě i jinde uznávanou zásadu, že důchody by měly být valorizovány i s ohledem na růst průměrné reálné mzdy. Toto odstoupení souvisí s vnucovaným principem spoření na důchod, které ale nemůže vést k deklarovanému cíli, a je vnucován v zájmu obchodníků s důchodovými fondy. Dále v textu je to blíže vysvětleno.

Ani to zdánlivě jednoduché posouvání odchodu do důchodu není zvažováno dost racionálně. Základním důvodem pro toto posouvání je samozřejmě prodlužování věku dožití, ale nutnou podmínkou pro úspěšnost tohoto opatření je, aby byl dostatek pracovních příležitostí, kterých by se mohli občané v předpensijním věku ujmout. Jinak by byli tito občané odsouzeni k neradostnému postavení nezaměstnaných a životu z podpory, která by se musela navíc odečíst od úspory na penzích. Takže zároveň, nebo spíše před posouváním odchodu do důchodu je nutné řešit problém, jak najít pro občany ponechané v aktivní službě pracovní uplatnění. A to je obtížné, ale právě tím je třeba začít.

Bezděkovci předvádějí zásadní nepochopení pro situaci, jaká ve věci důchodů nastane ve vzdálené budoucnosti. Také v tu dobu bude aktuální produkt z činnosti aktivní části populace představovat jediný zdroj pro průběžné uspokojování velké většiny životních potřeb celé populace. V poměrně kulturním státě, jakým je Česká republika a s ohledem na sociální tradice jsme oprávněni očekávat, že zmíněný produkt bude rozdělován tak, aby životní úroveň důchodců nebyla dramaticky horší, než životní úroveň výdělečně činné složky obyvatelstva. Toho se dosáhne tak, že výtěžek z aktivní činnosti se v přiměřeném poměru rozdělí mezi jeho tvůrce a důchodce. Z tohoto důvodu se bude muset na důchody odvádět tím větší část hrubého výdělku, čím menší bude poměr počtu aktivně činných obyvatel k počtu důchodců. Bude to při dosud ignorovaném demografickém vývoji více než stávajících 28%, ale rostoucí produktivita práce ve většině oborů pravděpodobně umožní, aby životní úroveň přesto neklesala.

Představa, že uvedená situace se dá positivně ovlivnit spořením na důchod, je beznadějně mylná. Tím, že teď někdo spoří, nijak neovlivní ani objem produkce v době, kdy bude v důchodu, ani kapacitu služeb, které budou k dispozici. Velká většina z toho, co důchodci potřebují k uspokojování svých potřeb, musí se brát z běžné výroby a v případě služeb úplně všechno jen z jejich aktuální nabídky. A budou-li důchodci chtít uplatnit uspořené peníze a dostat něco navíc, způsobí převis poptávky a odpovídající zvýšení cen. Zboží ani služeb nepřibude, nejvýše dojde k tomu, že ti, co méně spořili, nedostanou ani to, co měli dostat. Uspořené i neuspořené peníze znehodnotí inflace.

V ustáleném stavu by mohlo být jedno, zda se důchody financují průběžně, nebo se tytéž peníze dávají na důchodové spoření a do systému se dosazují místo toho peníze naspořené jinými důchodci. Ale není to jedno, protože část spořených peněz padne na provoz a zisky provozovatelů fondů, nehledě na riziko, že fondy budou vytunelovány.

Najednou se ukazuje, že jediným důvodem pro nesmyslný pilíř spoření na důchod je vytvořit kapitál, na kterém by na úkor důchodců vydělávaly soukromé fondy. Jsou zde ale další problémy. Komise předpokládá individualizaci systému, takže když důchodce zemře brzo, obsah jeho konta přejde na dědice. To se zdá být spravedlivé, ale oslabuje to solidární funkci fondů a je to v rozporu s nutností řešit doživotní vyplácení důchodů. V každém případě by velká část peněz zůstala fondům jako zisk pod záminkou krytí podnikatelského rizika.

Již bylo naznačeno, že přikročit ke snížení odvodů na důchody je nesmyslné, když už teď je i 28% málo. Záměr snížit odvod na 23% a výpadek nahradit zvýšením nižší sazby DPH z 10% na 19% je přímo zvrhlý. Skoro všechno, za co důchodci a sociálně slabší rodiny s dětmi utrácejí své peníze, má nižší sazbu DPH. Změna DPH se pro ně projeví jako nejméně sedmiprocentní inflace. To je totéž, jako snížení důchodů o 7%. Podobné je to u lidí žijících z dávek, i u zmíněných rodin s dětmi, kde úsporu části odvodu na důchodové pojištění Bezděk slibuje zaměstnavatelům, nikoliv zaměstnancům.

U občanů s většími příjmy tvoří útrata za zboží a služby v dosud nižší sazbě DPH jen menší část výdajů, takže by zaznamenali jen menší inflační vliv. To není jediná Bezděkem navržená diskriminace. Spoření na důchod má být spojeno se státním příspěvkem ve výši úměrné platu zaměstnance. To znamená, že lépe placení občané dostanou od státu více, než méně placení a sociální případy nedostanou nic.

Bezděk uvádí, že navržená opatření jsou z hlediska státního rozpočtu zhruba neutrální, nezapočítáme-li obrovské náklady na rozjezd. Je tedy otázka, jaké problémy mají řešit. My jsme si ukázali, že tato opatření odvádějí z veřejných prostředků těžko kontrolovatelné množství peněz na dříve nepotřebné náklady a zisk participujících subjektů, poškozují sociálně slabší vrstvy obyvatelstva a zvýhodňují sociálně silnější, ohrožují sociální smír, zbavují ženy všech, tedy i důvodných výhod, způsobují inflaci a vedou k podstatně horšímu stavu, než rozumně upravený systém průběžného financování důchodů. To všechno jen proto, aby se vytvořil kapitál, z kterého by mohly zainteresované obchodní kruhy těžit. O tom by mohl pan Bezděk něco vědět.

Vytisknout