Za světové deprese existují pouze nemožná rozhodnutí

16. 6. 2010 / Immanuel Wallerstein

Spojené státy mají nejhorší počty nezaměstnaných za dosti dlouhou dobu. Ano, byla zde nějaká nová místa, ale z 95 % se jednalo o dočasné práce při sčítání lidu. Soukromí zaměstnavatelé přidali pouze 10% počtu pracovních míst, který se od nich očekával. Přesto je teď už politicky nemožné přimět Kongres, aby odhlasoval další peníze na stimulaci ekonomiky. A Federální rezervní systém přestal nakupovat cenné papíry Ministerstva financí a hypotéční dluhopisy. To byly dvě hlavní strategie ke tvorbě pracovních míst. Proč? Příliš zesílilo volání po snížení deficitu.

Nejbezprostředněji se to odráží na úrovni rozpočtů jednotlivých států USA. V důsledku hospodářské krize stouply náklady na program Medicaid. Ty nesou jednotlivé státy. Minulý rok dostávaly pomoc v podobě federálních dotací na tuto zdravotní službu. Kongres ale nechce pokračovat v dotování. Udward Rendell, guvernér Pennsylvánie, říká, že se tím zvětší schodek rozpočtu jeho státu o dvě třetiny, což jej donutí propustit 20 000 učitelů, policistů a dalších státních zaměstnanců. Samozřejmě, k tomu navíc hodně lidí přijde o zdravotní služby.

Ve Velké Británii říká nový premiér David Cameron, že "nejnaléhavější záležitostí, před níž dnes stojí Británie" je omezení půjček. Financial Times shrnují jeho návrhy do titulku "Cameron zahajuje věk ekonomické restrikce" a jeho politiku hodnotí takto: "Jestliže má vláda provést tak prudkou redukci výdajů, nevyhne se tomu, aby zřetelně poškodila služby první linie. Škrty budou divočejší než cokoli, o čem uvažovala dokonce i vláda Thatcherové."

Svou verzi ekonomické restrikce ohlásila také německá kancléřka Merkelová: rozsáhlé škrty veřejných výdajů okamžitě, jejich další postupné zvětšování po následující čtyři roky. Oznámila také nové zdanění letecké dopravy, na což světové aerolinie okamžitě odpověděly, že to vážně poškodí jejich schopnost omezit schodky vlastních bilancí a zachránit se před bankrotem. Nezaměstnanost v Německu vzroste, ale dávky v nezaměstnanosti se sníží. Ostatní vlády Evropy a také Spojené státy vyzývají Německo, aby v zájmu oživení světové poptávky víc utrácelo doma a méně exportovalo. Merkelová tyto požadavky odmítla s tím, že její prioritou je snížení zadluženosti.

Nový japonský premiér Naoto Kan varoval zemi, že její zadluženost je natolik vážná, že se Japonsko může dostat do podobné situace jako Řecko. K nápravě navrhnul určité zvýšení daní, větší regulaci finanční sféry a nové druhy veřejných výdajů.

Nejpozoruhodnější věci, k níž došlo uprostřed vší této ekonomické superrestrikce na Severu, si skoro nikdo nevšimnul. Jak každý ví, k mnoha evropským zemím, jež mají nyní ekonomické potíže kvůli příliš velkému podílu dluhů, patří také Španělsko. Třicátého května se Fitch Ratings připojily k ostatním ratingovým firmám v tom, že snížily hodnocení španělských dluhopisů z AAA na AA+. Otázka zní, proč. Právě předchozího dne odhlasoval španělský parlament nejostřejší rozpočtové škrty za posledních 30. let.

Právě rozpočtové škrty vyžaduje podle všeho Německo a některé jiné země na Řecku, Španělsku, Portugalsku a dalších zemích ohrožených příliš velkými dluhy. Španělsko na tento tlak zareagovalo. A právě proto mu Fitch Ratings snížily hodnocení. Brian Coulton, který má u Fitchů na starosti Španělsko, řekl v prohlášení o snížení jeho hodnocení: "Proces přizpůsobování se nižší úrovni zadlužení soukromého sektoru a vnější zadluženosti podstatně sníží míru růstu španělské ekonomiky ve střednědobé perspektivě."

Takže tady to máme -- ať něco uděláte nebo ne, je to pořád špatně. Finanční spekulanti způsobili katastrofický propad světové ekonomiky. Míč byl pak přehrán na státy, aby vyřešily vzniklý problém. Státy mají méně peněz a chce se po nich víc. Co mají dělat? Mohou si půjčovat, dokud k tomu půjčovatelé neztratí ochotu nebo nebudou požadovat příliš vysoký úrok. Mohou zdaňovat, ale podniky říkají, že to omezí jejich schopnost vytvářet pracovní místa. Mohou omezit výdaje. A vedle velkých potíží, které to způsobí každému, ale zejména těm zranitelnějším, omezí tento krok také možnosti růstu, jak na to upozorňuje pan Coulton u Španělska.

Samozřejmě existuje oblast, kde lze velmi omezit výdaje -- vojsko. Vojenské výdaje sice vytvářejí pracovní místa, ale mnohem méně než při jiném využití peněz. To neplatí pouze pro největší marnotratníky jako jsou Spojené státy. Jedním ze skoro nezmiňovaných aspektů řecké krize jsou právě značné výdaje na vojsko. Jsou ale vlády ochotny k jejich významnému omezení? Nezdá se to moc pravděpodobné.

Co tedy mohou státy dělat? Dnes zkoušejí jednu věc, zítra jinou. Loni to byla stimulace. Letos je to snížení zadluženosti. Příští rok to bude zdanění. V každém případě se bude celková situace jenom zhoršovat.

Může nás zachránit Čína? Myslí si to podle všeho Stephen Roach, velmi bystrý analytik finanční korporace Morgan Stanley, pokud bude vláda "stimulovat růst soukromého sektoru". V takovém případě budou rostoucí mzdy vyváženy stoupající produktivitou. Možná. Čínská vláda se však dosud takové politice bránila, nikoli z ekonomických, ale z politických důvodů. Zatím byla pro ni daleko nejdůležitější snaha o udržení politické stability. Navíc i Roach má jednu velkou obavu -- útoky na Čínu ve Washingtonu mohou vést k obchodním sankcím. Sám si myslím, že je to velmi pravděpodobné vzhledem k tomu, jak se zhoršuje hospodářská situace USA.

Východiskem z toho všeho není nějaká malá úprava tu a tam -- ať monetaristického nebo keynesovského druhu. Aby se svět vzpamatoval z ekonomického otřesu, který právě prožívá, bude zapotřebí generální oprava současného světového systému. Ta určitě jednou přijde, ale jak brzy?

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 283, 15.6.2010. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil

Vytisknout