Kongres ODS jako očistná lázeň v televizi

19. 6. 2010 / Ivo Šebestík

Naprostým středobodem celého kongresu ale jsou televizní kamery. Moderní technika nabízející bezprostřední spojení s veřejností formou přímého přenosu dává šanci jednotlivým vystupujícím zaujmout ke "krizovému vývoji" ve straně šikovné osobní stanovisko. A právě z tohoto úhlu je třeba nazírat asi všechna vystoupení, ve kterých někteří řekli své závěrečné slovo a dali si záležet na patosu tohoto svého posledního zvonění. Byli to oni, kdo vše věděli, na vše upozorňovali a se vším bojovali. Leč, Osud jim nebyl milostiv. Ani doba jim nepřála. Ani okolnosti nebyly příznivé. A tak přes vše dobré a obětavé nakonec sami, dobrovolně odcházejí. Nevinní, nepochopení přesto v zájmu strany uvolňují místo jiným. Nechť teď oni ukáží, co umí. Tleskejte a plačte, přátelé!

Další vystoupení byla popelavá a flagelantská. Ti, jimž bylo dopřáno zůstat, vědí, že za ty dary vděčí laskavosti voličů, kteří "dali napomenutí, ale dosud ještě nevytáhli žlutou ani červenou kartu" (Přemysl Sobotka). Televizní kamery propojují řečníky se statisíci diváky, takže proč nepokleknout před majestátem imaginárního voliče (neexistující veličina na hony vzdálená voliči z masa a kostí) a neposypat si hlavu popelem? Tato činnost se musí ovšem provádět vášnivě, s vnitřním zaujetím, aby působila věrohodně. Divák by měl získat dojem, že řečník má sice sám jistý podíl na úpadku své strany a na ztrátě důvěry lidu, ale tento podíl je malý, mnohem menší, než u těch nejmenovaných, kteří za to vlastně mohou nejvíc. A proto je dobře, že jsou už pryč. Řečník hledí k zemi, ale občas pozvedne zrak zvlhlý osvícením a pokorou. Činí pokání, které by se mu mělo vyplatit.

Tato vystoupení nejsou vedena ani tak kvůli straně. Mají sice zapůsobit na členy shromážděné v sále (kvůli volbám), ale hlavně na diváky u obrazovek. Těm mají říct, že reflexe byla provedena a na nové startovací čáře stojí buďto úplně noví lidé nebo lidé s obnovenou vírou v ideály, kteří prošli peklem sebezpytování, aby nakonec vystoupili z lázně očištěni a pomazáni vonnými mastmi a oleji. Některé projevy jsou napsány jako pěkná slohová cvičení (na gymnáziu tak na dvojku) plná metafor, řečnických otázek a zvolání (Němcová). Pokud by se ze všech těchto vystoupení vymačkal extrakt zásadní viny strany na neúspěších, nezbylo by toho mnoho. V podstatě za vše může usnutí na vavřínech a podcenění práce s voliči. Jen leností a nedostatečnou ostražitostí jsou tedy vinni představitelé ODS. Nic vážnějšího na dně kalíšku s rozdrcenými olivami pokání, chválabohu, není. V podstatě podobně neškodnou sebekritikou bývali vybaveni i delegáti proslulých sjezdů KSČ.

No, takže co bude asi dál? Problémem této strany (stejně jako všech ostatních) je nedostatek výrazných osobností, které by se ocitaly v popředí a které by strana sama vysílala jako důležité mluvčí do médií. V ODS zůstal v podstatě Petr Nečas sám. Zástupce Prahy a pravděpodobně muž číslo dvě, David Vodrážka, má jenom jednu jedinou přednost. Alespoň z pohledu, jakým se jeví a zřejmě i bude jevit navenek, zvláště v médiích. Je mladým politikem s ještě neokoukanou tváří. Pouze s touto výbavou však Vodrážka dlouho nevystačí. Jeho mediální vystoupení jsou mdlá a chytřejší novinář si s ním hravě poradí. Navíc už teď má drobný morální problém, neboť byl blízkým spolupracovníkem Mirka Topolánka, kterého nyní z pudu sebezáchovy zapírá, jak může. Vůdce padl a ti ostatní dělají, že u jeho rozhodnutí nebyli, nebo je neviděli, nebo ta rozhodnutí nebyla tak zjevná, jak se později ukázalo. Zkrátka výhodou okolí vůdců je, že po pádu patrona se ho mohou zříct a nasadit si masku oklamaných, v nejhorším případě jen málo ostražitých. A další nové či skoronové tváře se nijak nápadně nevymykají z běžného průměru české politiky. Jsou jako nové součástky do starého stroje.

Prezentace osobností je přitom pro moderní politiku naprosto klíčová. Stačí se ohlédnout za dvacetiletím nejnovějších českých dějin, aby bylo zřejmé, že jsou to především lidé, kteří získávají pro své strany body. Nebo, kteří je svým stranám (často po nějaké době) pak začnou opět ubírat. Skoro by se řeklo, že úspěch strany stojí a padá s osobnostmi v jejich popředí. Důvodem je posun politiky od programů k divadlu. Špatní herci jsou zárukou propadu i té nejlepší hry.

Moderní doba vygenerovala určitý konkrétní typ tzv. úspěšného progresivního člověka. Je to vlastně manažer. Uhlazený, ale skrytě agresivní typ jedince, jakoby vysoustruhovaný z jednoho kusu tvrdého vyleštěného materiálu, na kterém všechno sedí jako ulité. Bez humoru, bez ducha, vybavený jen frázemi a kravatami. Politické strany podléhají klamu, že právě na tohle jsou lidé zvědaví. A tak se snaží doplňovat "nové" tváře zejména z krabice s tímto zbožím. Naproti tomu nečekaný úspěch lídra TOP 09 Karla Schwarzenberga nebo i popularita Radka Johna ukazují jiným směrem. Oba tito pánové jsou typově někde úplně jinde. Teď nejde vůbec o to, nakolik jsou či nejsou hodni důvěry svých voličů. Ale o to, jaký styl vnášejí nebo se snaží vnést do svého vlastního vystupování. Jen z těchto dvou případů je zřejmé, že veřejnost hladké manažerské úhoře, z jejichž úst nikdy nezazní nic, co by se byť vzdáleně dalo hodnotit jako vlastní názor, příliš nebere. Rozhodně je nepovažuje za lídry hodné následování.

Vůdčí osobnost musí mít určité charisma, byť by to bylo i charisma podvodníka. Musí něčím okouzlovat. Manažerské typy střední kategorie jsou všechno jiné, jenom ne zajímavé. Lidé, kteří se i v byznysu ocitnou na samém vrcholu, mají ke svému manažerství vždy nějakou přidanou hodnotu. A většinou jsou i zajímaví. To generaci současných mladých a progresivních politiků naprosto chybí, napříč všemi politickými stranami včetně těch nových.

Petr Nečas sám tíhu mediální pozornosti za celou stranu neudrží. Je zvyklý pohybovat se spíše malounko v pozadí a evidentně nemá tak tvrdou kůru jako Mirek Topolánek. Do toho se zatínaly sekery ze všech stran po celou dobu jeho působení v čele ODS, a trvalo dlouho, než podťat padl k zemi. Nový lídr ODS je v podstatě dobře skryt za svým obličejem. Jeho osobnost, jak by napsal Jan Neruda "tak vcelku ujde".

Vytisknout