Důchodová reforma po česku

16. 6. 2010 / Zdeněk Maštalíř

Jak vysoké jsou vlastně naše daně?

Musíme si připomenout, že daň je povinná platba maskovaná pod různými názvy, kterou stát uvalí na daňového nevolníka a pokud nevolník nezaplatí, přijde dráb a nevolník je tvrdě ztrestán.

Nyní si předvedeme, jak bratrsky rozdělíme 100 kč tzv. superhrubé mzdy mezi občana a stát. (čísla se mohou u jednotlivých zaměstnanců mírně odchylovat, v závislosti na výši platu, počtu dětí a složení spotřebního koše)

Superhrubá mzda	100%
Zdravotní pojištění	10, 1%
Sociální pojištění	23, 2%
Daň z příjmu	12, 3%
DPH nákupy, sazba 20%	7, 1%
DPH nákupy, sazba 10%	1, 8%
Cestovné do práce zahrnuji, protože ve slušných státech je daňově odečitatelnou položkou a kromě toho je stejně tvořno hlavně spotřební daní	5, 2%
Zvýšení cen monopolních dodavatelů propojených s politiky – například ČEZ, fotovoltaika apod.)	0, 8%
Daň právnických osob promítnutá do ceny zboží	1, 8%
Spotřební daně (alkohol, cigarety, benzín na výlety, daň z nemoitosti, mýtné ceně zboží, náklady na povinné STK, koncesionářské poplatky, OSA apod.	1, 6%
Skutečný netto plat	35, 2%

Mám pocit, že ten kdo slaví v červnu den daňové svobody, oslavuje poněkud předčasně.Také už vidíme, co ODS kdysi myslela svým slibem 15ti procentní daně. To je cílové procento, kolik nám má zůstat po uhrazení všech závazků vůči státu. Na druhé straně je určitá výhoda v tom, že víc jak o 35% se již daně nezvýší, protože to už bychom tady měli ten komunismus, kterým nám ODS hrozí před každými volbami, protože už nám, kromě strašení a pravidelného zdvojnásobování DPH, nemá co nabídnout. Ostatně hospodaření našeho státu je tím nejlepším dokladem životaschonosti zbytků kapitalismu. V jakémkoli jiném ekononickém systému, by občan, kterému z jeho příjmů seberou tolik, chcípl hlady.

Dále si graficky shrneme nesporné přínosy vlády Mirka Topolánka a její daňové reformy. Ne, že by ti, co vládli před ním, byli lepší, ale alespoň nás ušetřili řečí o šetrném a úsporném státu.

údaje MF ČR najdete ZDE

Zde jsou zbytečná slova zbytečná (copyright J.Cimrman), i ten poslední slaboduchý volič levice, musí na základě letmého pohledu na tyto grafy uznat, jak moc nám změna vlády prospěla.

Pravda, vývoj dluhu mohl být ještě mnohem příznivější. Levicová populistická část sněmovny však zabránila přijetí programu ODS Plus. Důchodci tak museli zapomenout na +12000, živnostníci na +24000 a rodiny s dětmi na + 64000 a státní rozpočet tím značně utrpěl. Také nepřišly žádné povodně, které by pomohly nastartovat ekonomický růst.

Vláda Mirka Topolánka za sebou navíc táhla břímě sociálních výdajů raketově rostoucích díky předvolebnímu populismu Jiřího Paroubka. A tak ačkoliv byly v roce 2008 příjmy státního rozpočtu oproti roku 2006 o 141 mld vyšší, bylo nutné zaseknout sekeru o dalších 107 mld, nejspíš díky tolik medializovanému pastelkovnému, které navýšilo dávky sociální podpory o 0, 004%. Naštěstí se ukázalo, proč nám našeho nejlepšího ministra financí závidí celý svět. I při tak hrozivém nárůstu dluhu, se díky změně metodiky výpočtu, podařilo vykázat deficit rozpočtu jen 19 mld. Tento úspěch kazí snad jen drobný fakt, že věřitele podobné účetní čachry nezajímají a úroky budeme muset zaplatit z celých stosedmi mld.

Nepříznivý hospodářský vývoj konce roku 2008 a celého roku 2009 a s tím spojené rozpočtové potíže padají již zcela na vrub

• hospodářké krize, která si nevšimla, že ČR je ostrůvkem stability a odmítla se přizpůsobit skutečnosti, že nejlepší ministr naplánoval vývoj HDP s opačným znaménkem.
• Jiřího Paroubka, který v prosinci odmítl státním zaměstnancům snížit platy, které v červnu pan ministr Nečas zvýšil, aby snížil dopady ekonomické krize na zaměstnance.

Ruinují nás sociální výdaje?

Protože dluhy se nějak zdůvodnit musí, všeobecně se vytváří povědomí, že za katastrofální stav státní pokladny mohou štědré sociální dávky. Sociální výdaje skutečně činí velkou položku státních výdajů a sice ca 40%. Avšak 80% z těchto výdajů tvoří důchody. A že by důchody v porovnání s výší pojištění byly nějak přemrštěné, je poměrně odvážná myšlenka. Proto pro nás všechny bude lepší, když budeme předstírat, že za všechny ty dluhy mohou Ti, jejichž jméno se nesmí vyslovit, snad jen napovíme, že nám chtěli sežrat kocourka Mikeše. Ovšem trochu problém je, že výdaje na státní sociální podporu, která ani vzdáleně neskončí jen u těch, co je tak nemáme rádi, tvoří jen 10% sociálních výdajů a tedy pouhá 4% z celého rozpočtu. Navíc my rasisti dobře víme, že oni stejně všechny dávky prokouří a prochlastají, takže platí vysoké spotřební daně a tím vlastně z toho drobku co z rozpočtu dostanou, vrátí půlku hned zpět. Ono je ale vždycky dobré mít někoho, proti komu se můžeme sjednotit a hodit na něj vinu za všechen ten bordel. Taky je dobré vytvářet zdání, že každý, kdo si požádá o sociální dávky je parazit a to i přesto, že z práce ho vyhodili až v padesáti a kolik do té doby platil na pojistné se můžeme mrknout zpět na začátek článku.

Tři pilíře reformy

• zvýšit věk odchodu do důchodu
• zvýšit daně
• zvýšit příjmy soukromých penzijních fondů

Důvod zvyšování důchodového věku je jasný. Dramaticky se zvyšuje nezaměstnanost mladých. Ta je v ČR 18, 3%, v EU dokonce 20, 3%. Nezaměstnaní mladíci se poflakují po parku a nemají si kam sednout, protože jim lavičky zabírají důchodci a tím vznikají mezigenerační konflikty. Proto se celá Evropa předhání v tom, kdo navrhne vyšší věk odchodu do důchodu. Jo a taky ti důchodci musí vydělat mladým na podpory. K ostatním pilířům níže.

Cíle reformy

Aby bylo vůbec možné pochopit navrhovaný způsob reformy, je nutné pochopit její cíle.

Pokud by cílem reformy byl vyrovnaný státní rozpočet, byla by reforma vymyšlená za 5 minut a komise odborníků by v potu tváře nemusela dřít půl roku. Pro splnění takového cíle, by stačily dva kroky.

• Státní ouředník se mrkne do počítače, jak funguje Ebay nebo Aukro a nechá si udělat téměř shodný systém. Jen se nebude prodávat, ale kupovat a cena nepůjde nahoru ale dolů. Platba 100% po dodání zakázky a odstranění závad. Subjekty registrované v daňových rájích, zaplatí za účast v aukci mastný poplatek, subjekty vedené jednateli, za kterými v minulosti zůstaly nedobytné pohledávky jsou z aukce vyloučeny, v případě shodné ceny dostává přednost subjekt, který v minulosti odvedl na daních vyšší částku.
• Ouředník se podívá jestli naplánované investiční akce jsou opravdu nutné a pokud ano, zda jejich rozsah není příliš megalomanský. Třeba zjistí, že elektronické viněty za 8-12 mld jsou zbytečný luxus nebo třeba dojde k závěru, že pokud řidič sám není schopen zjistit, že prší, tak si nejspíš nevšimne ani nápisu PRŠÍ ZPOMAL a to i když je ten nápis vyveden na tabuli kus/ 12 mil. A všichni se modleme, aby počet nehod, kterým zabrání nápis prší, byl nižší, než počet nehod způsobených dlouhodobými zácpami v místech, kde se cedule staví. A už vůbec bych se nechtěl trápit myšlenkou, kolik procent kamioňáků rozumí českým nápisům. Anebo se ouředník podívá, jestli křižovatka mezi jedním stotisícovým městem a dvěma vesnicemi musí vypadat, jako by byla na předměstí New Yorku.

Ani nedomýšlet, k jakému závěru by člověk musel dojít, pokud by se zahloubal, jestli je vůbec ekologické, vozit zeminu sem a tam, dokud neprojezdím 115 000 000 000kč

Protože ovšem nic takového neuděláme, je jasné že cílem reformy, je něco úplně jiného.

Abychom před Vámi nevypadali jako neschopní hlupáci, musíme Vám bohužel prozradit, že skutečným cílem reformy, je zajistit pro rozpočet dostatek peněz, abychom je mohli rozházet v neefektivních státních zakázkách a dostat je tak k lidem, kterým jsme zavázáni. To byl ostatně také hlavní důvod nadhodnoceného plánu vývoje HDP pro rok 2009. Na těchto výdajích rozhodně šetřit nehodláme. Pokud škrtnu zbytečný výdaj např. na zmíněné viněty, tak jsem ušetřil celých 8 mld a možná ještě další peníze na následnou údržbu této zbytečnosti a to nechci. Těch 8 mld musím ušetřit nějak jinak. Na platech, na mateřské, na porodném. Ale jak už víme, z těchto peněz lidé platí VELMI vysoké daně, které teď nevyberu, pokud propouštím, musím zaplatit odstupné a podpory, takže abych ušetřil celých 8 mld, musím vlastně všechno jmenované seškrtat daleko víc než o 8 mld. Třeba i o dvojnásobek. Pokud budu hodně šikovný, vyvolám tím propouštěním takovou paniku, že HDP půjde do kopru a já pak budu moci šetřit ještě daleko víc a budu se moci chlubit, jaký jsem pravicový hospodář, i když původně stačilo přestat přijímat další úředníky a počkat až nadbytek pracovníků vyřeší přirozené odchody do důchodu a do soukromého sektoru.

Pokud by cílem reformy byl vyrovnaný důchodový účet a spravedlivý důchodový systém, museli bychom vymýšlení řešení problému věnovat dalších 5 minut. Dnešní systém je průběžný, odvádí se do něj 28% z příjmů a nejspíš se zhroutí, protože se rodí málo dětí. Skutečnost je tedy taková, že sice odvádíme 28% do důchodového fondu, ale tyto peníze patří po zásluze našim předkům. Oni průběžný systém nezničili. Takže je jasné, že do systému musíme vložit i něco za sebe.Zcela logicky se nabízí myšlenka, že do systému musíme vložit dalšího potomka, ze kterého vychováme daňového poplatníka a kdo tak neučiní (a má na takové rozhodnutí plné právo, anebo za ty méně štastné rozhodne příroda), musí si někam stranou odložit dalších 28% na svůj důchod.

Takovou reformu ovšem zavést nemůžeme.

Za A: Pokud bychom tento systém aplikovali např. zavedením progresivních daňových úlev na dítě, začlo by se v ekonomicky činných rodinách rodit dětí jako smetí, bylo by rázem po problému a my bychom nemohli prosadit privatizaci důchodového systému. Stačí jakou paseku nadělali socani s tou svojí ne zrovna moc efektivně (poslední 4 slova bez ironie) provedenou podporou rodin s dětmi. Naštěstí můžeme říct, že jsou to Husákova vnoučata, stejně si nikdo nevšimne, že kdyby to byl ten hlavní důvod, buď by graf musel kulminovat v roce 2003, anebo by průměrný věk rodiček musel být 34 let. Člověk by skoro řekl, že ty miliardy vyházené na socky, nám soudě podle grafu pomohly od důchodového průseru za mnohem víc miliard.

Za B: Bylo by sociálně velmi necitlivé požadovat po Vás, kdo máte plat jen pro sebe, aby jste si dali na stranu dalších 28%! Myslím, že v rámci sociální spravedlnosti požádáme třeba tadyhle Václava Dobráka. Václav má tři děti a ženu na mateřské. Svůj plat tedy nemá jen pro sebe, ale dělí ho mezi 5 lidí. Je tedy mimořádně sociálně spravedlivé, aby Václav zaplatil o 9 % vyšší DPH za sebe, za manželku, za Lukáška, Kačenku i malého Jeníčka. Vy se nemusíte bát, Vy zaplatíte vyšší DPH jen za sebe. Nu a až Vám bude 65 a Váš penzijní fond bude k velkému překvapení všech zúčastněných dutý, tak ještě zaskočíte za těma třema posledníma, že ten průběžnej systém není tak špatnej a ať platěj i na Vás. No a taky ještě požádáme tady Marii Slušnou. Marie je vdova, vychovala 2 děti a po zaplacení bydlení jí zbude denně na 4 rohlíky, mlíko a léky. Myslím, že je to od Marie Slušné neslušné, že kupuje jen věci zatížené nízkou DPH. Proto jí to DPH zvedneme na 19%. Koneckonců v roce 2006 jsme Máně stejně slíbili, že sazbu DPH ve výši 5 a 19% sjednotíme někde na půli cesty. Teď po půl roce konečně komise odborníků zjistila, kde je ta půle mezi 5 a 19. No a aby si bába zbytečně nevyskakovala, tak jí sebereme i vdovskej důchod. No vidíte jak jsme to vyřešili, nakonec Vám z těch 28% co odvádíte rodičům můžeme ještě 5% ubrat! A Dobrák i Slušná jistě svého hlasu pro naši stranu nelitují.

Proč jsou nutné povinné privátní penzijní fondy?

Jsou investoři a jsou spekulanti. Investoři kupují akcie dle jejich vnitřní hodnoty, většinou za své a pokud umí momentálně podhodnocené akcie vybrat, mohou někdy velmi zbohatnout. Spekulanti kupují podle stádního instinktu, pracují většinou v nějakém fondu a investují hlavně cizí peníze a vždycky velmi zbohatnou na poplatcích, které platíte za to, že někdo hraje ruletu s Vašimi penězi. Kvality spekulantů, pardon, makléřů občas ověří tzv. opičí test. To necháme opici a několik makléřů vybrat akcie a za nějakou dobu zkontrolujeme výsledky. Zatímco při testu provedeném v USA, porazil opičák 70% makléřů, opička v Rusku porazila 94% makléřů. Nicméně na obranu ruských makléřů, je nutné konstatovat, že ruská opička byla z cirkusu a tedy cvičená a pokud by byli ruští novináři objektivní a vzali nějakou necvičenou opičku, jistě by výsledky ruských makléřů byly stejně dobré, jako u jejich amerických kolegů.

Finanční fondy fungují následovně: zůstávají nám volné peníze a chceme investovat. Anebo máme prd, ale stát nám přesto investování nařídí, protože mu to nařídil pan Bezděk a chytré opičky se bohužel nikdo nezeptal, co si o tom myslí ona. Peníze většinou investujeme za účelem zisku. Dejme tomu alespoň 3% ročně nad inflaci. Takže pokud jsme chytří, najdeme si investiční fond, kde pracuje hodně opiček z cirkusu, pardon vlastně konkrétně v případě důchodové reformy nám vhodný fond vybere ČSSZ podle nějakých jiných hledisek a fond začne dělat co je v jeho silách. Protože do takového fondu mají šetřit všichni budoucí důchodci, hromadí se v takovém fondu přímo nepředstavitelné množství peněz. Aby bylo možné takové množství peněz s potřebným ziskem investovat, je bezpodmínečně nutné, aby bohatla celá společnost, protože jinak by si zboží, které na trh dodají subjekty do kterých prostřednictvím fondu investujete Vy a miliony dalších, neměl kdo kupovat, jednoduše by na to neměl peníze To prakticky znamená, že pokud by se skutečně dařilo investovat většinu prostředků alespoň se ziskem 3%, museli bychom dnes být ca 4, 5 x bohatší než v roce 1960. I přes tento z hlediska teorie nutný nárůst bohatství, splácíme hypotéky na stále menší byty 30let, namísto uzenin z masa konzumujeme párky, kterým chuť dodaly produkty chemického průmyslu, bojíme se mít děti, protože jsou pro mnohé jízdenkou do chudobince a státy i jejich občané jsou zadlužení jako nikdy předtím. Pokud pominu jinou technickou úroveň spotřebního zboží, mám dojem, že ani v zemích kde kapitalismus a investiční fondy fungují již dostatečně dlouho, není uživení rodiny o moc snažší, než tomu bylo před padesáti lety. Takže to vypadá, že buď se tedy neinvestuje zdaleka tak dobře, jak se nám snaží namluvit grafy v reklamních brožurkách investičních fondů, anebo to vytvořené bohatství končí u někoho jiného než u drobných investorů, kteří do fondu nasypali peníze.

Vypadá to tedy, že nešťastní makléři nahromadili a nahromadí ve svých fondech obrovské prostředky ( za těch 25 let, než první český důchodce dostane peníze z plánovaného povinného spoření, by se tam údajně mělo našetřit okolo 1, 5 bilionu kč), ale kvalitních investičních možností je tedy zjevně mnohem méně, než nahromaděných peněz. Vystresovaný finančník tedy vymýšlí stále nové a nové finanční produkty. Snaží se vnutit půjčky již téměř každému, snad se jednou dočkáme doby, kdy agenti bank budou půjčovat gamblerům přímo v hernách a předluženým státům pomáhají falšovat výkazy, jen aby se v této pyramidové hře, povedlo vyhnat pyramidu ještě o jeden štok, než se to celé sesype. Co se nepodaří rozpůjčovat, investuje se třeba do akcií. Jenže akcií, které spolehlivě přinášejí odpovídající dividendu je po čertech málo a tak se akcie či jiný investiční produkt kupuje s tím, že se za nějakou dobu najde další hejl, kterému prodáme dráž, než jsme nakoupili. Takže investování se nám pomalu ale jistě změnilo na čistou spekulaci.

Jak už to tak u pyramidových her a to bez výjimky, bývá, hráči dojdou a tak dojdou i peníze na nákupy předražených akcií, někdo si konečně všimne, že akcie, za kterou zaplatil majlant, již 15 let nevynesla ani cent, vykřikne SELL! SELL!, SELL! Ostatní ho následují a na burze se přes noc vypaří pár desítek či stovek miliard. Do toho se dlužník, který má peníze od našeho fondu konečně dostane do situace, kdy už mu příjmy nestačí ani na splácení úroků a celé to finanční letadlo se kvapem řítí k zemi.

Naštěstí pro bankéře, je tu ještě možnost, která nikdy nezklame. Zajde za prezidentem, či předsedou vlády, to podle toho, kdo v dané zemi předstírá, že rozhoduje o důležitých věcech a pohrozí kolapsem bankovního systému a zhroucením penzijních fondů. Prezident pronese několik silných vět, že tentokrát je to již opravdu naposledy, co někoho zachraňuje ( to aby uklidnil naštvanou veřejnost) a zašle bankéři požadovanou sumu. Protože ji nemá, tak si ji vypůjčí, nebo ji nechá vytisknout, to podle toho, která varianta momentálně připadá bankéři výhodnější.

Obyčejný občan o jehož blaho mají všichni takovou starost, to celé zaplatí hned několikrát.

Prodělá na své investici, inflace mu znehodnotí úspory, svoje bydlení splácí celý život, protože široce dostupné půjčky a trvalá hrozba inflace vyhání ceny nemovitostí do závratných výšin a nakonec ještě sanaci bank zaplatí svými daněmi. Tím se tak nějak zároveň částečně vysvětluje, proč přes obrovský technologický pokrok a obrovský nárůst produktivity výroby, trčíme v práci stejně dlouho, jako naši dědové.

Je proto jasné, že když skupina odborníků z penzijních fondů určuje směr důchodové reformy, nemůže navrhnout nic jiného, než že jim lidé 25 let budou podílat peníze a teprve po tak dlouhé době, začnou fondy vyplácet po troškách první peníze. Bude to opravdu velmi dlouhý, příjemný, ničím nerušený let. Budoucí důchodce může pouze mrzet, že reformu nenavrhovali majitelé kasín, peníze zde neztratíte tak snadno, jako ve fondu a navíc si přitom užijete spoustu vzrušení.

Zdálo by se, že tři % navržená pro přesunutí do soukromých fondů, jsou pro let takového finančního letadla málo. I na tento fakt jsou odborníci připraveni. Protože jim to pálí, ví, že zásadní zvýšení DPH na potraviny, se projeví následujícím způsobem.

• Opět dramaticky poklesme porodnost u produktivních skupin obyvatelstva. Takových dobráků jako Václav Dobrák, schopných z platu uživit pětičlenou rodinu se již moc nenajde.
• Výběr DPH bude mnohem nižší, než se nyní tváří, že očekávají. Nárůst sazby pocítí zejména chudina a ta je velmi vynalézavá. Místo tůjí opět zasází brambory, místo gumovýho bazénu šoupnou na zahradu králíkárnu a místo aby šli k pekaři, napečou si doma. O sobotách budou Karosy pendlovat mezi ČR a Polskem a ani obchodníci z ostatních okolních zemí nepřijdou zkrátka. A taky, pokud nemám za kamarádku tu hodnou paní z Providentu, mohu utratit, jen to co mám. Pokud je zboží o 9% dražší, mohu koupit méně zboží a když něco nekoupím, tak z toho neplatím DPH a obchodník ani výrobce či dovozce daň ze zisku. To snad chápe i nejlepší ministr.

Vláda proto opět pozve pana Bezděka, ovšem nikoliv za účelem vyzvání téhož ke spáchání harakiri za zpackanou reformu, nýbrž proto, aby ho poprosila o další moudrou radu. Pan Bezděk svolá odbornou komisi, tentokrát alespoň na rok a pokud ani tentokrát nepozvou žádnou opičku, sdělí nám, že díky neočekávaně nepříznivému demografickému vývoji, se zdá být průběžný systém financování důchodů již zcela neudržitelný a je nutné do privátních fondů nasypat místo procent tří, procent alespoň třicet, věk pro čerpání z fondu se zvyšuje na osmdesát let a pojištěnec je pro vyplácený důchod musí dostavit každý měsíc osobně v doprovodu obou rodičů. A také bude nutné zavést mimořádnou daň na nechráněný pohlavní styk, dětský plínky, sunar a léky na stařecký nemoci. Kníže řekne, tady se plácají blbosti a usne a zbytek vlády to schválí, protože to co řekne nezávislý odborník je svaté.

Dobro tedy zvítězí a naše důchody budou zajištěny. Akorát mě trochu zneklidňuje, že jsem tuhle v restauraci U námořníka potkal opičku a ta mi říkala, že se hrozně bojí. Prý má nastoupit do nějakýho českýho fondu a že prý by to mohl někdo vytunelovat, že je prý to tu zcela běžný a že pokud už to nikdo nevytuneluje, tak to co stačí vydělat, zničí inflace. A že i kdyby ne, že neví co má do toho fondu koupit. Údajně, že tu za 30 let budou jen důchodci s důchodem dnešních 5000. Že když za všechny ty prachy koupí státní dluhopisy, že ty obrovský dluhy stát nebude moci splácet, když bude tvořen hlavně důchodci. Akcie prý taky špatný. Že ti chudí důchodci nebudou mít na útratu a akciovky budou krachovat a ani ty dobrý akcie prý nebude chtít nikdo koupit, až je bude chtít důchodcům prodat, aby měla na důchody. A že snad ti důchodci nebudou chtít kupovat ani zlato a drahé kamení. A vůbec, jak prý chceme udržet fondy fungující na principu pyramidové hry, když nejsme schopni udržet ani průběžný systém. Tak to prý balí a jde zpátky k cirkusu.

Omlouvám se všem skalním fandům politických stran, které jsem případně naštval, nebylo to mým cílem. Je možné, že můj pohled je příliš jednostranný a proto vidím pouze čísla, která vidět chci i když jsem se je snažil dohledat poměrně pečlivě. Můj současný dojem je, že lidé konkrétní čísla neznají a znát nechtějí.

Autor není ekonom a přesto má - dle vlastních slov - tu drzost se vyjadřovat k ekonomickým reformám

Vytisknout