Milé studentky, vážení studenti...

11. 6. 2010 / Štěpán Kotrba

Ti z vás, kteří už jste praxí prošli a studium je pro vás pouze doplněním stávající kvalifikace značně vzdálené televizím, novinám či PR, mě někdy i prosili a slibovali, že v médiích a s médii nikdy pracovat nebudete. Mysleli jste si, že vás zbytečně týrám. Omyl. S vámi všemi pracují a budou pracovat média - jako s objekty svého zájmu, s objekty své manipulace. Mediální gramotnost je třetí gramotností, které se musíte naučit - stejně jako jste se naučili číst a psát na začátku a ovládat počítač na konci základní školy. Dnes musíte umět číst a porozumět mediálním obsahům, analyzovat je a odhadnout, kdy s vámi média manipulují. Musíte umět mediálními sděleními i médii manipulovat i vy. Jinak, než pochopením role manipulátorů v praxi nepoznáte, jak manipulace rozeznat a jak se manipulacím bránit.

Ti, kteří se chtěli něco dozvědět, se dozvěděli. Nic nebylo tabu a mnohdy to řečené překračovalo svým vhledem do zákulisí médií vaši zkušenost čtenářů či diváků. Mnozí nad řečenými pravdami světa praktické žurnalistiky utrpěli kulturní či etický šok a zůstalo na nich, jak se s ním vyrovnali.

Mnozí z vás mi neporozuměli. Nic jim neřekly teoretické knihy klasiků mediální komunikace. Byly příliš tlusté a bylo v nich mnoho cizích slov. Byly příliš abstraktní. Nic jim neřekly odborné termíny a nedovedli si pod nimi představit nic praktického, nic ze své dosavadní zkušenosti konzumentů. O neznalost teorie potom zakopávali v každé chvíli při řešení praktických úloh, které byly záměrně formulovány tak, aby tvořily závěrečnou zkoušku z oboru mediální komunikace či investigativní žurnalistiky a aby nešly opsat z knih či zdrojů internetu. Cílem těchto zadání nikdy nebylo napsat či opsat nebo zkompilovat esej "o něčem", ale vytvořit "něco" dle zadání. Ti, kteří porozuměli zadání, měli polovinu úkolu za sebou. Ti, kteří neporozuměli, přepracovávali úkol třeba pětkrát. Téměř nikdo z vás se s úlohami tohoto typu dříve nesetkal, přestože právě takové úlohy tvoří rutinní náplň práce žurnalistů, mediálních manipulátorů i analytiků. Nároky, které jsem na vás kladl, byly vysoké. Mnohdy nad hranicí vašich možností. Ti z vás, kteří vydrželi extrémní zátěž "na cvičišti", budou překvapeni, jak lehké budou mediální "bojiště". Závěrečná zkouška pak byla testem pochopení základní teorie médií a vaší orientace řadě příbuzných oborů - psychologií či sociologií počínaje a etikou či mediálním právem konče. Výsledek dva měsíce trvající práce při řešení praktické úlohy byl předpoklad připuštění ke zkouše. Kdo obstál v obém, absolvoval. Ti, kteří rezignovali předem nebo neobstáli, mají opravnou šanci po prázdninách - své studium si prodlouží či zkomplikují. Nic není zadarmo a to, že si své vzdělání platíte, neznamená, že ho nutně musíte dokončit. Nicméně krutý osud prozatím nedostudovaných čeká jen na několik málo z těch, kteří ve své píli, znalostech či dovednostech selhali.

Většina z vás, které jsem po jeden nebo i po dva semestry "týral", se možná divila, že v závěru dostala známky "výborně" či maximálně "velmi dobře". Ale je to tím, že většina z vás se nakonec vybičovala k takovému výkonu, který toto hodnocení opravňoval.

Co neodpouštím a co mi vždy zvedne hladinu adrenalinu, je vyčůranost či snaha pedagoga podvést. Přisvojit si cizí práci a vydávat ji za vlastní, odbýt práci se slovy, že "trojka stačí". Vám možná ano, mě ne. Ven. Trojky dávám jen při extrémní píli a nízké inteligenci či při definitivní absenci snahy dosáhnout lepšího výsledku - na poslední pokus. Dávám ji velmi nerad, považuji ji totiž za horší známku, než nedostatečnou, kterou je možno opravit . Preferuji odhodlání ke kvalitě. I to je součást výuky. Výcvik ve vytrvalosti, schopnost adaptace.

Vyčůrané a plagiátory, kteří nectí citační pravidla, bezohledně vyhazuji a nutím práci předělat. Těch několik málo, kteří opsali části svých semestrálních, bakalářských či diplomových prací, aniž by citovali odpovídajícím způsobem zdroje, pochopili vzápětí, jak velkého prohřešku se dopustili a že se jim nepoctivost nevyplatila. Takováto práce je nepřijatelná. Pouze lituji, že mimo odmítnutí a vrácení práce prozatím neexistuje velmi tvrdě citelná finanční sankce v řádu ročního školného, která by byla Damoklovým mečem pro všechny, kteří by se někdy v budoucnosti chtěli se svými povinnostmi vyrovnat takto lehkoživným způsobem. Opisování netrpím a trpět nebudu. Nikomu. Považuji je za urážku sebe i svých kolegů, školy i celého systému akademického vzdělání.

Některé z přednášek jsem otevřel veřejnosti a nechal hovořit hosty - neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka, DrSc. jsem rád nechal přednášet o deprivacích a machiaveliánské inteligenci na cestě k moci - jeho přednášku s názvem Mocenská posedlost je všem čtenářům přístupná v archivu Britských listů a dodnes si ji stáhlo na 30000 čtenářů. Strhující dvě hodiny přednášky Prof. PhDr. Jana Kellera, CSc. o aroganci financí a o tom, kterak se sociální stát dostal do služeb zisku předznamenala výsledky rozhodování voličů ve volbách, neboť vysvětluje, jakým způsobem se chová současná střední třída. si od té doby stáhlo z archivu Britských listů na 70 000 posluchačů. Přednáška o psychologii odlišnosti a šanghajské orientaci Ruska, kterou pronesli náměstek ministra zahraničí PhDr. Hynek Kmoníček a PhDr. Zdeněk Zbořil, na internetu není. To co bylo posluchačům řečeno, zůstalo jen mezi nimi a přednášejícími. Stejně tak mezi posluchači a přednášejícím zůstala přednáška moje a Jan Čulíka o psychologii moci, spojená s promítáním filmu BBC In the Loop. "Přednášky nejen pro zvané" vám, kteří jste přišli, měly dát možnost seznámit se se šíří studia na Santošce a se šíří přístupů k odhalování zákulisí mediální komunikace. Přednášky budou pokračovat i v dalších semestrech a doufám, že budou ještě častější, než doposud. Cílem je týdenní periodicita a širší oborová škála - od diplomacie, přes bezpečnostní studia a otázky tajných služeb, až po rozbory průzkumů veřejného mínění, otázky politologie a politického marketingu či speciální oblasti ekonomie... I vy, kteří už jste svá studia dokončili, se můžete stát přednášejícími hosty stejně, jako se jimi stali při jiných příležitostech i někteří vaši bývalí spolužáci.

Potkal jsem vás, milé studentky a vážení studenti, všechny na závěr vašeho studia a jsem rád, že mohu konstatovat, že vás mí kolegové v předešlých ročnících nezanedbali. Že se vám věnovali i při vedení či oponentuře vašich diplomových prací. Bylo jen na vás, co jste si z jejich i z mých přednášek a seminářů odnesli. Co jste si odnesli i z neformálních rozhovorů. Jsem rád, že většina z vás nakonec splnila nároky školy a absolvovala - na výbornou či velmi dobrou. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů učí budoucí pracovníky státní správy či armády, velvyslanectví, diplomaty i politiky, tiskové mluvčí či pracovníky komunikačních odborů, špičkové státní úředníky a specialisty ve službách státu. Rád vám pogratuluji, až budete přebírat diplom. Budu vědět, že vám patří po právu - za získané znalosti, vytrvalost v práci a inteligenci. Za vůli přežít a vytrvat. Nejlepším z těch, které jsem učil, jsem na základě zkušeností s nimi nabídl možnost pokračování studia v praxi - daleko náročnější, než to, co kdy poznali při výuce. S diplomem v kapse vaše poznávání mediální reality nemusí končit, ale může začít. Nenabídl jsem nikomu exkluzivně placený post, ale něco úplně jiného - dřinu zadarmo tak dlouho, jak dlouho vydrží v exkluzivní společnosti mediálních workaholiků. Jako "nadstavbové" studium mediální komunikace.

Možnost se dále učit, dále poznávat a objevovat, čemu všemu mě škola a mí pedagogové nestihli naučit nebo čemu jsem neporozuměl ve všech souvislostech, pro mne osobně v minulosti bylo a mnohdy i stále ještě je příležitostí, jak si neustále zvyšovat kvalifikaci, poznávat nové souvislosti, mezioborové přesahy a rozšiřovat si obzor poznání. Dodnes mi tuto možnost dává okruh mnoha moudrých a vzdělaných autorů Britských listů, i když s nimi mnohdy nesouhlasím či dokonce s nimi vášnivě polemizuji. Většina z nich je daleko starší a zkušenější než já a já jsem rád, že se mnou mají trpělivost a že se od nich mohu stále něčemu učit.

Milé studentky, vážení studenti... Skončil můj první akademický rok v roli pedagoga a jsem rád, že jsem vás poznal a mohl vás učit. Doufám a věřím, že většina z vás může říct totéž.

Vytisknout