Odpovědní chtějí žít bez dluhů? Víc, než si myslíte?

10. 6. 2010

Vyjednavači jednotlivých stran, v situaci kdy každá z nich měla jako jedno ze silných témat v předvolební kampani problém rostoucích dluhů, dosáhli podle informací médií dohody jednak na zavedení tzv. odloženého školného na vysokých školách, i na jeho předpokládané výši - nemělo by přesáhnout deset tisíc korun za semestr. Oblast terciárního vzdělávání se nezdála být místem, kde by docházelo za kterékoli z polistopadových vlád k masivní korupci či jiné formě nezákonného obohacování na úkor veřejných rozpočtů. Přesto právě zde došlo poměrně rychle k dohodě o tom, že do systému veřejného terciárního vzdělávání budou přispívat sami studenti.

Je to poněkud paradoxní. Proč? Protože se tak děje v době, kdy studium na vysoké škole přestalo být elitním či výběrovým a stává se masovým. Což s sebou nutně přináší to, že absolventům je poskytováno, tak řečeno z objektivních důvodů (jako je přeplněnost poslucháren či rostoucí počet studentů připadajících na jednoho vyučujícího), vzdělání nižší kvality (propad úrovně absolventů způsobovaný především tzv. masifikací terciárního vzdělávání je od sedmdesátých let minulého století dokumentovaný vlastně ve všech zemích západní Evropy), a nakonec i méně benefitů a jistot dříve s vysokoškolským titulem spojovaných. Jde o jev obecně nazývaný inflace titulů, který se často ve velmi drastické podobě projevuje dnes již na univerzitách samotných. Pozice, v jaké se ocitají na katedrách a ústavech doktorandi a nakonec i mladí absolventi doktorských programů je občas k nerozeznání podobná pozici nekvalifikovaných dělníků na sekundárním trhu práce: jejich úvazky jsou časově limitované, budoucnost nejistá a odměna mizerná. Jejich přítomnost na katedrách a ústavech, což je také paradoxní, je však naprosto nezbytná, protože bez nich by se jak vzdělávání tak výzkum na řadě pracovišť ocitl ve stádiu klinické smrti. Tito mizerně odměňovaní nádeníci by si měli ještě platit za to, že budou moci dále připravovat v daných podmínkách na to, aby se v budoucnosti stali inovativními, svobodně myslícími lidmi, kteří by měli tvořit intelektuální elitu?

Kam vede nekvalitní vzdělání vidíme už dnes právě na takových nápadech jako je zavádění školného. A školné je vlastně příkladem toho, jak naše současné elity uvažují o dluzích a naší společné budoucnosti. I když tvrdí, že si přejí budoucnost bez dluhů, to na čem pracují je budoucnost, ve které jsou dluhy veřejných rozpočtů, jinými slovy naše společné závazky, za které jsme schopni ručit jen všichni společně, nikoli uhrazeny, ale transformovány do dluhů soukromých, za které budeme ručit každý individuálně. Privatizace veřejných závazků, ke které reálně dochází právě prostřednictvím takových reforem, jako je zavádění školného, individuálního zdravotního pojištění či převodu části průběžného důchodového systému na fondový, může pro celou řadu lidí znamenat neschopnost těmto soukromým závazkům dostát. Zvláště pak v situaci, kdy masifikované vzdělání neposkytuje ani dnešním absolventům univerzit ani takovou míru jistoty jakou poskytovalo ještě jejich rodičům a pravděpodobně ani takovou úroveň skutečného vzdělání (nedávné protesty rakouských a německých univerzitních studentů probíhaly i pod heslem proměny kurikula z přípravy na budoucí zaměstnání na skutečné vzdělávání, což je skutečným smyslem univerzity).

Jak se tedy mají chovat ti zodpovědní zmiňovaní v nadpisu tohoto příspěvku? Nechtějí-li po pětiletém studiu na vysoké škole vstupovat do života se stotisícovým dluhem (to opravdu není strategie zodpovědných), měli by se jakékoli vysoké škole obloukem vyhnout? Je po volbách a je stále evidentnější, že politici nám dluží odpovědi na celou řadu důležitých otázek. Namísto předvolebních prefabrikovaných frází by měli nabídnout skutečné odpovědi, které berou v úvahu stávající kontext i důsledky nabízených řešení. S celou řadou skutečných řešení si budeme muset opravdu pospíšit. Některé předvolební slogany jsou totiž po volbách aktuálnější než před nimi. Například tento, také od TOP 09: Můžeme ztratit budoucnost? Rychleji, než si myslíte.

Vytisknout