Proč nejsou komunisté atraktivní

11. 6. 2010 / Josef Heller

Je socialismus alternativou kapitalismu?

Je to proto, že KSČM nedává lidem konkrétní odpovědi na konkrétní problémy, které je trápí, konkrétní recepty k zlepšení života (samozřejmě v omezeném rámci dnešního kapitalismu – sotva bychom je totiž uspokojili jinak naprosto správnými prohlášeními, že si musejí počkat na změnu systému, že žádné dílčí reformy jejich problémy nemohou vyřešit)? Není naše nezajímavost pro voliče daná tím, že jsme jim stále nedokázali jasnými vyjádřeními a dokumenty rozptýlit obavy z opakování gulagů, znárodňování, front na banány a zákazu cestování? A to zejména u těch mladých, kterým se denně cpe do hlavy, že komunismus rovná se fašismus? Nejsou naše problémy dány naopak tím, že jsme nejen „nevypilovali“, ale ani pořádně nenačrtli vizi alternativního uspořádání ke kapitalismu? Že v pokusech o takovýto projekt se spíše rýsuje snaha opakovat starý model, jen s dílčími vylepšeními, jako je připuštění drobného soukromého vlastnictví?

Závěry této pětiletky splníme

V informaci Haló novin o teoreticko-politické konferenci pořádané několika obvodními a okresními výbory pod vedením OV KSČM Praha 1 mne doslova nadzvedla ze židle následující citace z vystoupení místopředsedy ÚV KSČM Stanislava Grospiče – tedy místopředsedy, do jehož úseku patří mimo jiné i práce nad sjezdovým úkolem „Socialismus pro 21. století“. „Práce na pilování modelu socialismu a změny stanov nejsou podle mne prvořadým úkolem.... Pojďme na ní raději formulovat odpovědi na otázky, které v současnosti pálí naše spoluobčany, jinak se může stát, že kapitalismus sice zrodí své hrobaře, jak pravili klasici, nebude to však komunistická strana, ale úplně jiný politický subjekt, a to určitě nechceme.“ Podobná myšlenka zazněla i v jednom projevu Vojtěcha Filipa na plenárním zasedání, a to v podobě, že nepotřebujeme brožury o socialismu, ale odpovědi na konkrétní otázky. Zase. Při té příležitosti se mi vybavila dávná předlistopadová léta, kdy jsem často zažil, jak nám, „teoreticko-ideologické frontě strany“, moudře sdělovali soudruzi Biľakové a Fojtíkové či jejich menší regionální obdoby, že teoretické úvahy o socialismu jsou k ničemu, protože „teď potřebujeme splnit plán“. Tak jsme ho plnili tak vytrvale, až přišel rok 1989.

Věřím, že oběma vůdcům polistopadové, z chyb minulosti poučené KSČM jejich formulace jen tak ulétly nebo byly nějak zkresleny. Kdyby ne, znamenaly by, že i v KSČM vládne přízemní pragmatismus, který si není schopen vidět dál než na špičku nosu v duchu známého Bernsteinova hesla „Cíl je mi ničím, hnutí je mi vším“.

Je cílem socialismus nebo komunismus?

Vzniká i ještě kacířštější myšlenka – neberou nás voliči jako pouhou méně početnou i vlivnou, o něco radiálnější sociální demokracii s problematickou minulostí? Narozdíl od levičáckých kritiků si nemyslím, že tento dojem vzniká proto, že opakujeme málo starých revolučních frází nebo nějak ustupujeme tlaku vedení sociální demokracie, ale proto, že soutěžíme s ČSSD na tom poli, kde je to pro ni nejsnadnější – totiž výhradně na poli těch denních „odpovědí na problémy, které lidi trápí“, protože tam v rámci kapitalismu opravdu nemůžeme říkat nic moc jiného, než sociální demokracie. Nevyklízíme dobrovolně to pole, kde bychom se právě mohli odlišit od sociální demokracie či jiných subjektů, třeba i neplodně levičáckých, a představit občanům vizi reálné, demokraticky humánně vzniklé a trvale udržitelné socialistické společnosti?

Podle mého názoru máme deficit především v této oblasti, i když samozřejmě je tuto oblast profilování strategického cíle logicky třeba spojovat i s tím předkládáním konkrétních otázek a propracováváním reformních opatření uskutečnitelných již v rámci kapitalismu. Ostatně i pro ten strategický cíl bychom mohli již teď hned leccos udělat, např. v podobě iniciace a podpory zaměstnaneckého, samosprávného vlastnictví, jak to občas nesměle probleskne z našich dokumentů a programů. Nevím, jak oba vůdcové, ale já budu ten socialismus pilovat dál i s rizikem, že stejně jako před listopadem půjde do šuplete nebo dokonce do koše.

PhDr. Josef Heller byl doteď členem Centra strategických a teoretických studií ÚV KSČM

Vytisknout