Pravicový populismus?

11. 6. 2010

Dere se mi na mysl například účelové snižování daní, nebo jejich nezvyšování ve chvíli, kdy je státní rozpočet ve výrazném deficitu. Bylo by to však ode mě hloupé, protože o tomto vpodstatě každý ví. Místo toho Vám představím větu, možná az nebezpečnou větu z hlav představitelů TOP 09. Jde o tvrzení, které na první pohled zaujme a pochopí ho jako dobrý nápad téměř každý:

"Příspěvek v nezaměstnanosti by neměli dostat lidé, kteří sami podali výpověď." Taky Vám to připadá logické a spravedlivé? Vždyť lidé, kteří mají tu drzost žadonit peníze od státu a sami přitom podali výpověď, by měli být potrestaní. Nebo ne?

Znám hodně lidí, kteří dali výpověď - a já byl jeden z nich. Naprostá většina výpovědí musí logicky z něčeho pramenit. Nechme teď stranou lidi, kteří podlehli tlaku head hunterů a odešli tzv. "za lepším". Tito totiž ve 100% případech okamžitě nastupují do nové práce a tudíž nestojí stát ani korunu.

Kdo tedy odchází "na pracák"? Kdo podává výpověď, aniž by měl zajištěnou práci? Kdo dobrovolně sníží příjem vlastní rodiny?

Lidé, kteří jsou se svou prací silně nespokojení. Lidé, kteří byli možná šikanováni. Možná měli práci na kterou nestačili či byli jen obyčejně přetěžováni. Každopádně mají obrovský důvod svoji práci opustit. Mají tito lidé i přesto zůstávat na stávající pozici? Máme jim sebrat právo na poslední záchranu v podobě výpovědi? A jaký může být následek?

Jedním z důsledků - a uvědomuji si, že může být až ten nejkrajnější - je zvýšený počet psychicky narušených lidí či dokonce sebevrahů. Paralela s posledními událostmi v čínském Foxconnu, který působí i u nás, je více než na místě. Přestaňme se teď na chvíli strašit a zkusme najít další následek.

Každý dobrý manager lidských zdrojů ví, že klíčem k výkonnosti pracovníků je jejich motivovanost. Pokud ztratíte motivaci a není možnost ji zvýšit, můžete to zabalit, teda zatím ještě můžete.

Pokud by šílenost od TOP 09 vstoupila v platnost, zůstala by v pracovním poměru velká skupina demotivovaných lidí, kteří by a) neodváděli dostatečně kvalitní práci b) drželi by si ze strachu pracovní místo, které by mohlo být výrazně efektivnější v rukou motivovaného člověka. Nic moc vyhlídka z pohledu ekonomiky, že?

Jasně, někteří namítnou, že v průběho pracovního poměru si můžete potichu hledat práci a když ji máte jistou, tak přeběhnete k novému zaměstnavateli. Ano, to platí: V některých oborech. Ne všude je totiž volná pracovní doba a někde máte i nařízenou dovolenou. Co by asi řekl na hledání nového místa člověk, který pracuje denně od 8 do 16:30, má jednou za rok nařízenou dovolenou a poštu si raději přeposílá na místo, kde mají déle otevřeno?

Podívejme se nyní na možnosti, které máme, když chceme zaměstnavatele opustit. Zde se totiž skrývá další "čertík". Pokud zaměstnavatel nesvolí k výpovědi "dohodou", můžete dělat všechno pro to, aby Vás vyhodil. Docílit toho můžete např. tzv. porušením pracovní kázně. V tom lepším případě se rozhodnete do práce prostě nepřijít, čímž mnohdy ohrozíte zaměstnavatelův provoz. V tom horším případě porušíte kázeň například tím, že půjdete třeba do potravinářské výroby nepřevlečen a způsobíte kontaminaci výrobků, nebo si budete pohrávat s elektrickým zařízením na které nejste vyškolen. Možností je hodně a ne každý se ve vyhrocené situaci chová rozumně. Následky mohou být nedozírné.

Člověk vyhozený za porušení pracovní kázně má vše uvedeno v papíru a tak sice šťastný, že získal podporu v nezaměstnanosti, zůstává bez práce déle než si myslel právě kvuli svému "černému puntíku". Tímto krokem tedy stát generuje další zástupy dlouhodobě nezaměstnaných.

Vytisknout