Monkey business veřejné sféry aneb Právo nechat se přemluvit

12. 6. 2010 / Karel Dolejší

Dějiny kapitalistických společností jsou dějinami kolonizace byznysem. Patos spisů mladého Marxe vyrostl z konfrontace práce v řemeslné cechovní výrobě rozvinutého středověku s odlidštěnou dřinou továrního dělníka 19. století - a tato konfrontace názorně ukázala, že nově vzniklá sféra závislé práce byla zbavena smyslu a samostatných pravidel, aby se stala pouhou arénou, eufemisticky řečeno, "volné hry tržních sil". Zde se však kolonizace nezastavila; již na konci 19. století dorazila i do hájemství tradiční "vysoké kultury" a začala zde tropit spousty, což na stranu dělnictva přechodně přivedlo část umělců a dalo vzniknout avantgardám. Ani to však není zdaleka vše, protože logika byznysu zbavená korektivů postupně expanduje do dalších oblastí, které již jen z důvodů zvyku či myšlenkové setrvačnosti stále chápeme jako od ní odlišné a nezávislé. Jednou z postižených sfér je dnes i komodifikací a globalizací devalvovaná politika národního státu - přestože přinejmenším po jedno století byla právě ona symbolem organizačního principu odlišného od podnikání. Jak zaniká skutečné soukromí, mizí i jeho protiklad, který bez něj nemůže existovat - politické a veřejné. Řeči o selhání české sociálnědemokratické politiky v posledních volbách tedy jen klouzají po povrchu věcí. To co bylo zkrvavené odneseno z bojiště je už leda specifická praxe public relations strany poptávky, která to na celé čáře prohrála s kreativnější stranou nabídky. Analýzy vedené v jazyce marketingových specialistů definitivní vítězství byznysu nad politikou dodatečně stvrzují.

Podle klasického výměru v Habermasově habilitačním spisu se veřejná sféra vyznačovala odhlédnutím od sociálního postavení a dalších zdrojů nerovnosti, aby postulovala principiální rovnost všech účastníků debaty; existencí sféry společného zájmu; a inkluzivitou, jíž se lišila od uzavřeného systému klik. Takto pojatý veřejný prostor byl v osmnáctém století institucionalizován prostřednictvím britských kaváren, francouzských salonů a německých stolních společností. Opory veřejné sféry však v důsledku strukturální proměny buržoazní společnosti později opět zanikly a nastoupilo to, čemu Habermas říká "refeudalizace"; v jazyce pravověrného hayekovství bychom to ovšem nazvali spíše "logikou velké organizace"; a koneckonců po eliminaci velkých organizačních vzorů klasického absolutismu ztělesněných v typu armády, věznice a kliniky by bylo možno s hayekovci výjimečně souhlasit. Potíž je ale v tom, že logika korporací není už dávno nic prosazovaného a podporovaného výlučně státem, ale jde naopak o to, co proniká trhy i státem skrz naskrz, v čem se obojí rozšmelcováno promíchává do beztvaré a mdlé kaše.

Hodnotit současné dění v oblasti, jíž zatím stále říkáme česká politika, z hlediska principů platných ve francouzském salonu představuje čirý anachronismus. Oranžová či rudá "bába" není rovným účastníkem debaty těch, kdo místo toaletního papíru používají levou ruku. Není vůbec třeba, aby "bába" dostala slovo - je výhradně objektem nátlaku, je formována. Není jí přiznán žádný společný zájem s těmi, kdo debatují, pouze z jakýchsi trapných důvodů zbylo právo cosi důležitého pro Mádla a Issovou pohřbít v urně, ještě než v ní sama skončí. Z debaty ale ve skutečnosti byla od počátku vyloučena, neboť patří k "nezodpovědným". Na nesvéprávné se v časech formovaných tradicí absolutistického státu vztahovala neprve pedagogická praxe, a pokud nezabrala, tedy praxe vězeňská či klinická. Dnes už není čas se zdržovat a investovat do formování či nápravy toho, kdo je neperspektivní; takoví jsou jen manipulováni analogicky potenciálnímu kupci dryjáků značky Amway. Multilevel marketing rulez, zbytek jsou kecy, přepni to.

Vznášet námitky na základě předpokladu, že "bába" sdílí s vytírači společný zájem a patří k plnoprávným účastníkům rozpravy dosud lze; může to být projevem cílené provokace, tvrdohlavosti nebo vzdoru. Takové tázání by však nemělo být vedeno neznalostí skutečného stavu věcí a jen proto se pozastavovat nad samozřejmostmi, jako že ten, kdo nemá v rozpravě žádný hlas, je v nepříznivých časech nepřiměřeně a nespravedlivě postižen. Zpracovaný zákazník koupil dryják aniž prostudoval obchodní podmínky, smí si stěžovat na lampárně. Cílem je dosáhnout odbytu, ne uspokojení potřeb. Divit se není čemu, tázání dává smysl ve strategii protestu. Jestliže děláme něco jiného, je to jen monkey business na troskách někdejší veřejné sféry.

Mádl, Issová, Zelenka
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.6. 2010