Nerozumím tomu

10. 6. 2010 / Jakub Rolčík

Dluh České republiky patří v rámci Evropské unie k těm nejnižším a je zcela nesouměřitelný s dluhem Spojených států, který činí asi 12 868 miliard amerických dolarů (asi 218 756 miliard Kč), což odpovídá 90% jejich HDP. České státní dluhopisy jsou osmé nejbezpečnější mezi dluhopisy 44 hodnocených zemí. Přesto prý hrozí České republice "řecký scénář", pročež je nutno rychle jmenovat vládu a sestavit nový státní rozpočet. Jedním z východisek současné krize je orientace na vzdělanostní společnost (jako příklad bývá uváděno Finsko), přesto -- jak informuje 9. června 2010 MF Dnes -- školné ve výši až 20 tisíc Kč za rok se "stává první jasnou dohodou rodící se vládní koalice, která se přímo dotkne voličů". A to přes skutečnost, že už teď platí studenti za studium průměrně víc, než je jejich příjem.

Můj selský rozum mi říká, že zde něco není v pořádku. Že fakta, slova a činy jsou zde ve vzájemném rozporu. Možná je to tím, že nejsem politik ani ekonom. Nerozumím tomu.

Začalo to již v roce 2006. ODS reprezentovaná tehdy především Vlastimilem Tlustým a Mirkem Topolánkem tvrdila, že když se sníží daně, vybere se na daních víc. Někteří ekonomové s nimi souhlasili, ale dodávali, že jde jen o krátkodobý efekt. Jiní ekonomové těm prvním oponovali a argumentovali, že tento efekt bude dlouhodobý a povede k vyšším příjmům do státního rozpočtu, neboť podnikatelé -- budou-li mít nižší daně -- se nebudou vyhýbat jejich placení. Dovozoval jsem z toho, že stát by tedy měl lépe daně vybírat, a ne je snižovat.

Dnes je již známo, že následkem snížení daní Topolánkovou (a Kalouskovou, dodejme) vládou došlo k propadu příjmu státního rozpočtu. Jeden z návrhů řešení říká: Zvyšme daně z příjmů právnických osob. Zdá se to rozumné, ale někteří ekonomové a politici namítají: Učiníme-li to, odejdou naši podnikatelé do daňových rájů, budou platit daně jinde.

Nerozumím tomu. Ono je to tak snadné? Stát nemá kontrolu nad tím, kde podnikatel podnikající v ČR platí daně? Ono to nejsou daňové úniky? A pokud to tak snadné je, proč podnikatelé neplatili daně někde jinde už před jejich snížením Topolánkovou vládou?

Co více: Daňové zatížení v České republice (36,6% k HDP) je údajně na úrovni průměru Evropské unie, zatímco v některých nejbohatších a nejvíce sociálně orientovaných zemích EU je nejvyšší: 44,3% v Belgii, 47,1% ve Švédsku a 48,3% v Dánsku. Nerozumím tomu: To tamním podnikatelům nevadí, že platí tak vysoké daně? A jak vlády zemí s tak vysokým zdaněním zajišťují, aby tamější podnikatelé neplatili daně jinde? Neměl by se od nich český stát přiučit?

■ ■ ■

Bývalý ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek a jeho spolupracovníci chtěli privatizovat české zdravotnictví a bránili rozličnými způsoby vzniku neziskových zdravotnických zařízení. Na obhajobu svých radikálních reformních kroků uváděli, že soukromá zdravotnická zařízení, přinášející svým majitelům zisky, jsou pro pacienta vhodnější a pro daňového poplatníka výhodnější než zařízení nezisková. Nikdy jsem tomu nerozuměl: Pokud se v neziskovém zdravotnickém zařízení vracejí veškeré prostředky zpět a investují se do dalšího zlepšení poskytované péče, jak může být péče v zařízení soukromém, odvádějícím část prostředků mimo, coby zisk, jak může být taková péče levnější, výhodnější a pro daňového poplatníka šetrnější? Nerozumím tomu dodnes.

■ ■ ■

Zdá se, že věcí normálnímu člověku nesrozumitelných bude přibývat. Ještě nebyla ustavena nová pravicová vláda, dokonce ani koaliční smlouva ještě podepsána není, a již přichází zpráva a chystané reformě penzijního systému, kterou si chválí staro-novopečený reformátor Miroslav Kalousek těmito slovy: "Je ještě více pravicově populistická, než jsem očekával".

V související zprávě uvozené příznačně slovy "Penzijní reforma bude bolet" čteme:

Pokud by se podle Bezděka důchodový systém nereformoval, vykazoval by v roce 2050 deficit ve výši čtyř procent hrubého domácího produktu (HDP) ročně. Výdaje na důchody by v tu dobu přesahovaly jeho příjmy zhruba o třetinu.

Člověk, který není ekonomem ani politikem, by logicky usoudil, že pokud se v současném průběžném penzijním systému (placeném z tzv. důchodového pojistného, byť jde fakticky o důchodovou daň, která se neschraňuje pro současné plátce, ale okamžitě se přerozděluje současným důchodcům) nenalézá dostatek prostředků, je zapotřebí je do systému přidat -- buď zvýšením odvodů do systému (s ohledem na současné důchodce by to bylo řešení nejsprávnější, ne-li jediné správné) nebo zavedením možnosti tzv. připojištění (což by ovšem neřešilo propad současného systému platícího současné důchodce, protože by šlo o peníze, které si plátce odkládá sám pro sebe). Penzijní připojištění (druhý pilíř, fondový pilíř apod.) tedy neřeší současný propad příjmů průběžného penzijního systému.

Pravicové řešení je ale právě opačné -- odvody na penze chce snížit (sic!) z 28 na 23 procenta. Propad v příjmech pak chce řešit sjednocením sazby DPH na úrovni 19%, což fakticky znamená zdražení potravin a služeb. Jinak řečeno: Místo aby dnešní přispěvatelé do penzijního systému platili penze současným penzistům, mají na tyto penze přispívat všichni, kdo platí za potraviny a služby. Řečeno zcela jasně: Rýsující se pravicová koalice navrhuje, aby si současní penzisté přispívali na vlastní penze platbou DPH potravin.

Obyčejný zdravý selský rozum mi říká, že navrhovaná reforma je asociální a nespravedlivá. Obyčejný zdravý selský rozum mi říká, že v prostředí, kde prakticky každých 20 let dochází k politicko-ekonomickým zvratům (1918, 1938, 1948, 1968, 1989) a kde se kvůli chybějícímu právnímu rámci a absentující morálce rozkrádají již dvacet let miliardové sumy (spokojme se jen s příkladem Viktora Koženého), jde navíc o řešení velmi pochybné, ne-li riskantní; a ve své podstatě zcela nezodpovědné.

Ale třeba se mýlím, neb nejsem ani politik, ani ekonom. Nerozumím tomu.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 10.6. 2010