Že se mají v Británii najít obrovské státní škrty? Zrušte armádu

9. 6. 2010

Byl jsem ochoten nechat se draze hájit v době, kdy existovala hrozba globálního komunismu. Když došlo r. 1990 k ukončení studené války, tato hrozba zmizela. Namísto toho vznikla fantazijní argumentace, že Británii ohrožuje nějaký "nespecifikovaný" nepřítel. Kde jako má být?

Každá britská vláda od r. 1990 pořádá tzv. analýzy výdajů na zbrojení "aby naše vojenské schopnosti odpovídaly politickým cílům". S jednou takovou analýzou jsem pomáhal r. 1997 a od začátku do konce to byl nesmysl. Byl to pokus ospravedlnit obrovské, probíhající výdaje na armádu, a to takovým způsobem, aby jakékoliv škrty ve výdajích mohly být prezentovány jako argument, že je labouristická vláda "slabá".

Vedení labouristické strony, Tony Blair, Gordon Brown a George Robertson, tehdejší ministr obrany, se podrobili armádnímu vydírání. Báli se armády. Souhlasili s parodií generálů, kteří se rozhodli bojovat v předminulé válce. Nakoupili nové křižníky proti ponorkám. Nakoupili nové válečné lodi na záchranu britského impéria. Nakoupili eurostihačky proti ruskému letectvu. Jaderné ponorky Trident dál křižovaly moře, ale neodstrašovaly už nikoho, bylo to jen proto, aby mohl Blair hrdě chodit po konferencích.

Každý víkend je ticho velšského venkova narušeno pitomými stihačkami, které řvou v horských údolích a hrají si na Pána prstenů. S moderními bombami nemusejí stíhačky létat tak nízko a stihačky spálí za půl hodiny víc paliva než jedna celá škola za rok. Každé jiné veřejné službě, která plýtvá tolik peněz, by se všichni vysmáli. Avšak ministerstvo financí se podrobuje této "exotické mužnosti".

Labouristé neměli odvahu přiznat, že je šílené plánovat další falklandskou válku. Neodvážili se přiznat, že nákupní oddělení ministerstva obrany nemá jiný účel než dávat peníze výrobcům zbraní. Žádné armády se nepřipravovaly na evropském kontinentně k útoku na Británii. Žádné námořnictvo se nechystalo obklíčit britské ostrovy a vyhladovět nás. Žádné střely se nepřipravovaly v bunkrech v Asii s britskými cíli. Co se týče britských kolonií, pokud to stojí 45 miliard liber chránit Falkandské ostrovy, Gibraltar a Kajmanské ostrovy, musí to být nejabsurdnější impérium v historii. Bylo by levnější dát každé kolonii nezávislost a miliardu liber ročně.

Lobbisté tvrdí, že všechny výdaje na armádu jsou pojištěním pro možné nebezpečí. Ten argument možná platil za studené války a do určité míry platí dodnes. Jenže v nynějším měřítku armádních výdajů je naprosto nepřesvědčivý.

Veškeré výdaje na pojištění vyžadují hodnocení rizika. Jinak jsou ty výdaje bez hranic. Po ukončení studené války se hovořilo o mírové dividendě, že už není nutno vydávat peníze na zbrojení, ale zbrojní průmysl zahájil intenzivní protikampaň. Vytvořil si nový válečný žargon, vznikla válka proti drogán, proti terorismu, proti pirátům, proti genocidě. Námořnictvo bojovalo proti drogovým gangům v Karibiku, proti pirátům u Somálska a ostřelovačům v Perském zálivu. Ve všech takových "válkách" byl výsledek zoufale špatný, protože každá hrozba byla definována tak, aby se ospravedlnily existující výdaje a ne obráceně.

Kdykoliv se zeptám zbrojního odborníka, před kým mě brání, mrkne na mě spiklenecky a usměje se: "Nikdy nevíte, co se může stát." To je, jako by se budovaly protiautomobilové zábrany u každého chodníku pro případ, že by auta mohla najet na chodník a někoho zabít, anebo kdyby se konaly lékařské prohlídky školních dětí každý den, jestli náhodou nejsou nemocní. Nikdy nevíte, co se může stát. Pravdou je, že vydáváme 45 miliard liber na blbosti.

Během posledních 20 let ovlivňovala britská armáda britskou zahraniční politiku tak, že se Británie dostala do četných válek. Žádné z nich neměly nic společného s britskou bezpečností. Když se Gordona Browna nedávno zeptali, proč stojí v afghánské poušti, absurdně tvrdil, že tím "činí londýnské ulice bezpečnější". Některé války, jako válka v Iráku, byly plýtváním peněz a mladých životů, nad jakým se zvedá žaludek. Války v Kosovu a v Afghánistánu a podíl na NATO nemají nic společného s kolektivní bezpečností. Jako tak mnoho armád v historii, NATO je aliance, která neví, co je jejím účelem.

Navzdory Blairově politice strachu vstoupila Británie do 21. stolení bezpečnější než kdykoliv od dobytí Normany v roce 1066. Jsem bráněn už dostatečně, policií, bezpečnostními službami a množstvím regulačních institucí a inspektorů. Výdaje na obranu k tomu nijak nepřispívají. Podle ministra financí Osborna bychom se měli ptát, zda státní služby skutečně přinášejí za vydané peníze nějaký prospěch. Proč nezkoumat obranu?

Britským občanům hrozí v současnosti mnoho zel, ale 45 miliard liber na jejich obranu to nevyžaduje. Vojáci, námořníci a letci nás nijak neuchrání před teroristy, kteří nás stejně moc neohrožují. Žádná země nepřipravuje agresi proti britskému státu. Žádná země by na naás neútočila, kdybychom udělali z vojáků záložáky a konzervovali své lodě, tanky a letadla. Probuďme se.

Nevadí mi být bráněn, ale za současnou cenu mám právo se ptát, proti komu jsem bráněn a jak. ze všech veřejných služeb, které by měly zdůvodnit své výdaje, obrana je tou první.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout