Británie je rozrůzněnější a pluralističtější než ČR

9. 6. 2010 / Jan Čulík

V Británii prostě neexistuje situace, že by se požadovalo a očekávalo, aby všichni zastávali ten "jediný správný názor", a tím prokázali, že jsou "kvalitními lidmi", zatímco ti, kdo "správný" názor nemají, jsou třeba "socky".

Přitom, aspoň v médiích a mezi politiky, existuje dosti podstatná míra komunitní soudržnosti a dobré vůle pomáhat slabým.

Jistě i v Británii existuje určitá míra skryté korupce, ale když se na ni přijde, korupce se trestá. V institucích se většinou dodržuje princip oddělenosti zájmů, tzv. "clear blue water" - "vodního příkopu" - že zájmy lidí v různých institucích nejsou navzájem provázané, postižené jánabráchismem. Pak se stane, že inspekční úřad kritizuje jinou instituci naprosto veřejně a drsně.

Typickým příkladem je postoj nynější nové, konzervativně-liberálnědemokratické vlády k nutným škrtům ve státním rozpočtu. Premiér David Cameron vyzval veřejnost k debatě, jak problémy země řešit. Cynikové už ho napadli, že je to jen PR, že prostě chce osladit hořkou pilulku předstíráním, že konzultuje s obyčejnými voliči. Jenže v médiích už ta razantní diskuse začala. V úterý večer se např. už v publicistickém pořadu televize BBC Newsnight konala hodinová debata, v níž hájili různí odborníci různé sektory britské veřejné správy a hovořilo se o tom, co lze či nelze seškrtat.

Podobně jako ČR i Británie má silný, především bulvární, pravicový tisk, avšak v oblasti seriozních listů je vyvažován deníky Guardian a Independent. (Guardian existuje od třicátých let dvacátého století a vlastní ho mocná nezávislá nadace; Independent vznikl z iniciativy několika intelektuálů v osmdesátých letech a byl tehdy svědectvím, že lidé, kterým jde o dobro komunity, se ve společnosti dokáží prosadit. Jiná věc je, že se v posledních letech stal ztrátovým periodikem a nedávno ho převzal, stejně jako jeden londýnský buvární deník, ruský oligarcha, který tvrdí, že mu jde o kultivaci veřejné diskuse v Británii - profil listu Independent i v ruském vlastnictví zůstal zcela bez poskvrny). Velmi důležitou roli hraje v Británii od dvacátých let dvacátého století především společnost BBC, která si vždycky víceméně uchovala nezávislost na mocných.

Na Británii mě fascinuje, že tam vždycky byla spousta velmi aktivních lidí, kterým nezáleželo na tom na lidech vydělat za každou cenu. Snažili se přizpůsobit tržní princip tomu, aby to, co dělali, v první řadě prospívalo komunitě a přispívalo ke kulturní rozmanitosti. Tak v osmdesátých letech vznikla kulturní komerční televizní stanice Channel Four, jejímž úkolem bylo přinášet do společnosti nové a provokativní kulturní myšlenky, a teprve až v druhé řadě vydělávat (pokuste se to vysvětlit Vladimíru Železnému s jeho někdejší televizí Nova); na základě stejných principů vznikla komerční stanice, specializující se na klasickou hudbu Classic FM, a mnoho dalších projektů. (Jiná věc je, jak dlouho se tento princip udrží, neboť v době finančních škrtů je na instituce nově vyvíjen nátlak, aby především vydělávaly.)

Britská společnost má prostě štěstí, že je kulturně a etnicky daleko rozrůzněnější než Česká republika, že navzdory všemu primitivismu, chudobě a nespravedlnosti, které jistě existují i v britské společnosti, tam mnoho lidí usiluje o veřejné dobro a ve veřejné sféře, jak se to odráží v médiích, vládne tento étos férovosti a slušnosti.

Ještě tam úplně nezmizela naděje, že - v některých případech - dokáží obyčejní lidé prosadit svůj vliv. Uvidíme, jak dlouho to vydrží.

Vytisknout