Martin Jacques: Ano, samozřejmě. Víte, my jsme se je snažili povznést - a oni najednou...

Martin Jacques (se smíchem): Ano. To jsme dělali, a nejen v Indii. Jenže víte, vychovávat Tibeťany nebo Ujgury na úroveň Chanů, a tedy jejich chanizace, to je samozřejmě totéž, co se historicky vzato stalo s Mongoly, Mandžuy, a tak dále.

Martin Jacques: Ano, myslím, že tu jsou určitě jisté podobnosti. Jsou tu podobnosti, ale je důležité vidět také rozdíly. Nejsem z těch, kdo se domnívají, že... například rasismus kdekoliv na světě má jistě určité shodné charakteristiky, ale je také kulturně zasazený ve společnosti, takže jsou tu i rozdílné rysy. Takže není správné říkat, že jde přesně o totéž; není tomu tak.

Martin Jacques: Chanská mentalita? Myslím, historicky vzato se Chanové považují za nadřazené. Jsou kulturně velmi sebevědomí.

Martin Jacques: Můžete pochopit, proč to tak cítí, protože... své místo na slunci získalo mnoho civilizací, alespoň jedenkrát. Ale Číňané jsou neobvyklí v tom, že toto místo na slunci získali několikrát. Dynastie Tchang, Sung, raná dynastie Ming, a stejně tak její předchůdci. Takže Číňané jsou na tento druh kulturního výkonu, na kulturní úroveň, jíž dosáhli, skutečně velice pyšní. Víte: Jde o jeden z prvních literárních jazyků na světě; spolu s civilizacemi úrodného půlměsíce, s prvním usedlým zemědělstvím. Takže je pravda, že Čína je kulturně velice sofistikovaná. A v zásadě se definovala proti těm, kdo se nacházeli na sever od ní, proti Mandžuům a Mongolům jakožto barbarům, kteří byli nomádští, a co je zajímavé, byli absorbováni. Víte, dynastie Čching byla mandžuskou, nikoliv chanskou dynastií. Podobně předtím dynastie Jüan byla mongolská, a to bylo problematičtější, ale také ta byla v zásadě absorbována. Takže jde o velice sofistikovanou kulturu. Problém je v tom, že Chanové v důsledku tohoto dlouhého historického procesu a univerzalizačního procesu uvnitř Číny skutečně nechápou kulturní rozdíly. Pohlížejí na ostatní svrchu. Mají velice hierarchický pohled, který je jak kulturní, tak rasový. Je to propojeno. To teď může být pro globální mocnost problémem.

Martin Jacques: Ano, v čítárně [muzea].

Martin Jacques: Přesně. To je přesně to, co si myslím.

Martin Jacques: Myslím, že to co nám uniká, je že... je třeba vyjít ze snahy pochopit čínské dějiny. Myslím, že komunismus, tak jak jej chápe Západ, zformoval náš způsob, jak Čínu chápeme, protože máme za to, že víme, co to je. Samozřejmě že to nechápeme, ale myslíme si, že to víme. Uvažujeme o tom na způsob Sovětského svazu, a to je špatně; je to úplně jiné. Komunistická strana Sovětského svazu a čínská komunistická strana jsou naprosto odlišné. Sovětská komunistická strana nikdy neměla lidovou základnu. Čínská ji měla vždy. Takže je to organizace velice sebejistá, velice pružná, může měnit kurs s neobyčejným instinktem, od 70. let a Maovy smrti k reformnímu oobdobí Tenga Siao-pchinga. Můj závěr tedy zní, že bychom neměli chápat Čínu tolik... víte, komunistické období přineslo jisté změny, které byly pro úspěch Číny velice důležité, ale tím skutečným jádrem nebyly. To jádro je mnohem širší, zahrnuje dlouhou periodu platnosti konfuciánských hodnot, velmi odlišné pojetí rodiny, velmi odlišný typ státu, kontext civilizačního státu, východoasijský tributární systém, a tak dále. To jsou jakési základní stavební bloky pro porozumění Číně. Všímáte si, že všechny pojmy, které jsem použil, nejsou lidem ze Západu zrovna blízké. Nejsou blízké. Jsou nám cizí. S tradičním západním konceptuálním aparátem jim porozumět nedokážeme. Takže se snažte a chápejte Čínu, musíme vyvinout úplně nové intelektuální úsilí. Nemůžeme pokračovat v tom typu uvažování, které na Západě dosud převažuje, že se nám Čína nakonec bude podobat, protože ona se podobat nebude.

Martin Jacques: Ne, nemyslím, že bychom se tím nějakých našich hodnot vzdávali, ale patrně si přitom osvojíme nějaké nové.

Celý článek v angličtině: ZDE