První kolo mocenského bratrovražedného boje Zeleným prohrálo volby hejtmanské. Silou, Katuško, silou... Druhé kolo povede ke krachu voleb evropských. Silou, Katuško, silou... A pak už bude následovat vymazání Zelených z parlamentního prostoru. Síly nebude už třeba. Bursíkovské vedení po boku asociálního Topolánka učinilo programově levicové Zelené naprosto nevěrohodnými stejně, jako kdysi vládní angažmá pravicové Unie svobody po boku ČSSD znevěrohodnilo tuto stranu i před vlastními členy. Kde je dnes konec Mlynářovi, Rumlovi, Pilipovi, Marvanové, Marešovi, Kühnlovi a dalším? Komu schází Unie svobody - Demokratická unie? Komu mimo pedofilů schází Pavel Němec?

KDU-ČSL vymírá a po svém angažmá proti zájmům svých voličů ve věci zdravotní péče a po vleklé Čunkově anabázi se do Sněmovny příště nejspíše nedostane také. Veškeré průzkumy tomu doposud nasvědčují. Nasvědčuje tomu i stárnutí členské základny KDU-ČSL a nechuť mladé generace ke svazujícímu křesťansky fundamentalistickému programu. Obskurní spolky jako Pro Life pak dokonávají dílo zkázy. Zákaz potratů, majetková hrabivost a rezignace na sociální učení církve udělaly z křesťanů v nejateističtější zemi Evropy ohrožený druh.

Neparlamentní euroskeptická pravice jen rozdrobí ODS hlasy, s průnikem do Sněmovny počítat nemůže. Neparlamentní liberální levice, reprezentovaná dnes Humanisty, nikoho nezaujme, neb postrádá program, kterým by se vymezila vůči ČSSD.

Demokratická strana Zelených, kterou nyní zakládá část zelených "rebelů" si bude teprve muset vybudovat důvěru po několik let v opozici, aby někdo ještě někdy uvěřil, že zelení nebudou podléhat bursíkovským mocenským recidivám. Patočkovo tmavě zelené křídlo si svým sektářstvím respekt voličů nevybudovalo. Patočka nezaujal ani svou publicistickou tvorbou. Literární noviny se pod jeho vedením potácely na kraji bankrotu. Stejně jako o něco liberálnější gheto Bělukové A2, jehož náklad se dnes dá počítat ve stovkách kusů.

ČSSD, ačkoliv zde Špidla kdysi založil zelenou frakci pod názvem Platan, zelená politika láká pouze jako motýlek namísto kravaty. Jen občas a jen někdy. Na ozdobu. Do společnosti. "Každodenní masarykovská práce" se bez nich obejde. Sociální demokracie je nakloněna spíše pro-průmyslovým a technologickým řešením, propaguje jadernou energetiku, bude souhlasit i s těžbou uranu či prolomením limitů těžby uhlí. Zelený fundamentalismus, propagující permakulturu, vegetariánství, biopaliva a větrnou energii, jí vlastní není. Zvláště za situace, kdy tyto alternativní energetické zdroje se ukázaly býti nedomyšleným ideologickým experimentem. Dnes je to vidět z toho, jak podporuje ČSSD šrotovné a tím napomáhá tomu, aby stáel větší množství občanů používalo auta namísto MHD. Stejně tak ČSSD není vlastní katolické pámbíčkářství, upjatá manželská věrnost, privatizace katedrály Sv. Víta, příklon k restitucím majetků šlechty a smluvní vazalství k Vatikánu. Odluka křesťanů od vládní kasy (odluka církví od státu) je princip, který je pro většinu členské základny sociální demokracie blízký. Ve věcech programových je sociální demokracie stranou tolerantní a platforma pro náboženský dialog zde působí bez výrazných problémů stejně, jako poslanec - farář Bublan. Víra je soukromou věcí každého. Zato v ODS nejsou křesťané z bývalé "pohlcené" KDS vnímáni jako organická součást strany. Zvláště poté, co brněnská ODS vstoupila proti vší politické logice do koalice se sociálními demokraty. Nedůvěra provází všechny bývalé křesťanské demokraty v ODS.

Komunisté postupně a neodvratně stárnou a jejich zkostnatělá frázovitá rétorika, nastavená vůči "ještěrům", neumožňuje jejich sebemenší atraktivitu pro mladé. K radikální, alterglobalistické západní levici mají doposud dost daleko. Prozatím konkurují spíše straně důchodců za životní jistoty. Komunisty ale výraznější propad potká až za několik let, až stáří jejich členů ochromí naplno značnou část jejich organizací. Prozatím opouštějí dříve výraznou pozici v komunální politice. Dnes už nejsou schopni postavit kandidátky na řadě míst.

Pouze tři vážné proudy na politické scéně umožňují dvě podoby vládnutí: buď dva na jednoho, nebo menšinová vláda středu vyvažovaná napravo i nalevo ad hoc. Nechuť veřejnosti a médií ke komunistům a charakter dosavadního soupeření mezi ČSSD a ODS první variantu koalice takřka vylučuje. Koalice ODS a KSČM také není možná. A tak zbývá menšinová vláda se zákulisními obchody ve Sněmovně. Pro Paroubka lákavá možnost - zvláště za situace, kdy levicoví i zelení voliči nebudou mít mnoho alternativ a ČSSD je prozatím stranou, kterou volilo jak nezanedbatelné množství ekologicky smýšlejících levicových voličů i velmi výrazný počet sociálně cítících věřících.

Bursík si to možná neuvědomil. Tento víkend ale předal Stranu zelených definitivně k personálnímu i programovému vyplenění sociální demokracii a budoucí vládu předal Paroubkovi. Silou, Katuško, silou...