Hned jeho první věta "Ano, čtenář J. Vomáčka by měl pravdu, kdyby i v učení a idejích, prosazovaných katolickou církví a jejími věřícími platila zásada, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého" je evidentně chybná.

Proč "a jejími věřícími"? Za věřícího katolíka se může prohlásit kdokoli, nepotřebuje na to žádný certifikát od papeže nebo biskupa a nikdo neprověřuje jeho názory a politické aktivity.

Za římského katolíka se klidně může zítra prohlásit třeba Štěpán Kotrba a na základě svého údajného náboženského přesvědčení spáchat nějaký zločin, a nikdo z katolických křesťanů nemá šanci proti tomu něco udělat, pokud se to včas nedozví. Kdo a proč se hlásí ke katolické církvi, je čistě jeho subjektivní rozhodnutí.

Navzdory mnoha zlovolným nesmyslům, které se objevily i v Britských listech, katolická církev skutečně nijak netrestá ty, kteří se rozhodli už ke katolické církvi nepatřit.

Argumenty Štěpána Kotrby, že v Polsku někdo zaštiťuje katolickou církví svoje politické a mocenské ambice, mohou být sice pravdivé, ale z hlediska obhajoby jeho fanaticky proticírkevních názorů jsou zcela irelevantní. To je, jako kdybyste chtěl zakázat vysavače, protože na šňůře od vysavače někdo uškrtil babičku (nebo, přesněji, sice neuškrtil, ale někomu se zdá, že to má v úmyslu).

O tom, že v autentickém učení katolické církve i řady jiných křesťanských církví, oproštěném od nánosů osobních názorů a svévolných interpretací, platí zásada, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého, se může každý přesvědčit, pokud si dá tu práci a usuzuje objektivně a nezaujatě.

Ti nezaujatí možná i připustí, že ideály křesťanství měly v historii i jistou zásluhu na tom, že Evropa vůbec k takové zásadě dospěla.

V další části své reakce Štěpán Kotrba přiznává, že jeho respekt ke svobodě druhého člověka se jednoduše na náboženské přesvědčení nevztahuje. Naopak, náboženské přesvědčení - a možná samotná existence svědomí - by podle něho mělo být zřejmě důvodem k omezování zákonem zaručených práv občana.

Není to tak dlouho, co to platilo v praxi, takže je asi zřejmé, k čemu Štěpán Kotrba politicky směřuje.

Na základě jeho reakce se ho ptám: Proč by církevní právní subjekt neměl mít majetková práva jako jiné právní subjekty, třeba v oblasti restitucí?

Že vznáší maximalistické požadavky? Ale to přece každý v takové situaci - od toho by měla být nezávislá justice, aby je posoudila, nemyslíte?

Proč chcete upírat lékaři právo, aby ordinoval a předpisoval či nepředpisoval léky podle svého svědomí nejlépe v zájmu jemu svěřeného pacienta?

Co Hippokratova přísaha? Vy byste skutečně chtěl za to lékaře posílat do vězení? Jemu svěřeným pacientem je nejenom ta dívka, ale i její nenarozené dítě, pokud je těhotná.

Uznáváte, že zabíjet již narozené děti, které se nám možná nehodí do našich plánů, je nemravné?

A v čem se podle Vás liší vyvíjející se dítě před porodem od vyvíjejícího se dítěte po porodu, že chcete tomu prvnímu právo na život odepřít?

Jak omezují Vaši svobodu nebo svobodu kohokoliv jiného návrhy některých lidoveckých poslanců ohledně těch dalších možností sňatků, byť jsou jistě poněkud slabomyslné?

Uznáváte parlamentní demokracii?

Proč Vám vadí, jestliže se církevní orgány rozhodnou nezávisle vyšetřovat prohřešky kněží, jestliže standardní činnosti státních vyšetřujících orgánů a justice nijak nepřekážejí?

Nebo překážejí? A jak konkrétně? Zatím jsem to nikde nenašel vysvětlené ...

A jak omezuje Vaši svobodu nebo svobodu kohokoli jiného, jestliže děti ve školách budou mít možnost (zdůrazňuji, možnost, nikoli povinnost) se seznámit s křesťansvím a katolickou vírou, případně se podle svého rozhodnutí účastnit nějakých volnočasových aktivit? Cítíte se tím nějak ohrožen? A proč vlastně? Nejste to Vy, kdo chce předpisovat lidem, co si mají myslet?