Snad bych jen podotkl v souladu s prastarým pozdně totalitním Renčínovým vtipem: Postavte vedle Obamy Hradčany, ať je vidět, jak velký je to muž...

Americký žurnalismus je v krizi proto, že mu přestali mocní platit za hlásání lží, které prostě praskly, tak jako dříve nebo později praskne každá bublina, když se do ní moc fouká (ona nakonec praskne každá bublina, ale takhle to jde rychleji a je kolem toho větší humbuk).

Kroky amerického prezidenta a neustálé výzvy zaznívající z jeho okolí, které nabádají EU k jejich následování, jsou skutečně nebezpečné a směřují k jedinému - k vyvolání sociálních nepokojů, které si vyžádají, samozřejmě v zájmu lidu a národní bezpečnosti, vládu pevné ruky. Je dobře, že EU na svém summitu poprvé trochu pregnantněji formulovala názor, že viníkem současného stavu jsou USA a odmítla další hazard s veřejnými prostředky.

Na sjezdu ČSSD to vyjádřil v jiném gardu Robert Fico, když řekl nejen, odkud krize přišla, ale zároveň vyzval i k totálnímu odmítnutí všech pravicových receptů na řešení krize. Není to zdaleka jen věc černobílého politického vidění, protože za stávající krize, která nutně vyvolává obrovský pohyb finančních prostředků, mohou jít tyto prostředky skutečně jen dvěma směry. Ten první směr je ten Obamův, tedy z veřejného měšce do soukromých kapes a ten druhý je ten opačný. Každý si může a dnes skoro musí vybrat ten, který mu umožní přežít- řeči o levici a pravici jsou tady politický folklór...

Podívejme se na to, jak se soukromý sektor v posledních letech choval. Ve své podstatě už se byl ochoten dělit jen o výsledky zvyšující se dynamiky růstu přírůstku zisku. Nejme v kategorii zisk - ztráta nebo kategorii menší nebo větší zisk. Jsme výhradně v kategorii růst zisku, ale to ještě jen v části rostoucího růstu zisku. A nikoliv jen třeba vloni o dva, letos o další dva a další rok také o dva nebo o stálou kladnou dynamiku růstu zisku tedy vloni o dva, letos o čtyři a další rok o osm. Jsme v kategorii toho, že když zisk rostl v loni o 2 tak letos musí růst o 4, ale napřesrok už ne o 8, tedy dvojnásobek, ale alespoň o 12 tedy o trojnásobek, když ne o 16 - tedy o třetí mocninu.

Kdykoliv se tempa růstu přibrzdila, tak začal globalizovaný soukromý sektor útočit na sociální stát a posléze na stát jako takový.

Na druhé straně je jasné, že taková tempa růstu zisku nemůže dát výroba v jakékoliv zemi se standardním sociálním systémem. Je dokonce jasné, že je výroba nemůže dát vůbec. To vedlo k ničení sociálního státu, transferu výrob do zemí, kde rozvrátily i zbytky společenských a kulturních tradic a na druhé straně k otevření velkého globálního kasina bez pravidel. Soukromý sektor se začal dělit výhradně jen o část z toho, oč mu bylo „rychleji a více“ lépe. Pokud vůbec platil za svých zisků daně, tak ty nestačily pokrýt ani malou část společenských škod, které přitom napáchal.

Najednou má přijít ztráta nebo dokonce pokles, tedy snížení báze a soukromý finanční sektor má ve svém virtuálním kasinu nějaký virus nebo vypadlé pojistky. Ani ruleta ani forbesy se netočí. „Jednorukým“, dvourukým i mnohorukým banditům upadla neviditelná ruka trhu. Finanční i zbožní transfery se zadrhly. Takže, to, co chudým zbylo, naloží pan Obama rychle na kárku „stabilizačních balíčků“ a odveze to svým bohatým a mocným rovnou, tak říkajíc „na hulváta“, protože to zrovna není čím prohnat, aby to vypadalo jako vrcholný akt svobody, demokracie a tržního liberalismu. Aby snad někoho nenapadlo, že veze něco, co mu nepatří, tak křičí na všechny strany, že mají také naložit kárky a vyrazit za ním. Proč za ním?!? Protože všechny kárky s veřejnými penězi by podle jeho břitvy měly nakonec skončit v USA. Obama a spol. nekřičí od své kárky postaru „chyťte zloděje“ on má nový pokřik - „kdo nekrade, není náš.“

Pokud jejich pokřiku EU a svět neuvěří a nebudou chtít dávat své veřejné peníze touto cestou, přijdou výzvy k boji za dobro proti zlu kdekoliv na světě. Bude to samozřejmě americké dobro a neamerické zlo a veřejné peníze na ně vynaložené znovu oslabí jen a jen veřejný sektor a nakonec dotečou z velké části do amerického vojensko-průmyslového komplexu.

Pokud nebudeme chtít ani to, třeba házet bomby na civilisty v Iránu, Koreji, Afganistanu a Pákistánu, tak jako před 10 lety na Bělehrad, tak možná přijde nějaké to vydírání a potom i vyhrožování. Snad se ovšem do té doby někdo v Číně nebo Japonsku uřekne, že už dál americké obligace a jiné papírky kupovat nebude a nastane trochu jiný svět. Nakonec praskne i tato bublina lží jejich ceně, ale i širší hodnotě, která ještě stále brání návratu k obyčejným hodnotám lidské práce, solidarity a důvěry.