V rámci férovosti je nutno konfrontovat tuto prosrbskou propagandu s fakty ohledně toho, co se v bývalé Jugoslávii na Balkáně opravdu dálo.

Kromě toho, pokud vím, žádné jiné bývalé jugoslávské republiky neměly po celé Jugoslávii pátou kolonu, jakou mělo Srbsko, a Srbové žijící mimo Srbsko se ochotně stávali členy vražedných polovojenských jednotek. Typickým příkladem bylo například systematické ostřelování civilního obyvatelstva Sarajeva bosenskosrbskými střelci, umístěnými na kopcích kolem města. Byla to sázka: doběhnete na tramvaj, anebo vás zastřelí uprostřed ulice? Masakry na různých sarajevských tržištích jsou známy.

Poznámka KD: Já myslel, že se tu diskutuje o tom, jak se věci staly a co z nich plyne pro budoucnost, ne o tom, jestli někdo byl nebo nebyl svině. To že bylo Chorvatsko vojensky slabší než Srbsko přece neznamená, že Tudjman byl proto znatelně lepší než Miloševič. Vojenská slabost země není žádná zásluha, určitě by si ji Tudjman nevybral, kdyby mohl; stejně tak Miloševič "nezavinil" existenci srbských menšin.

Ostatně skóre téměř vyrovnává podpora chorvatské ustašovské diaspory na Západě a účast některých západoevropských ultrapravičáků v boji na chorvatské straně, nebo pozdější významný chorvatský podíl na vzniku kosovského povstání. Jedinou skutečnou obětí cizích ambicí na teritoriu bývalé Jugoslávie je - a ještě bude - Bosna. Západ ji odsoudil k zániku, když dovolil jednostranné vyhlášení samostatného Kosova. Tahle budoucí tragédie ještě na Wikipedii není...

Pozn. JČ: Diskutuje se tu o tom, zda bylo "nevinné Srbsko" "obětí zrádného imperialistického Západu", anebo zda možná nebylo tak úplně nevinné. To, že na to poukazuji, neznamená, že tvrdím, že 1. ostatní státy v tragedii bývalé Jugoslávie jednaly nevinně, ani že 2. považuji bombardování Srbska z výše 5000 metrů za dokonalé politické řešení...

Ano, Tudjman by se zřejmě v Miloševičově situaci choval úplně stejně. Miloševič "nezavinil" existenci srbských menšin v jiných zemích Jugoslávie, ale měl je a podporoval je - a jeho režim byl tedy - historickou shodou okolností - vražednější, protože mocnější než Tudjmanův. A tedy nebezpečnější.

Když uvažuju o vraždě, ale neprovedu ji, protože nemám střelnou zbraň, nebudu odsouzen. Uvažuji-li o vraždě a provedu-li ji, protože pistoli mám doma, budu odsouzen jako vrah. K realizaci úmyslů a k odsouzení jejich pachatelů tedy přispívají i jejich možnosti.

Poznámka KD: Když ovšem chorvatská armáda vyzbrojená německými zbraněmi, řízená z amerických satelitů a vedená americkými důstojníky mimo službu dobyla, etnicky vyčistila a zčásti vyvraždila srbskou Krajinu, Západ se nechoval ani náhodou jako ten, kdo se snaží bránit nebezpečnějšímu zločinci v jeho zločinech, ale naopak jako ten, kdo pomáhá menšímu zločinci, aby se na schopnějšího kolegu dotáhl.

Pokud ne při vyhlášení chorvatské samostatnosti, tedy nejpozději v době Operace Bouře Západ ztratil morální právo hrát na teritoriu bývalé Jugoslávie roli údajného policisty, neboť se prostě stal sám spolupachatelem zločinů a jeho manifestované důvody pro další zasahování jsou od té doby extrémně nevěrohodné. Stejným směrem poukazuje spolupráce západních služeb s Kosovskou osvobozeneckou armádou řízenou chorvatským generálem. Pokud toto vše nebude uznáno, je marné bojovat proti srbské ukřivděnosti, protože má velmi reálný základ v diskriminaci prováděné z naprosto nehajitelného "spravedlivého" stanoviska, kterou bohužel i Jan Čulík na Britských listech opakovaně předvádí.

Poznámka JČ: Je samozřejmě pravda, že na rozpoutání války v Jugoslávii mělo nemalou vinu Německo, svou nekritickou podporou Chorvatsku na začátku konfliktů, a je možná i pravda, že "Západ", jak píše Karel Dolejší "ztratil morální právo hrát na teritoriu bývalé Jugoslávie roli údajného policisty". (Velká otázka je, zda "Západ" existuje jako jednotná entita: byly jistě určité rozdíly mezi postoji Němců, Britů, Francouzů či Američanů.) Západ ovšem hrál roli údajného policisty na území bývalé Jugoslávie s nechutí, bylo to mimo oblast jeho zájmů a západní politikové dobře věděli, že se pouští do neřešitelného konfliktu, kde může zabřednou na léta. "Vinu", chcete-li, za západní angažmá v jugoslávských válkách nesou západní televize, zejména britská, protože od začátku jugoslávských válek byly televizní obrazovky plné děsivých individuálních příběhů vraždění, vypalování příbytků a vyhánění lidí z domovů, přičemž renomovaní televizní reportéři obviňovali západní politiky z nelidské nečinnosti.

Důkazem nezájmu a neochoty se v jugoslávském konfliktu "řádně" angažovat bylo posléze bombardování Srbska z výšky 5000 metrů - což je nesmírně sobecký a nadřazený, vražedný způsob vedení války.