Prostor, který patří k jakémukoli nemovitého předmětu, je součástí jeho totožnosti stejně jako jeho fyzická podstata. Tato skutečnost nabývá v případě významných architektur (nebo přírodních památek atd) zásadní význam. Nestačí pouze zachovat hmotu památky, ke změně její totožnosti - v krajních případech k úplnému znehodnocení - vede i necitlivý zásah do jejího prostoru - jakéhosi silového pole - který k ní patří. Konfrontací Hradčan s monstrózní pankráckou zástavbou se z celoměstské dominanty a symbolu nejvyšších hodnot národa stává přívěsek reprezentace nabubřelého megalomanství byznysu. Kdyby se takováto konfrontace odehrávala na plakátě upozorňujícím na zvrácené hodnoty současné doby, byla by zřejmě účinným varováním.

Bohužel, jde o skutečnost dnes již těžko napravitelnou, která může zřejmě mít ještě horší dopad. Architektura v dnešní době v mnoha případech degenerovala na design, cit pro prostor se i v t. zv. odborných kruzích vytrácí. Přesto porušení jeho zákonitostí - bohužel až po realizaci - pociťuje nejširší veřejnost. Ovlivněni jsou i ti, kteří si to neuvědomují.

Mrzí mě, že se článek tohoto typu objevil v Britských listech. Čtu je denně a jsem vděčná za jejich existenci.