Nezastírám, že v tom čerpám ze zkušeností, které jsem získal z běžného života a jednání lidí v něm. Tak tedy - jak uspět? Především musíte přistoupit na filozofii individualismu - tedy si jednou provždy připustit a ztotožnit se s faktem, že nejdůležitější na světě jste vy sám/sama a tomu v životě všechno podřídit. Ale pozor, nesmíte to dělat příliš okatě a musíte to dělat s přihlédnutím ke své aktuální pozici. To znamená, že když někde začínáte (třeba v ekonomice, nebo zaměstnání, nebo škole), musíte se snažit být přiměřeně přátelský a hlavně se snažit o spolupráci s těmi, kteří jsou úspěšnější než vy. Spolupráci totiž zpočátku potřebujete, abyste se mohl náležitě rozvinout.

Ale pozor, musíte si hlídat, abyste stále měli ve vztazích "aktivní bilanci", tj. abyste měli ze spolupráce víc než protistrana. To je usnadněno tím, pokud je váš kolega/kamarád trochu měkčí povahy, občas vám s něčím pomůže, anebo je ochoten dát do vztahu/spolupráce trochu víc než vy. Tak získáváte "aktiva". Zároveň si ale musíte hlídat také to (vzhledem k dynamice vývoje), že i tento kolega se může dostat v životě/v práci do různých potíží nebo problémů. To musíte včas detekovat a pokud se tak stane, začít nenápadně couvat. Ne tak, že mu rovnou řeknete, že už vás nezajímá, ale když se třeba na vás obrátí se svými problémy, tak mu říct, že to vlastně nic není a že to určitě zvládne, a nechat ho v tom. Je to pro vás signál, že tady není něco v pořádku a že pozitiva která by z takové spolupráce/přátelství mohla plynout, se zmenšují.

Abyste nevypadal(a) jako hyena, je dobré takovéhle spolupracovníky/přátele občas i když jsou potíže pozvat na nějakou společnou akci, oni tam stejně nepřijdou (protože třeba zrovna něco řeší), anebo pokud přijdou, tak nebudou zrovna "v kondici" a vy je tam můžete uvítat, čímž vlastně ukážete všem, že to s nimi nevypadá nijak růžově a ostatní, kteří neznají vaše vztahy, rychle pochopí, proč s takovými lidmi nechcete už mít nic společného a jak jste vlastně hodný, že jste je ještě pozval.

Samozřejmě že čím více se vám bude takto dařit, tím více můžete být nezávislý a tím více si můžete lidi kolem sebe vybírat. Pokud vám budou vaši dřívější kolegové/přátele něco vyčítat, berte to jako důkaz, že jsou stejně nepodnětní, nezajímaví a svoje životní problémy by si měli řešit sami.

Následně, až už budete mít ve společnosti/podniku dobrou pozici, můžete přejít na otevřenou filozofii individualismu. Tj. můžete začít říkat, já se o sebe postarám, pojistím se, to mohl udělat každý, tak mi všichni můžete vlézt na záda, já tady makám a podívejte se jakou mám pozici. V tomto okamžiku se na vás budou již "lepit" jen ti úspěšnější lidé, a konečně se dostanete do stadia, kdy nebudete potřebovat ostatní. Budete mít samé zdravé, chytré spolupracovníky, všechno vám "pojede" a to je přece ten úspěch, který všichni chceme. A navíc se z této pozice dobře odsuzují ti, kterým se tento vývoj nepodařil.

A hlavně se neohlížejte na ty, s jejichž pomocí, anebo spoluprací jste dosáhl své pozice a peněz, ti jsou pro vás jen nástrojem a je jen na nich, jak moc se nechají zneužít/využít. Buďte na ně milý, občas prohoďte nějaký ten vtípek, ale vždycky si pohlídejte, aby si svoje starosti řešili sami, zmenší se vám tak totiž konkurence. Oni totiž většinou nejsou takového chování schopni, budou chtít reciprocitu a korektní vztahy, protože to tak sami vidí tak neočekávají, že se na ně vykašlete, a budou s vámi spolupracovat, budou vám pomáhat. Ale vy nad nimi vyhrajete, protože zvolíte chytřejší strategii. A nezapomeňte se neustále tvářit, že "o nic nejde", usnadní vám to ústup když po vás budou něco chtít oni ....