Těžko by mě asi někdo mohl podezřívat z toho, že jsem proti skutečné rovnosti příležitostí, že jsem přesvědčena o tom,že obě pohlaví mají v hlavách mozek, který mohou používat a využívat pro blaho ostatních.

Ale nejsem si jistá, že je dobré zbavovat se něčeho, za co léta bojovali naši dědové (a báby).

Úmluva z roku 1936 zakazuje práci žen v podzemí. Její vypovězení je pokřivením rovnosti, včetně rovnosti šancí. Tady neobstojí argument, že když žena chce, tak má možnost. To jde ošetřit výjimkou a nařízením o zdravotních podmínkách nikoli plošným zrušením něčeho, kde tvrdé podmínky  práce a její nebezpečí trvají. Před sto lety jako dnes.

Pokud chce pravicová vláda takto naplňovat svůj ideál rovnosti šancí, ať povolí i euthanasii a beztrestnost zabití bezdomovců, narkomanů či nemocných AIDS. Protože ti ve valné většině už žádné šance nemají. Pustit ženu fárat do kilometrové hloubky rubat uhlí nebo uran je hazardem s jejím zdravím i životem.

Při práci v podzemí nejde jenom o ženy těhotné, ale i o ženy ve fertilním věku, které je třeba chránit před prostředím a těžkou a zdraví poškozující fyzickou prací, protože přece chceme, aby ještě někdy měly děti, ne?

Dalším důvodem, proč jsem hlasovala proti povolení práce žen v podzemí je bezbřehý liberalismus a stupidní zdůvodnění rovnými příležitostmi žen a mužů, se kterým v tomto případě přistupujeme ke zrušení smlouvy. Škoda, že tak vláda nečiní i v jiných případech. Marné je zaklínání ministerských úředníků na nejvyšších úrovních, že žádný ředitel úřadů práce neodebere podporu v nezaměstnanost či jiné dávky v případech, kdy ženě nabídnout práci v dolech a ona ji odmítne. Kde je záruka, že se tak nebude dít?

Jako příklad může sloužit sousední Německo. Tady nešlo o práci v dolech, ale o „práci“ v erotickém salonu, kterou žena odmítla. A bylo vymalováno. Ze dne na den na ulici a bez jakýchkoli prostředků ze strany státu, který dal ženě jednu jedinou možnost pracovního uplatnění.

Svět a s ním i Evropská unie bojuji proti chudobě, sociálnímu vyloučení, dětské práci, ale také proti diskriminaci.

Něco jiného je, když důlní inženýrka nebo geoložka činí dobrovolně výzkum a když po čtyřech leze úzkou štolou s těžkou sbíječkou. Pokud si je vědoma rizik a pokud není k takovéto práci přímo či nepřímo existenčním tlakem nucena, ať podepíše poučení o zdravotní nebezpečnosti a zvýšené rizikovosti svého konání, které zbaví pojišťovnu jejích závazků, a vleze si kam chce.
Je mi líto, že k vypovězení Smlouvy a článku Evropské sociální charty přispěli i mí kolegové. Nevím, proč se má sociální demokracie podepisovat pod vypovězení Evropské charty sociálních práv. Dnes je to jeden článek, co bude následovat dál? Pak už snad jenom budeme čekat, až vstanou noví bojovníci.

Někdy by to chtělo i trochu více rozumu, poučenosti a chladnou hlavu, protože ne vše, co nám EU posílá, musíme bezhlavě schválit. Zvláště to, co s takovým nadšením schvaluje ODS.

Autorka je poslankyní ČSSD, původem z Odolené Vody, členkou sociálního výboru Parlamentu, výboru pro evropskou integraci a stínovou ministryní pro ženu a rodinu. Původní profesí je učitelka, v minulém období se věnovala i problematice školství, zejména učňovského.

Štěpán Kotrba: Co je to za socialisty? ZDE