Fidel Castro Ruz je krvavý diktátor, který proměnil Kubu v jedno velké vězení, z něhož se jeho poddaní snaží s nasazením života utéci. Přesto věřím, že pro někoho může být jakousi antiamerickou ikonou, ztělesněním ryzího revolucionáře. Mnozí stále ještě vzpomínají na Fidela mladého a charismatického, který při státních návštěvách dával vyniknout "kvalitám" našich tesilových normalizačních kádrů. Nostalgicky hledají tyto atributy ve výplodech starce, který se postupně stal svou vlastní karikaturou. Štěpán Kotrba dokonce tyto výplody chorého mozku svým způsobem glorifikuje a staví do kontrastu se senilními frázemi apologetů stalinismu. To je ovšem hluboký omyl. Prototypem senilního apologeta stalinismu je totiž současný Fidel Castro.

A teď tedy několik poznámek k inkriminovanému textu:

1) Velmi pochybuji o tom, že na Kubě existují někteří spoluobčané, kteří "... očekávají zázraky od naší nesmlouvavé a důstojné revoluce ..." Po více než čtyřiceti letech diktatury?

2) Kolik set miliard lidí že to zemře v důsledku Bushovy politiky? Nebo jde jen o chybný překlad?

3) George Bush řekl o teheránské vládě pravdu, co se týče podpory teroristů, podrývání míru v Libanonu a posílání zbraní Talibanu (a to ještě zapomněl na Hamás v Gaze). Uvědomuje si Fidel Castro, že by ho jako ateistu a komunistu talibánci rovnou podřízli a ajatolláhové v Iránu by nařídili jeho veřejnou popravu?

4) Jak souvisí cena a vybavení hotelu Emirates Palace s Bushovým projevem?

5) Co je objevného na myšlence, že USA jsou závislé na ropě? Jak to souvisí se stavbou plachetnic ve Velké Británii v 18. století?

6) Co je to cenový ukazatel potravin a je opravdu vyšší, než byl např. za obou světových válek?

7) A na závěr několik propagandistických výzev soudruhům -- aby se nechovali jako majitelé ve státních podnicích, aby pracovali fyzicky, aby využívali informační technologie a mluvili k lidu srozumitelně a ne odborným slangem.

Na Fidela to byl krátký příspěvek, přesto v něm smotal dohromady více ingrediencí, než pejsek a kočička ve svém pověstném dortu. Štěpánu Kotrbovi dortík chutnal. Já říkám - děkuji, nechci.

Nemám strach ze zveřejnění textů od diktátorů, nemám strach je číst. Mám strach o to, že Britské listy začnou zveřejňovat hloupé a manipulativní texty jenom proto, aby se odlišily od mainstreamu. Zveřejňovat senilní výtvory diktátora jenom proto, že je ostatní nezveřejňují, navíc s oslavnými tvrzeními o jeho originalitě a div ne disidentství, může vypadat odvážně, ale věcně je to hloupost, kterou dáváte svým oponentům silné zbraně do rukou.