6. 2. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:Zprávy o hospodářské situaci, neboli Podívat se na to, komu věřitNejen manažeři z USA, ale také z Německa kupují zase za miliony akcie a miliardová půjčka od Deutsche Bank v Novém Yorku se rozpadá, protože americký miliardář Harry Macklowe asi důvěřoval víc, než bylo záhodno v neomezenou možnost získat na finančním trhu peníze. O tom jsme se včera dočetli ve Spiegel online, a člověk se ptá, co si má po těch všech protikladných informacích myslet o krizi světového finančního systému i hospodářské situaci Spojených států... |
Kdo čte moje poznámky častěji, nebude se divit, že je tématem mého dnešního komentáře světová hospodářská krize, ale taky ne, že vám neradím, co byste zítra měli učinit s penězi, které možná ani nemáte. Ne, jde mi o to poukázat, že člověk nemůže věřit každému, kdo vykládá ekonomickou pravdu -- ale ani všem, co si například kupují akcie v nejisté situaci. Oficiálně se nemluví o právu ministrů financí lhát, ale kdo se diví, že tito ministři hovoří o dobrých hospodářských vyhlídkách, se nemůže divit, když se v téže době zdají být signály z ekonomiky jiné. Hovoří se v této souvislosti o prostém, ale problematickém jevu automaticky se vyplňujících proroctví. Například: Kdyby ministr financí řekl, že špatná hospodářská situace pokračuje, mělo by to na hospodářství záporný vliv a situace by se vyvíjela hůře, než kdyby to býval neřekl... Neoficiální právo lhát ovšem neplatí pro novináře a už vůbec ne, když píšou pro hospodářské noviny nebo taky pro média, v nichž čtenáři hledají investiční poradenství. Osobně mám ale dojem, že se v případě negativního vývoje cen akcií i tito odborníci vyjadřují velice opatrně, alespoň opatrněji než při vzestupu cen akcií. Že ale si mohou navzájem protiřečit nejen titulky v novinách, ale i jednání investičních poradců, na to mě už před mnoha lety upozornila jedna známá, jejíž manžel byl takovým odborníkem. Její muž měl u zákazníků velmi dobré jméno, avšak sám ve svých osobních úsudcích se vždycky rozhodl pro mnohem větší riziko. Podle manželky mu to někdy dokonce vyšlo, častěji ale právě ne.
A když v dnešní situaci začnou manažeři investovat do těch firem, ve kterých jsou zaměstnáni, pozorovatel by si měl klást aspoň řečnickou otázku, proč to dělají a s jakým rizikem. A tak jsem u toho, co jsem vlastně nechtěl: říkám, co bych teoreticky dělal já, kdybych pomýšlel na koupi akcií.
Kdybych měl hodně peněz a ještě více času, abych mohl čekat na lepší časy, tak bych zatím ještě možná do nich investoval. Kdybych ale věděl, že své peníze budu potřebovat, a to v blízké budoucnosti, vybral bych si něco možná míň výnosného, ale jistějšího. Hlavně bych ale nevěřil těm, kdo říkají, že je už zase všechno úplně v pořádku, bez ohledu na to, na co jsou vlastně odborníky. A co budete dělat vy, jestli na to máte, anebo co byste dělali, kdybyste na to měli? PS.: Spiegel online jsem četl včera ráno, text jsem napsal včera odpoledne a večer jsem zjistil, že německý index akcií DAX poklesl za jediný den o dalších 3,36%...
|