Problém má ještě druhou rovinu. Politik se nemá chovat slušně z vypočítavosti -- tj. kvůli dobrému obrazu u voličů, ale má se tak chovat především kvůli své cti a svému svědomí. Nerespektování ideálů, které sám hlásám, se nazývá pokrytectví, a tomu by se křesťanský politik měl vyhýbat, aby zůstal důvěryhodným člověkem. Pokud to nezvládá, měl by odstoupit ze své funkce. Pokud sám nerezignuje, měla by jej odvolat strana, aby si zachovala čistou tvář. Chápu, že politika je otázkou kompromisů a mnohá rozhodnutí jsou velmi složitá, ale především křesťanský politik by se neměl řídit zásadou, že účel světí prostředky.

S velkými rozpaky proto sleduji v poslední době chování některých vrcholných představitelů KDU-ČSL. Jako příklad uvedu dva nejviditelnější případy:

Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 tehdejší předseda Miroslav Kalousek téměř v každém rozhovoru nebo prohlášení opakoval jednu větu: "Jediné, co vám mohu garantovat, je, že KDU-ČSL nepodpoří žádnou vládu, která by se opírala byť o jediný komunistický hlas." Znělo to, jakoby to byl snad jediný bod programu pana Kalouska. Po volbách se pak vyjednávání o koalici podporované komunisty zúčastnil a nebýt ostré kritiky z členské základny, možná by i dohodu podepsal. Nejde zde o to, jestli je správné s komunisty uzavírat koalice, ale o jasný slib daný před volbami voličům, kterému se strana zpronevěřila.

Tato událost mou důvěrou v KDU-ČSL otřásla, ale byl jsem si schopen najít nějaké argumenty, proč se tak předsednictvo rozhodlo. V tu dobu bych KDU-ČSL asi svůj hlas nedal, ale byl jsem schopen před svými známými jednání této strany aspoň částečně obhájit a této strany se zastat.

Před několika dny nastal druhý případ. Vedení KDU-ČSL se rozhodlo doporučit svým zákonodárcům, aby při volbě prezidenta republiky dali svůj hlas Václavu Klausovi. Nebudu zde rozebírat jeho charakterové vlastnosti ani jeho minulost (ekonomická transformace, financování ODS, ...), které jsou rovněž v rozporu s ideály křesťanského demokrata. Podstatný pro voliče je fakt, že podporou tohoto člověka strana zradila nejen své ústní sliby, ale i velkou část svého programu.

Takové rozhodnutí je ospravedlnitelné, pokud by protikandidát byl programu KDU-ČSL ještě více vzdálen. V případě Jana Švejnara je tomu však právě naopak. Jeden ze základních bodů programu KDU-ČSL je evropská integrace, Václav Klaus je však výrazně protievropský politik. Jeho názory na roli občanské společnosti a roli církví jsou rovněž ostře v rozporu s programem KDU-ČSL. Klaus rovněž ignoruje ekologii, protože ta brzdí ekonomický rozvoj. Hlavní argument pro podporu Petra Pitharta v minulých prezidentských volbách byl, že Pithart spíše spojuje než rozděluje. A nyní je podporován kandidát, který naopak velmi polarizuje českou společnost.

Od různých politiků KDU-ČSL zaznívají různá ospravedlňování volby Václava Klause prezidentem. Nejčastějším důvodem, který prezentuje např. Klausův dlouholetý odpůrce Cyril Svoboda (osobně mi jej ale jako zásadní důvod sdělili i někteří členové strany), je předpoklad, že podporou Václava Klause se zajistí bezproblémové přijetí zákona o církevních restitucích. Tento předpoklad je naprosto lichý. Jak tito lidé přišli na to, že Jan Švejnar bude proti?

Navíc pravomoc prezidenta v oblasti legislativy je pouze možnost vetovat zákon. Toto veto však může být přehlasováno. Skutečný vliv na úspěch tohoto zákona mají někteří nespokojení poslanci ODS. Jejich hlas však volba Klause neimplikuje! Pokud Cyril Svoboda a jiní toto nevidí, svědčí to buď o jejich naivitě (což je u tak zkušených politiků málo pravděpodobné), nebo o účelové lži.

I kdyby bylo možné si podporu zákona o církevních restitucích takto koupit, bylo by toto jednání velice nemravné. Schválení církevních restitucí je velmi důležité pro církve i pro mnoho obcí a zejména pro konečné narovnání křivd způsobených státem, ale takovéto kupčení není v souladu s jednáním křesťana. Prostituce není hříchem v případě, že je člověk v nouzi a nemá možnost si vydělat na živobytí jinou cestou. Nechť laskavý čtenář zhodnotí sám, jak moc jsou tyto situace analogické.

Tyto případy budou pro mnoho voličů neodpustitelné a pro stranu v budoucnu možná i osudové. O moji podporu jste tímto definitivně přišli. Nemohu už ani svým známým ospravedlňovat chování KDU-ČSL, protože žádné relevantní argumenty již neexistují. Neodsuzuji tímto KDU-ČSL jako celek, vím totiž, že je v ní celá řada slušných členů (myslím, že je to většina), ale odsuzuji chování jejích vrcholných představitelů. V současné době vidím jako jediný lék na "pročištění" této strany neúspěch v překonání 5% hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny po příštích volbách. Bude to snad impuls k její reformě a já ji pak budu moci znovu dát svůj hlas, byť bych byl raději, kdyby se strana odhodlala k reformě z vlastní vůle a ne z donucení.