Lesy České republiky stojí před zásadním rozhodnutím, které může ovlivnit budoucí podobu nejen podniku, ale i celé České republiky a ve značné míře i Evropy na příštích mnoho desítek nebo i stovek let. Lesy na území České republiky mají za sebou v posledních 250 letech nelehký osud. Střední Evropa vždy vnímala krajinu jako krajinu kulturní, která je výsledkem tisíciletého soužití člověka s přírodou, jako významné pouto s minulými generacemi. Vyváženost tohoto vztahu však byla mnohokrát výrazné narušena tím, že lesní porost a nakládání s ním bylo podřízeno takřka bezvýhradně svým podnikatelským potenciálům. Jenom skutečně vysoce kvalitní a silná tradice českého lesního hospodářství a v neposlední řadě i myslivosti zabránila definitivnímu zničení lesního porostu na našem území. Lesy nejprve sloužily jako významný energetický zdroj průmyslové revoluce a později v její další fázi jako zdroj levného stavebního materiálu a posléze jako zdroj dřevní hmoty jako komodity, po které je stále větší poptávka, než je schopna současná těžba uspokojit. To vede ke zvýšenému tlaku na dosud netěžené porosty po celém světě. Je jenom přirozené, že hlad po dostupné dřevní mase ve střední Evropě, kde je velká koncentrace dřevozpracujícího průmyslu, je natolik silný, že stávající lesní porosty v České republice jsou pod obrovským tlakem dřevařské lobby. Na tento tlak lze odpovědět jenom dvěma způsoby.

Za prvé je možné mu podlehnout a přistoupit na to, že lesy jsou prioritně zdrojem zisku. Této vizi potom odpovídá úsilí o maximalizaci tohoto zisku a z něj pocházejících daňových odvodů pro stát. Z těchto daňových odvodů potom budeme podle této vize hradit nákupy veškerých veřejných statků, které nám poskytoval dosavadní, byť mírně devastovaný lesní porost. Jde o vizi České republiky jako teritoria na západě stepního a na východě polopouštního charakteru se značnými vodními deficity, prachovými bouřemi, půdními erozemi a řadou nových lokalit vhodných pro větrné elektrárny.

Za druhé je možné podřídit podnikatelské využívání lesa skutečnému hospodaření s hodnotami, které současný lesní porost na území České republiky představuje a rozvoji jejich potenciálu směrem do budoucnosti i nad rámec České republiky. Jde o vizi, která směřuje k vytvoření nové kvality rozsáhlého lesního celku na území, které dnešní státní podnik LČR spravuje pro stát a veřejný zájem. Lesní porost a území spravované LČR v něm zaujímá pozici strategického přírodního zdroje, který je důležitým faktorem kvality vzduchu, vody a v neposlední řadě i mimořádné hodnoty krajiny České republiky, která je neobyčejně bohatá pestrou paletou a velkým množstvím míst vhodných pro život v celé jeho různorodosti. Podřízení podnikatelského potenciálu lesa těmto hodnotám a hospodaření s nimi nemusí vůbec znamenat omezení těžby, minimálně příštích deseti nebo dvaceti letech. Podstatou této vize je totiž rozsáhlá obnova lesního porostu na území LČR a cílem vytvořit v průběhu tohoto století na našem území lesní porost, který bude mít schopnost naplnit a rozvinout úlohu strategického přírodního zdroje evropského významu. To si vyžádá na řadě míst plánovanou těžbu monokulturního lesa a jeho obnovu. Pod neperspektivními monokulturami se na mnoha místech skrývá i značné nerostné bohatství. Jeho těžba a obchod s nerosty by mohly být vítaným zdrojem státního rozpočtu, ale i faktorem urychlujícím obnovu lesních porostů. I proto je součástí této vize komplexní hospodaření na teritoriu Lesů ČR a to jak nad jeho povrchem, na něm i pod ním.

Tato vize, pokud se prosadí v rámci LČR, bude mít okamžitě několik pozitivních efektů. Mimo samotné dlouhodobé pozitivní efekty, plynoucí z nové kvality hospodaření s lesním porostem ve vlastnictví státu se významně zklidní i situace na trhu s dřevní hmotou, která je rozbouřená především proto, že existuje několik velkých pretendentů na lesní majetek státu a tito hráči vedeni tímto cílem neustále znejisťují celé tržní prostředí s cílem prokázat, že stát neumí s lesem hospodařit. To jim v praktické rovině umožňuje dosahovat obchodem s LČR zisků, které by nemohli dosahovat v žádné banánové republice. Pokud se jim ovšem jejich strategický cíl rozplyne, pak se budou muset zaměřit na vlastní podnikatelskou kulturu a to čemu se dnes říká CSR (Corporate Social Responsibility ). Mimo jiné to bude mít i pozitivní vliv na soukromé vlastníky lesa, kteří se dnes potýkají s odbytem, protože nemohou svými cenami nijak konkurovat oněm „tržně vysoutěženým“ cenám dřeva z LČR. V neposlední řadě by prosazení takové vize a koncepce podpořilo i standardní chování Vojenských lesů.

Lesy ČR, s.p. by v rámci své podnikatelské koncepce (PK 2010), která zahrnuje i problematiku reorganizace státního podniku a koncepci užší spolupráce s VÚSC, měly projít rozsáhlými změnami, které by měly začít intenzivně probíhat příštích třech letech a dále pokračovat v letech následujících.

Předmětné změny obsažené v PK 2010 jsou nutné a stejně tak je i nutná změna pohledu obecné i odborné veřejnosti na tento, dnes ještě státní podnik, a jeho postavení v rámci obchodu s dřevní hmotou a správce lesních porostů. Rovněž je nutné v rámci této koncepce i změna pohledu na les jako celek, tj. nikoli jen jako zdroj komodity (dřevní hmoty) nesmírné hodnoty a velkého množství, ale zejména jako zdroj kvalitní vody a čistého vzduchu a místa pro život.

Toto téma je zatím u nás především politicky, ale i i ekonomicky zcela opomíjeno, ale v rámci EU je již dnes jedno ze stěžejních a v budoucnu, kdy ochrana lesních porostů v Evropě právě kvůli těmto aspektům bude požívat zvláštní pozornosti, se stane významnou kontinentální bezpečnostní prioritou. Například současná evropská kampaň proti suchu by měla vrcholit právě v průběhu českého předsednictví v EU. V Evropě se již rovněž standardně argumentuje pojmy a systémy pojmů jako jsou například „optimální používané techniky“ nebo „správná lesnická praxe“. V neoficiálních pracovních materiálech EU se hovoří o možnosti útlumu intenzivního hospodaření s půdou a lesy právě v zájmu ochrany vodních a půdních zdrojů a kvality ovzduší. Mezi zvažovanými lokalitami je na čelném místě i ČR.

Správa lesních zdrojů ve vlastnictví státu pak musí v budoucnu vystupovat nikoli jen jako nesvéprávný obchodní partner soukromých dřevařských a těžebních společností, jak tomu je dnes, ale zejména jako ochránce a správce lesních porostů jako přírodního zdroje, veřejného statku a veřejného zájmu. Tvář takového správce v jeho budoucí podobě nesmí být vnímána jako podnikatelský subjekt založený státem, ale jako organizace, která slouží všem a právě proto má do jisté míry dominantní postavení.

Na jedné straně tedy bude organizace Lesů ČR v budoucí podobě vystupovat jako hospodář, správce a ochránce přírodního zdroje, myšleno lesních porostů a správce zdroje nerostného bohatství myšleno toho, co je pod povrchem lesních pozemků. Na straně druhé pak bude tato organizace vystupovat rovněž jako podnikatelský subjekt, tj. obchodní partner těžebních a dřevařských a dalších společenství, které budou, resp. objektivně musí být s s.p. v obchodních vztazích za účelem plnění předmětu konkrétní hospodářské činnosti. Tento vztah však musí být postaven na minimálně rovnoprávném postavení LČR a jeho právu neuzavřít žádný kontrakt, pokud nebude aktuálně ekonomicky výhodný nebo nebude v souladu s dlouhodobou hospodářkou koncepcí LČR a veřejným zájmem.

Taková společnost, která plní funkci obecně prospěšnou a zároveň i podnikatelskou, musí být i řádně prezentována navenek a otevřena, zejména pokud jde o přístup k informacím široké veřejnosti. S tím je spojena i nutnost změny prezentace navenek. S tím by měla být spojena i nová komunikační strategie, s cílem nalézt odezvu ochrany veřejného zájmu a správy věcí veřejných v podobě ochrany, údržby a obnovy lesních porostů jako přírodního zdroje ve všech souvislostech tam, kde je toho nejvíce potřeba, tedy u politických elit a samozřejmě u veřejnosti. K tomuto cíli by měla sloužit i jednoduchá prezentace ekonomické analýzy realizace této vize. Klíčovým výsledným ukazatelem ekonomického rozboru budoucího modelu by měl vztah mezi výnosem z těžby a náklady na obnovu přírodního zdroje s připočtením určité rezervy. Tímto modelem pak může být relativně objektivně stanovena hranice dumpingových cen pro budoucí výběrová řízení a může dojít k serióznímu rozhodovacímu procesu o aktuálním pořadí priorit v určitém pásmu. Takový ukazatel přinese i seriózní argumentaci pro neuzavření smlouvy tam, kde dnes musí LČR uzavírat nevýhodné smlouvy, protože šlo o nejvyšší nabídku, která je ovšem hluboko podhodnocena a je výsledkem „osoutěžení“ LČR několika domluvenými soutěžiteli. Organizace LČR v budoucí podobě pak může nabídnout seriózní přístup třetích subjektů k informacím, transparentní výběrová řízení, neboť v tomto pojetí budoucí LČR schopny vygenerovat nejen ekonomický klíč v rámci zadání, ale i odůvodnit existenci takového klíče naplňováním a ochranou veřejného zájmu.

Nad rámec shora uvedeného je pak prioritou vždy vycházet z toho, že bez ohledu na budoucí právní formu současného s.p. bude takový subjekt toliko ve vlastnictví státu, neboť jen stát je schopen zajistit ochranu lesních porostů jako přírodního zdroje. S ohledem na toto vlastnické specifikum pak je třeba vycházet z toho, že to bude právě stát jako správce věcí veřejných, který bude rozhodovat o dalším použití zisku takového subjektu nad rámec shora uvedeného. Je zřejmé, že možností uplatnění pro tyto finanční prostředky je vždy více než jakéhokoliv množství prostředků. Součástí této vize je mimo jiné také možnost, že by se Lesy ČR měly aktivně zapojit do realizace důchodové reformy a to nejen do její finanční časti, ale rovněž i do podpory změny celkového vnímání seniorů v naší společnosti. Jsou to právě lesy, příroda a krajina vůbec, které potřebují rozvahu, zkušenosti, ale i pracovní sílu seniorů a mohou jim dát nejen pocit vlastní potřebnosti a důstojnosti, ale i zdravé prostředí k rekreaci i smysluplnému životu. To platí samozřejmě i o jiných sociálních skupinách, pokud ovšem již hovoříme o strategické hodnotě lesa, pak je na místě hledat jeho místo na všech směrech realizace strategických zájmů státu i veřejnosti. A sociální koheze ve vztahu k seniorům takovou strategickou prioritou bezesporu je.

Základem strategie rozvoje a transformace s.p. v současné podobě je pak již zmíněný podnikatelský koncept, jehož nedílnou součástí jsou základní ekonomické vize vycházející z dosavadních zkušeností. Podnikatelský koncept LČR 2010 (PK 2010) má odpovědět na otázku jak vybřednout ze stávající neúnosné situace, která se v s.p. LČR i v jeho okolí vyvinula za poslední desetiletí. Nové chápání majetku ve správě LČR jako strategického majetku svým významem posouvá les daleko blíže například vodě nebo dokonce nerostnému bohatství. Takové pojmenování je svým způsobem v podobném kontextu přelomové, protože doposud mělo své místo pouze v teoretických úvahách. Jde o praktické vyjádření toho, co většina veřejnosti i odborníků naprosto intuitivně nebo i vědomě cítí, nicméně v praxi doposud tento pojem ve vztahu k lesu uplatnění nenalezl. Od tohoto pojmenování se odvíjí také budoucí právní forma LČR.

Jako budoucí právní forma LČR je navrhována rodina Obecně Prospěšných Společností s tím, že je variantně předkládána i státní akciová společnost nebo jiná organizace podle zvláštního zákona. Tento zvláštní zákon by měl mít podobu zákona o státních lesích, tak jak tomu je v některých vyspělých zemích s lesnickou tradicí. Pokud se prosadí vize lesa jako přírodního zdroje, pak se mimo jiné přímo nabízí i vize vrcholové státní lesní správní instituce, která by měla mít podobu organizace podle zvláštního zákona a podobu spíše blízkou současnému báňskému úřadu, který je rovněž ze zákona pověřen péčí o přírodní nerostné zdroje.

Jako první krok tímto směrem navrhuje PK 2010 vytvoření jedné generace OPS a to společně s VÜSC již od roku 2008, které by mohly mít jako přednostní úkol zabývat se lesními pracemi ve spolupráci s LAS a dalšími subjekty, zejména ve vztahu k obecně prospěšnému. Nepochybně nutnými kroky budou i úpravy některých dalších norem, především daňových, které v zásadě vylučují standardní hospodaření s lesem jako s majetkem, tam, kde majetkem nepochybně je a to především v pásmech, kde jde dnes jednoznačně o les určený k produkci dřevní hmoty, především smrku.

PK 2010 předpokládá maximální využití celé palety stávajících nástrojů spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem (PPP), mimo jiné i licenčních a koncesních řízení a smluv a nevyhýbá se ani dlouhodobému pronájmu tam, kde to bude ve veřejném zájmu a v souladu s chápáním lesa jako obnovitelného přírodního zdroje.

Klíčovou ambicí stávající podoby Podnikatelského konceptu Lesů České republiky 2010 je vyvolat diskusi, která v krátké době povede ke konkrétnímu postupu všech zainteresovaných a odpovědných osob, organizací a institucí při transformaci s.p. Lesy ČR. Hlavní role v tomto procesu patří nepochybně českému státu, politickým elitám, zakladatelskému ministerstvu a managementu s.p. LČR. Budoucnost LČR je v průniku zájmů společnosti, přírody a ekonomiky na půdorysu státního majetku a budoucí fungování podmiňuje a omezuje pojetím lesa a celého území pod správou s.p. LČR jako částečně obnovitelného přírodního zdroje. Takový postup představuje dostatečně široký prostor pro potřebné rozhodovací procesy, které je nutné nastartovat nejpozději do konce roku 2007.