Není to však po prvé, kdy se Adolfu Hitlerovi připisovalo otcovství syna, stalo se tak již v sedmdesátých letech, kdy historik Werner Maser tvrdil, že jistý Jean-Marie Loret-Frizon je jeho synem, který zemřel v roce 1985, takže mu bylo rovněž 67 let. Věkový rozdíl mezi údajnými Hitlerovými syny by pak bylo 22 let, což se kryje s dobou pobytu obou rodiček, z nichž jedna měla být v Němci okupované části Francie za první světové války a druhá pobývala na začátku druhé světové války v Mnichově.

Britského novináře Brighta před pěti lety informovala jistá Val Hannová o rodinné legendě, podle které její teta během druhé světové války pracovala v porodnici malé vesnice Wigginton. Tam přivedla na svět mladá žena jménem Unity Mitfordová dítě, jehož otcem byl Adolf Hitler. Toto tajemství pak pomocná porodní asistentka později předala své dceři. Novinář z počátku této informaci nevěnoval velkou pozornost, ale mladá rodička byla dcerou lorda Redesdaleho, který byl stoupencem britských fašistů. Mitfordová jako dvacetiletá v roce 1934 odjela do Německa, kde na říšském sjezdu nacistické strany v Norimberku vyslechla Hitlerovou řeč a rozhodla se s ním seznámit. Tato vysoká blondýna s modrýma očima podle legendy tak dlouho navštěvovala oblíbenou Hitlerovu pivnici, až ji pozval ke svému stolu. Podle jeho prohlášení šlo o "perfektní exemplář pravé árijské ženy".

Berlínský list TAZ zjistil další detail, že "milenka Hitlera Eva Braunová si v roce 1935 zapsala do svého deníku, že Mitfordová byla mezi mnohými soukmenovci považována za příští First Lady". Stalo se tak poté, co jej často doprovázela na jeho cestách, takže byla nazývána "Unity Mitfahrt", což je slovní hříčka, kdy příjmení je odvozené od slova spolucestující. Podle ctihodného britského listu "Times" ji britská výzvědná služba zhodnotila jako "větší nacistku než samotní nacisté".

Brightovi se však nepodařilo potvrdit důkazy o samotném porodu. Pouze jedna svědkyně z vesnice, kde se nacházela porodnice, potvrdila, že Mitfordovou zde skutečně viděla. Kromě toho její sestra, která zde ve zdravotním zařízení pracovala, potvrdila, že Unity zde byla hospitalizována pod záminkou nervového zhroucení. Neteř porodní asistentky ale potvrdila, že přivedla na svět dítě, které bylo hned adoptováno. Nyní se celá Velká Británie snaží najít odpověď na otázku, kterou nastolil list "Daily Mail", kde je "Hitlerovo dítě z lásky počaté". Média velkými titulky, vedle "Timesu" i bulvární list "The Sun", se táží, zda Hitlerovo dítě snad nežije v Británii. Tato informace vyvolává u veřejnosti velkou skepsi a z onlinových blogů jasně vyplývá, že ji považuje za nevěrohodnou. Jeden dokonce žertuje, že by ztracený Hitlerův syn mohl být bývalý britský premiér Tony Blair.

Proti pravdivosti zveřejněné informace hovoří i některá další fakta, protože Unity se pokusila začátkem roku 1939 spáchat sebevraždu, kdy se střelila do hlavy. Tu však přežila, ale projektil jí zůstal v mozku a v Německu jej nedokázali odstranit. V tomto těžkém stavu byla převezena do Velké Británie, kde měla pak porodit dítě. "Daily Mail" zveřejnil výpověď několika svědků, že byla ve stavu, kdy nedovedla počítat do deseti. Prakticky bylo nemožné, aby byla v jiném stavu.

Přesto list se vrací k starším informacím, že Hitler s Mitfordovou udržoval intimní vztahy. Nikdo z blízkých kruhů nacistického vedení to nepotvrdil a vnučka Richarda Wagnera Winifred, která měla k Hitlerovi více než blízký vztah, prohlásila, že Unity "nebyla pro něho dostatečně zajímavá". Možná, že myslela na vdavky, Hitler byl k ní milý a dvořil se jí, ale to bylo všechno, což je potvrzeno i z jiných pramenů. Její rodina o přátelství věděla, stejně jako jejích pět sester. Bright proto navázal kontakty s poslední žijící, která celou historku o dítěti nazvala hloupostí a doporučila mu, aby nevěnoval pozornost vesnickým povídačkám.

Přestože novinář sám pochybuje o pravdivosti informací, končí svůj článek v "New Statesmanu" otázkou, že když "Unity Mitfordová byla během války ve Wiggtonu, co zde dělala v porodnici ?". Po zveřejnění článku získal však Bright další informaci, že se v šedesátých letech u Mitfordovy rodiny přihlásil muž a prohlásil, že je jejich příslušníkem.

Mezitím se vyrojily nové informace o sedmi lordových potomcích, na které se nyní vzhledem k dohadům, že jedna z nich povila Hitlerovi syna, soustředila nebývalá pozornost. Teprve minulý měsíc vydalo Harpelovo nakladatelství 864 strannou sbírku jejich dopisů. Vydala je Charlotta Mosleyová, vnučka jedné z nich Diany. Sbírka tvoří výběr z 12 ooo dopisů. Otec Charlotty lord David Freeman-Mitford byl členem různých pravicových, antisemitských organizací a zanechal hlubokou politickou stopu ve své rodině. Americké nekomerční médium PBS, které provozuje 355 stanic veřejné služby, přineslo na své webové stránce životopisné informace, z kterých vyplývá, že lordovi potomci byli fašisty, komunisty, spisovateli a jedna dokonce hraběnkou. Ženy znaly Hitlera, Churchilla a Kennedyho a prožily skandály a životní tragédie. Unity se narodila v roce 1914 a tudíž byla o 25 let mladší než Hitler. Vůči svému otci se chovala jako rebelka, provokovala společnost a začala zdravit zdviženou pravicí.

Ze zveřejněných dopisů vyplývá, že její pokus o sebevraždu měl politické pozadí a že nedovedla unést skutečnost, že v září 1939 vypověděla Anglie válku Německu v době, kdy tam pobývala. Dvacetipětiletá napsala dopis své sestře Dianě, že "Chamberlain a spol. jsou zločinci, kteří by měli být pověšeni." Napsala rozlučkový dopis svým rodičům, odevzdala zlatý stranický odznak a fotografii ve stříbrném rámečku věnovanou jí Hitlerem a v mnichovské anglické zahradě se střelila do levého spánku. V tamní nemocnici, kde ležela v bezvědomí, se u jejího lůžka střídala falanga nacistických vůdců, mezi nimi Goebbels, Ribbentrop a samozřejmě Hitler. V beznadějném stavu byla převezena do neutrálního Švýcarska, když němečtí lékaři byli bezmocní. Odtud byla převezena do Británie, kde se ještě osm let o fyzicky a duševně zmrzačenou dceru starala její matka lady Radesdalová. Poté, co se jí zanítila nevyjmutá střela v mozku, v roce 1948 zemřela a vzala do hrobu své tajemství o vztahu s Hitlerem.

V sedmdesátých letech minulého století se s obdobnou otázkou existence Hitlerova syna zabývala světová veřejnost zejména po zveřejnění knihy Wernera Masera "Adolf Hitler - Legenda - Mýtus - Skutečnost", která je údajně nejrozšířenější překládanou diktátorovou biografií . Dvanácté její vydání pak obsahuje kapitolu o jeho synovi Loretovi, který se narodil 18. nebo podle jiných údajů 25. března 1918 v Seboncourtu u Saint-Quentinu. Matkou tohoto nemanželského dítěte byla Charlotta Eudoxie Alida Lobjoie (1998-1951), povoláním údajně tanečnice, dcera místního řezníka. Její dítě je zaneseno v rodném registru města jako syn neidentifikovaného německého vojáka z první světové války. Podle Masera se Hitler s Charlottou poznal v roce 1916 v Němci obsazené části Francie, kde s ní navázal milostný poměr. V následném roce ji přivedl do jiného stavu , poté co jej následovala v jeho pobytu na tomto území. Po válce v roce 1922 se provdala za jistého Clémenta Loreta, který adoptoval jejího nemanželského syna a dal mu tak své jméno. Že šlo o skutečného Hitlerova syna, mělo být potvrzeno tím, že po okupaci Francie v roce 1940 na Hitlerův pokyn byla Charlotta převezena do sanatoria a zde vyslýchána gestapem. Údajnému jeho synovi bylo pak umožněno sloužit ve francouzské policii v nezvykle vysoké funkci na tehdejších jeho pětadvaceti let ačkoliv neměl o této službě nejmenší zkušenost. S celou touto záležitostí se v sedmdesátých letech nezabýval jen bulvární tisk, ale i seriózní tiskoviny jako historický časopis "Zeitgeschichte" nebo magazín "Der Spiegel" . Dokonce i Heidelbergská univerzita vydala vědecké dobrozdání, ve kterém konstatovala , že "Loret sice mohl být Hitlerův syn", ale také být nemusel.

Loretova teta, sestra jeho matky, sice potvrdila, že je potomkem německého vojáka, ale rezolutně popírala, že by mohlo jít o Hitlera. Rovněž jeho spolubojovník Balthasar Brandmayer ve své vzpomínkové knize upozornil, že Hitler ostře kritizoval své kamarády ve zbrani, že mají vztahy s Francouzkami. Kritici Maserova tvrzení navíc poukazují, že je nanejvýše nepravděpodobné, aby Hitlerova milenka mohla doprovázet tak nízkou vojenskou hodnost jako je svobodník na různých úsecích fronty. Britský "Daily Express" pak přinesl 15. 2. 1985 informaci , že byl nalezen portrét Charlotty namalovaný Hitlerem v roce 1916, který ji ztvárnil se šátkem na hlavě a vidličkou v ruce. Někteří odborníci však pochybují o jeho věrohodnosti. Maser však trvá na svém závěru, že "Loret byl jednoznačně Hitlerovým synem" a údajně byla tato skutečnost "uznána ve Francii úředními místy". Během vědecké diskuse však překvapivě prohlásil, že otázka legitimního Hitlerova syna je zcela vedlejší, čímž si podle historiků střelil "vlastní branku".