Také se traduje, že není návyková, protože její užívání nezpůsobuje kruté abstinenční syndromy. Společenskost této drogy si lze snadno ověřit pohledem na skupinu zkouřenců, tupě civících do zdi. Její nenávykovost (fyzickou) naopak dokázat lze -- statisticky, téměř exaktně a z výsledné tabulky pak směle vyvodit absurdní závěr, že co nezpůsobuje fyzickou závislost, není návykové ani škodlivé.

Návyk nezpůsobuje ani cholesterol, ani olovo -- a oboje přivedlo už řadu lidí do hrobu. Marihuana do hrobu sice přímo nevede -- rizika spojená s kouřením lze odstranit jiným způsobem požití drogy -- hodně lidí ale přivedla do blázince a ještě více na okraj společnosti. Pravidelná konzumace i menšího množství marihuany především ve věku nižším než mladém může vcelku snadno zničit život.

Laxního a vykolejeného huliče čeká s nejvyšší pravděpodobností kariéra barmana v rockovém klubu nebo pomocného stavebního dělníka přinejmenším do doby, než se uvolní jediné lukrativní místo pro tento typus v ČR -- a sice místo po J. X. Doležalovi, který už ostatně nerozezná lišku od tučňáka.

Psychotické stavy způsobené marihuanou mají nejrůznější podobu a poměrně rychle, tedy v řádu týdnů, odeznívají. Psychóza způsobená hašišem má naopak u většiny lidí podobný průběh a trvá velmi dlouho, i celé měsíce -- postižený zažívá stavy "osvícení", ve kterých si spojuje nijak nesouvisející útržky informací. Podléhá dojmu, že všechny události, o kterých se dozvěděl, mají nějakou souvislost s ním samým, cítí se božskou, výjimečnou osobou a mudrcem. Domluvit se s ním však nelze.

Návykovost trávy je věc sporná, skutečností ale je, že nejeden dealer marihuany chodí ověšen stříbrem, zlatem a discmany stejně, jako prodavač heroinu.

V České republice bývá v intelektuálních kruzích zvykem hovořit o tom, že by měla proběhnout dekriminalizace marihuany. K té už ovšem prakticky došlo. Policista kontrolující někomu kapsy, zda v nich nenajde joint, je v Česku jev téměř nemyslitelný i v situaci, kdy míjí skupinku prskajících a kašlajících kuřáků travky zahalenou v modrém oblaku opojně vonícím po zatuchlých myšincích. Požadovat vyšší míru legalizace konopí ale znamená požadovat i výrazné zvýšení dotací do oblasti zdravotnictví. Bude mj. zapotřebí rozšířit ubytovací kapacitu blázinců, aby mladí kuřáci měli příležitostně kde složit své astrální tělo -- jak ostatně činí, a rozlohu parků kolem nich, aby měli kde objímat stromy k většímu blahu svých čaker.

Požadovat zpřísnění policejního dozoru, likvidaci obchodů zaměřených na potřeby kuřáků konopí a podobně, by byl samozřejmě nesmysl. Taková úvaha by nutně vedla třeba k nápadu na potlačení sklářského průmyslu z části spojeného s alkoholismem. Proto ani není namístě příliš se rozčilovat nad reklamou houskařů, zcela otevřeně propagující (lehké) drogy. Zvlášť když si její nepravdivost může každý ověřit na první kousnutí: rukola je obyčejná tráva a -- na rozdíl od té neobyčejné -- každý se bez ní snadno obejde, i kdyby ji předtím žvýkal měsíce.

Autor vykouřil více konopí a hašiše, než 30 libovolných bojovníků za plnou legalizaci dohromady.

K tomu:

Britská vláda znepokojena důkazy, že marihuana vyvolává schizofrenii

Britský ministr vnitra Charles Clarke konstatoval, že je znepokojen vědeckými důkazy, že kouření konopí způsobuje psychotické problémy.

Novozélandská studie 759 lidí, kteří se narodili v městě Dunedin v letech 1972 a 1973, prokázala, že u osob, které do patnáctého roku svého věku kouřily konopí aspoň třikrát, vznikla desetiprocentní pravděpodobnost, že do věku 26 let začnou trpět schizofrenií. U normální populace je tato pravědpodobnost jen tříprocentní. British Medical Journal publikoval tyto výsledky v listopadu 2002.

Z jiné studie, kterou vydal časopis Lancet v roce 1987, která zkoumala 50 087 zaměstnanců švédské armády, vyplynulo, že kuřáci konopí jsou šestkrát častěji hospitalizováni se schizofrenií než osoby, které konopí nekouří.

Podrobnosti v angličtině ZDE