Romantická a diletantsky naivní představa mluvčího ČT Švehly , že fízl televizního dozoru bude procházet bytem, aby v ložnici zjistil funkční televizor, nebo bude zírat do oken, je na počátku roku 2004 naprosto nepřijatelná a byla by pravděpodobně i protiústavní. Třeba proto, že v zákoně o České televizi se praví, že ČT neodpovídá za závazky státu a stát neodpovídá za závazky ČT. Výběrčí fízl by tudíž stěží mohl vstoupit do bytu a kontrolovat fyzickou přitomnost televizního přijímače. Jako osoba soukromá by tak mohl učinit pouze se souhlasem majitele nemovitosti - čili nikdy. Vy si pustíte do bytu, ve kterém máte sbírku čínských váz, nějakého "soukromého" hejhulu? A co videokarty v počítačích, PDA a dalších multimediálích zařízeních, montované do nich jako integrální součást, o niž zákazník ani nemusí stát? Bude ve firmě zjišťovat onen hejhula, zda je počítač vybaven tv tunerem? Pustíte ho do počítačů se šroubovákem? A co IP televize prostřednictvím internetu? Zadržíme pokrok v šíření tv signálu?

Stěží by takový Brettschneider pak mohl být veřejným činitelem a mít tak zvýšenou ochranu proti fyzickému napadení. Stěží by prokázal u puštěné televize vlastnictví přijímače, a tudíž ztotožnil diváka s majitelem. Stěží by mohl český stát při volném pohybu osob a zboží po EU vyžadovat ohlašovací povinnost po prodejcích televizí v Belgii či Španělsku. A stěží by dovolil Úřad na ochranu osobních údajů či kterýkoliv soudný poslanec vstup kohokoliv z televize do databáze občanů, kterou spravuje a o jejíž bezpečnost musí pečovat stát. Neúměrné zatížení soudů při odvolávání se neplatících občanů, kterým televize nebyla schopna dokázat, že ten televizor by byl jejich, a přesto po nich chtěla pokutu, by nejspíš ministr spravedlnosti neuvítal. Výtěžek z represe, zatížený o tak neúměrnou režií, by byl minimální a tento fakt by zlikvidoval morálku platících dokonale a znechutil by všechny. Média by si zajisté na informacích o soudech s neplatiči pochutnala. Veřejnou službou by pak už bylo jen ono fízlování. Velký bratr tě sleduje!

Jediný výsledek nejnovějšího tiskového prohlášení Martina Švehly může být, že ti občané, kteří ještě dosud plíživou trockistickou revoluci v ČT tolerovali, se rozzlobí a tolerovat ji přestanou. Otázkou zůstává, jestli ji nepřestanou také platit. Nedovedu si představit moderní a přitažlivou televizi veřejné služby, která bude objíždět vilové čtvrti či sídliště, koukat lidem po orwellovsku večer do ložnice, zda se dívají na třicátý příběh majora Zemana či pouze na video s pornem. Situace připomíná PR strategii katolické církve, bažící nikoliv po službě bližním ve jménu odkazu Nazaretského, ale po restituci majetku. Hamižnost katolíků během čtrnácti let spolehlivě učinila z České republiky nejateističtější zemi Evropy.

Platí Martina Švehlu za podobné nápady v otázkách televizních strategicky uvažující komerční konkurence a nebo je v otázkách public relations mluvčí České televize pouze diletant?

Pro média veřejné služby zbývá stále pouze jediné logické a emocionálně neutrální řešení - specifická, pravidelně valorizovaná součást daně z příjmu fyzických osob, konstruovaná jako paušální daň "z hlavy" pro všechny plátce daně z příjmu fyzických osob (či daně z příjmu závislých osob, pokud je občan pouze zaměstnancem) ve prospěch sloučených médií veřejné služby. O její výběr na zvlášní účet České televize u ministerstva financí či na účet k tomu zřízeného státního fondu na podporu veřejné služby (odděleného tímpádem od rozpočtu a svéhlavostí vlád) se postarají finační úřady, pověřené k tomu novelou zákona. Neplacení daní je trestný čin. Efektivita výběru všech daní je v gesci vlády, respektive ministra financí a prý podle jeho sebechvály stoupá. To je dobrá zpráva. Stoupla by i efektivita výběru "mediální" daně. Daň by se nevázala na přijímač, na firmu či na cokoliv jiného, ale zcela rovnostářsky a solidárně na občana-plátce. Odpadne tak technicky i legislativně nezvládnutelná agenda, odpadne hořká pachuť Orwellova světa a televize bude dělat to, co umí. Tvořit a všemi způsoby a kanály distribuovat informace-program, ne vybírat poplatky. Jako možný doplňkový příjem při pseudo-jednosložkovém financování bez reklamy by pak na podporu původní české mediální tvorby mohlo být určité procento objemu přijatých reklamních prostředků ze všech ostatních komerčních médií. Těm by se plně liberalizovalo množství reklamy ve vysílání. Důvody jsou nasnadě. Čím více vyberou média komerční služby, tím více dostanou média veřejné služby. Finská pravidla s 14% odvodu z reklamního obratu ve prospěch médií veřejné služby jsou dobrý a realizačně jednoduchý nápad. Objem reklamních rozpočtů v roce 2003 činil v ČR 12 miliard, z toho dvě třetiny připadly televizím. Pouze jednu miliardu ale vybrala televize veřejné služby.

Vážené poslankyně a vážení poslanci, proberte se už konečně a nevymýšlejte kolo od vozu, i kdyby vám kdokoliv říkal, že je ho zapotřebí.