Zelený antikomunismus?

5. 9. 2006 / Michal Musil

V poslední době, v souvislosti s aktuálními poměry sil na politické scéně, se objevuje množství nejrůznějších povzdechů či filipik mířících na stranu Zelených, respektive na její údajný antikomunismus. Domnívám se, že autoři podobných textů se dopouštějí při používání termínu antikomunismus podobného instrumentálního zjednodušení, které namnoze sami vyčítají svým pravicovým oponentům. Jako jeden z na BL tolik oblíbených "třicátníků", který volil Zelené, ale jinak k této partaji nemá žádný vztah, si dovoluji přispět do diskuse svým osobním názorem.

Předně je třeba říci, že souhlasím s názorem, že mnozí politici a aktivisté řady politických stran skutečně "strašidlo komunismu" s větším, ale spíše s menším úspěchem využívají pro mobilizaci příznivců. Osobně považuji jakékoliv strašení návratem před listopad 1989 za směšné a v komunistech rozhodně nevidím nebezpečí srovnatelné např. s pravicovými národovci nebo náboženskými fundamentalisty všeho druhu. Slovo "antikomunismus" ve mě vždy vzbuzovalo negativní konotace, zejména pak myšlenky na "dobré vlastence" generála Franka a další, minulé a současné "hrdiny", kteří v hnědých či černých košilích bránili Evropu před bolševismem.

Na druhé straně se však domnívám, že Komunistická strana prostě není (nikdy nebyla a myslím, že nikdy nebude) přijatelným partnerem pro slušnou demokratickou politiku. Zkušenost minulého režimu, současné neostalinistické nálady mezi nemalou částí členské základny KSČM i někdejší vazby některých funkcionářů na aparát totalitního režimu mi připadají jako dostatečný důvod k odmítnutí spolupráce s takovou politickou stranou. Nejde vůbec o nějakou nenávist či "antikomunismus" ve výše uvedeném smyslu. Nechci nikoho "vylučovat" ani umlčovat. V mém pojetí to nemá dokonce ani nic společného s pravicovostí či levicovostí. Jde spíše o to, nakolik určitá politická síla, v tomto případě KSČM, akceptuje "otevřený" společenský systém. Současná KSČM není žádnou levicovou avantgardou, ale podle mého názoru spíše spolkem "reakcionářů", v pravém významu toho slova.

Tento mnou nastíněný pohled (o kterém se domnívám, že vystihuje názory mnoha lidí) má ovšem v praktické rovině zajímavé implikace. Strana Zelených, tradičně vnímaná jako levicová (podle mne nepřesně), stála před implicitním dilematem, zda-li se přiklonit k levicové části své identity či zdůraznit svůj distanc od tradičního pravo-levého dělení. První varianta by pro partaj téměř jistě znamenala volební neúspěch, neboť voličů s prioritně zelenými preferencemi zatím u nás bohužel není tolik, a většina levicových voličů přirozeně preferuje tradiční "materialistické" hodnoty reprezentované na levici ČSSD a KSČM. Druhá varianta, tedy orientace na středový elektorát, od levicových liberálů po zklamané voliče US a KDU, případně ODS, se prozatím ukázala mnohem životaschopnější. Pro tyto voliče je ovšem otázka vlády s KSČM citlivou záležitostí (ne proto, že by byli ovlivněni "antikomunismem", ale z podobných důvodů o nichž jsem se zmínil za svou osobu).

Explicitní závazek o nespolupráci s KSČM použitý Zelenými v předvolební kampani byl tak pro mnohé z těchto voličů důležitým faktorem pro volební rozhodování. Ve světle povolebního výsledku je tento závazek snadno interpretovatelný jako krátkozraký a omezující manévrovací schopnost Zelených.

Případně jsou Zelení, respektive jejich současné vedení, obviňováni kvůli své neochotě účastnit se na Paroubkovy růžovo-rudé koalice ze "zrady" zelených ideálů. Podle mého názoru, ale Zeleným nelze z tohoto pohledu mnoho vytknout. Pokud by před volbami jasně neřekli že nejsou jen "melouni" a přívěsek socialistů, nikdy by ve volbách neuspěli. Pokud by po volbách ze svého slibu ustoupli, důvěru voličů by šmahem ztratili a "zelenou kauzu" by v české parlamentní politice nadlouho pohřbili. Tvrdit, že účastí v pravicové koalici Zelení automaticky rezignují na zelené priority je nekorektní. Stejně by se dalo spekulovat o vlivu Zelených v případné levicové vládě. Paroubkova ČSSD se svým nadšením pro růst HDP, velké průmyslové zahraniční investice, atd. atp. je z hlediska vztahu k životnímu prostředí stejně problematická jako druhdy ODS. O míře úspěšnosti při prosazování konkrétní zelené agendy rozhodne až praxe, pokud k ní Zelení dostanou příležitost. Nejsem žádný nepřítel levice, řada levicových východisek mi konvenuje, nicméně jsem přesvědčen o tom, že vláda Paroubkovy ČSSD s KSČM není pro naši republiku dobré řešení.

poznámka redakce: Michal Musil absolvoval Environmental Science and Policy na Central European University, Budapešť, založenou Georgem Sorosem. Pracuje jako řešitel projektů v českém zastoupení mezinárodní organizace The Regional Environmental Center for Central and Eastern Europe, se sídlem v Maďarsku. Organizace byla zřízena v roce 1990 vládou Maďarska, USA a Evropskou Komisí. Regionální kancelář je financovaná mimo evropských rozpočtů a rozpočtu MŽP z části z rozpočtu Open Society Fund George Sorose.

Zelení
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.9. 2006