Již několikrát jsem před pár týdny psal na konktaktní e-mailové adresy Českého Telecomu prosbu o objednání jedné ze služeb, které na svých stránkách nabízí domácnostem (jedná se o nejlevnější připojení přes ADSL). Na mou prosbu nebylo adekvátně reflektováno -- pod pojmem "adekvátně" si představuji zájem o zákazníka, čili něco ve stylu: "kde bydlíte a kdy Vás můžeme navštívit?" Objednat službu pomocí internetových formulářů Českého Telecomu se ukazuje jako nemožné, i když znám telefonní a referenční číslo zákazníka (a to jsem si ověřil, že mi fungují všechny požadované technické parametry připojení na internet). Prostě to nefunguje (je-li chyba v mém IQ, měl by snad Český Telecom vyjít vstříc i tak mentálně handicapovaným lidem, jako jsem já, a učinit svůj způsob komunikace a způsob podávání objednávek co nejjednodušším).

Považuji za skandální, když tak velká společnost svým zákazníkům připravuje místo vstřícného prostředí nefungující, složitý a odporný chaos nabídek. Kdykoli potřebuji využít služeb své banky, mohu to během několika minut přes internet vyřídit. Když jsem potřeboval koupit v jednom obchodě přes internet zahradnický nástroj pro mou matku, narazil jsem na tak přívětivý a snadný systém objednávky a na tak promptní odpověď, že mi nakonec nevadila ani přemrštěná cena výrobku. Český Telecom naopak nabízí Potěmkinovu vesnici, která na sto honů smrdí normalizačním myšlením, kdy zákazník je ponížený žadatel a prodejce neschopný hlupák s privilegii distribuce podpultového zboží.

Ví o tom jeho španělský vlastník? Budu si muset pro svou stížnost zjednat ještě překladatele do španělštiny, abych se dovolal důstojného postavení zákazníka u mýtického majitele kafkovského zámku?