Výbuch Černobylu moji nechuť jenom posílil. Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris L.) je sice velmi hořká, ale léčivá bylina. Jaderná odrůda tohoto pelyňku však byla hořká přespříliš a navíc velmi zhoubná, i když (až nějak příliš vhodně) napomohla pádu železné opony.

Temelín podle mne nebude nikdy rentabilní a nikdy se nedostaví. Připomíná mi Hladovou zeď, kterou stavěl Karel IV., aby pod zástěrkou její důležitosti a zvýšení zaměstnanosti, fikaně rozpouštěl státní rozpočet mezi bohaté pobratimy, investory a subdodavatele. Dokud bude v Čechách stát kámen na kameni, bude se Temelín stále stavět. Nutno přiznat, že tímto způsobem je alespoň Temelín bezpečný, neboť jeho příživníci pod sebou přece neuříznou větev, na které sedí.

Nějak jsem se s tím údělem smířil, zvláště když jsem z médií neustále slyšel, že nic není zadarmo, hlavně ne svoboda cestování. Ale pořád jsem nebyl úplně spokojen. Něco mi na Temelínu mi stále nehrálo. Každá událost v kosmu má přece nějaký svůj vyšší smysl?

Trvalo mi to dlouho, ale pak jsem na to přišel! Bylo to právě díky tolik zdůrazňované svobodě cestování!

Byl jsem na dovolené někde v Řecku. Jezdili jsme tam, zpocení Čecháčkové, za hrozných veder v neklimatizované Karose po nějakých vykopávkách. Všude byly jen samé ruiny, rozvaliny a otrava. Jeden z takových povedených výletů nás dostal k nějakým zvláště mizerným zbytkům nějakého chrámu. Bylo tam příšerné vedro, několik na kost vyhublých koz, pár větších šutrů a stánek s všudypřítomnou. Vůbec jsem nepochopil, proč nás tam vezli a na co tam jsou ti místní soudruzi Řekové tak pyšní.

Říkal jsem si: "U našich památek drží kameny přece jenom ještě trochu pohromadě. Nevyužité zeleně pro kozy je tam požehnaně. Ať se přijedou podívat k nám. Takové horko, jako u nich, jim tam jistě nebude.....pokud ovšem zrovna nevybuchne Temelín."

No a pak mi to všechno došlo. Při pohledu na ty sporé vykopávky. Pochopil jsem náhle pravý účel stavění Temelína a nahlas jsem se rozesmál: "To po nás toho zbude víc!"

Náš průvodce a členové našeho zájezdu se na mne pohoršeni podívali, ale již jsem jim vysvětloval: "Budovali zde civilizaci, stavěli chrámy a přišla katastrofa. A po celé té jejich nádheře nezbylo nic více, než pár mizerných balvanů a pohádek. Až příští katastrofa smete naši civilizaci z povrchu zemského, tak po nás toho zůstane mnohem více. Alespoň betonové výparníky od jaderných elektráren."

Vězte, že budoucnosti, až příští globální katastrofa dokonale pohřbí celou naši vykutálenou civilizaci, zůstane po nás jenom pár betonových výparníků zbylých po jaderných elektrárnách. Příští pokolení si budou u jejich betonových monumentů beznadějně lámat hlavu nad jejich původem a účelem. Tak, jako si ji my dnes lámeme nad antickými rozvalinami nebo egyptskými pyramidami. Jejich budoucími stavebními technologiemi nebude možné něco takového postavit. Beton bude v té době díkybohu neznámý! Jedno jim však bude jasné. Totiž to, že taková monstra nevzniknula činností přírody, ale činností nějakých bytostí.

Snad pochopí, že před nimi zde byla jiná civilizace, která se ve své pýše vypínala do nebes, až k Marsu, ale nezůstalo po ní téměř vůbec nic, než pár nějakých monumentů a lichých dohadů. Přál bych jim to z celého srdce, všem těm příštím obyvatelům naší planety, aby si nemysleli, tak jako naše poslední generace, že jsou nějací jedineční, nejlepší, skvělí a vyvolení, kteří zde kdy a kde byli......

Už víte, proč stavíme Temelín?