Nakonec, občane, kohosi zvolí, žádné strachy. Před volbou nám ukazují volitelní odhalené tváře; šklebu, posměchu, zoufalství, vzteku, pýchy -- a k tomu pronášejí bláboly. Vzpomenou na jednotu v minulosti, na posluhování a poklonkování -- a hned chtějí větším bratrům nabídnout přátelskou pomoc, i kdyby na chleba nebylo. (Leckterý bojovník za lepší svět, filuta jeden prohnaný, mlčí a přitrouble rokeří, i když má vypadané peří).

Zvláštní pikantérií nás zahrnují mnozí včerejší organizovaní, aby dnes, v jiných dresech a s vypranou černou duší do běla, vystoupili na jeviště chudoby ducha a tam kvákali moralitní bludy -- oni, bez morálky, vyplajchovaní, schopní převlíknout se v mžiku za pracovité politické trpaslíky. Divadlo letních politických her má špatnou a nedokonalou dramaturgii (potřeba vyměnit), režiséry zaměstnává otupené a nakažené lehkostí bytí, herce obsazuje i s nedokonalou mluvou, šmíráckými gesty a kroky ochotnických pantíků a panímaminek.

Říká se: hrají Lucernu, ale ta nesvítí, nosí jí jako by tmou za denního světla, tápají a neznají text -- nápověda zmizela, nemohla se dívat na hořkou komedii plnou omylů a ubohých dramatických proměn. Kdysi mi jedna skutečná a dobrá herečka, než se stala nádavkem výbornou matkou a manželkou řekla: život si s člověkem stejně udělá, co chce. Nu, možná děla pravdu, ale chodit na státně podporovanou hru o Blbečku na dvorečku netřeba!

Politika je živá pouze tehdy, koná-li v zájmu občana, ne-li, pak to není politika, ale esence tuposti, zla, neomalenosti, hrabivosti a nepoučenosti. Žádný strom neroste do nebe a na každého čeká sladký či hořký konec. (Tohle ti na politickém jevišti dávno vědí, ale zřejmě je oslnila ostrá světla z rampy. Až prozřou, třeba se sami sobě zasmějí).

Zbytečné chodit na letní divadelní setkání za nemalé peníze vyhozené za vstupné -- stačí prolistovat mediální reklamní tisk (partajní plátce lehce odhalíte), pustit si poučenou státní televizi a naslouchat a naslouchat -- a jedno, že občas vypustí človíček na obrazovce nehoráznost, konečně co jim po lidech, co po člověku, co po etice -- hlavně spěchat, být první a vynést informaci za jakoukoli cenu.

Hořká letní komedie s názvem U nás doma nahoře a dole bude mít snad brzy derniéru. Zatleskáme, zmačkáme pytlík od cukrlat a zazpíváme si: jakpak je dnes u nás doma...jak? no přece hezky, lidičky, maločesky.