3. 7. 2006
Vysoká cena za nezištnou pomocPokud vím, tak téměř všude, kde jsou americké vojenské základny, jsou i problémy, leckdy vážné. Pravda, čtenář většiny českých periodik či divák veřejnoprávní televize - o těch ostatních ani nemluvě -- se toho mnoho nedoví. A to nemluvím o vojácích ve válečných zónách, ale v zemích, kde jsou dlouhodobě. Japonsko -- opakované problémy se sexuálním násilím. Stejně tak na Filipínách. Itálie -- frajeření pilota s podlétáním lanovky se smrtelnými následky, konflikty v Koreji a další a další. |
Jsou televize, které se této tematice věnují, ale k jejich sledování je třeba ovládat cizí jazyky, nejlépe němčinu či francouzštinu. Dost se dá dozvědět na např. na ORF. Tam se neštítí říci, že vojáci největší světové velmoci dokážou kromě rozsévání demokracie rozsévat i násilí a smrt a téměř nikdy nejsou potrestáni -- věc se promlčí, protahuje anebo je trest směšně nízký. To jsou však jen "side effects" jejich přítomnosti na cizím území. Na území suverénního státu. Podstatou rizika jejich přítomnosti je fakt, že tam prostě jsou. Rozloží se tam se svým raketovým deštníkem a udělají z hostitelské země zajímavý cíl. Zvláště v dnešní době, kdy jich všude mají vesměs plné zuby. Není náhodou, že se "rozhodli postavit" své roztomilé deštníčky na území Maďarska, Polska či České republiky. Oni totiž vědí, kde najdou podporu pro cokoliv, co si usmyslí, bez ohledu na názor obyvatelstva dotčené země. Téměř věří, že se občanů nikdo nezeptá a u pana Topolánka, potažmo celé ODS, se nespletli. Dneska mě ale "rozštípl" premiér Paroubek. Chce referendum, Pánbůh zaplať, ale už má nějak rozložené plusy a minusy a ty plusy prý převažují. Takže před případným referendem nás čeká pěkná mediální masáž. O těch plusech nic nevím, ale mínusy jsou celkem jasné. Stát ve státě, omezení pohybu občanů, ne-li šikana, planýrování rozsáhlých ploch, jistě i nějaké to vyvlastnění a jiné roztomilosti. Plus výše zmíněné. A to se ani nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby dotyčnou základnu chtěl navštívit americký prezident. Po tom, co se odehrálo při návštěvě pana Bushe ve Vídni, by mě nepřekvapilo, kdyby dočasně vystěhovali postižený okres či kraj do nouzových táborů. To je opravdu příliš odborné téma, než aby o něm mohli rozhodovat běžní občané, že, paní Hybášková? Vůbec mě fascinuje, jak uvažují české političky... V důsledku každého vojenského konfliktu vždy nejvíce trpěly a trpí ženy a děti. Neochrání je žádný protiruský raketový deštník, ochrání je mír. Ale o tom ženy v naší politice nemluví. Následují oddaně své mužské šéfy, žádná pochybnost, žádný vlastní názor. Rakety zvýší naši bezpečnost a basta. I kdybychom se měli vystěhovat, což mnozí jistě zvažují, včetně mě. Já už nechci žít v okupovaném státě, ať se tomu říká jakkoliv, třeba bratrská pomoc či zvýšení bezpečnosti. Nechci koukat na ulici na cizí uniformy a jsem přesvědčená, že nás je většina. Jen se nás zeptat. |