On byl ten mimořádný sjezd ČSSD vůbec tak nějak "skutečně levicový". S pionýry na chodníku, s krásnými a vtipnými hesly, zasloužilými členy na čele s Milošem Zemanem na čestných místech. S jasným vymezením se vůči jiným politickým subjektům, zejména proti další levicové straně KSČM. S rétorikou my, my a jedině my sami, nikoho nepotřebujeme atd. Jen nevím, zda jde v takovémto podání o opravdové levicové hodnoty. Manifestoval spíše, než jednotu strany před volbami, touhu kandidujících být zvolen a proč si to u Paroubka rozházet. I takové jednoty je zřejmě v ČSSD třeba jako soli. Že není skutečná, ale "jen jako", je přeci jedno, volič není v obraze, on nás neprohlédne, myslí si asi sociálně demokratičtí lídři. Nechyběl proto tolik potřebný obecný optimismus, představovaný však spíše tradiční sociálnědemokratickou nadutostí a pýchou. "Vyhrát volby potřetí je těžké, počtvrté to bude lehčí a my to dokážeme". Prostě medvěd ještě běhá po lese a ČSSD již stahuje jeho kůži. Jinými slovy, ještě nevyhráli tyto volby a již vyhrávají volby příští.

Nelze se divit, že pýcha vyústila do sebevědomého kritéria úspěšnosti volebního výsledku -- "když ČSSD nezíská 30 %, vedení strany rezignuje". Napadají mě v této souvislosti dvě otázky. Proč jen 30 % při takovém sebevědomí (nebo snad nebude v nitru sociálně demokratických představitelů tak veliké?) a zda již ČSSD přemýšlí o svém novém vedení? Asi ne všichni, ale někteří ano. Vždyť těch 42 nesouhlasných, při sice tajné, ale "demonstrativní" volbě předsedy J. Paroubka, je pouhou špičkou ledovce uvnitř ČSSD. U místopředsedy Zdeňka Škromacha bylo "neposlušných narušitelů jednoty" ještě více. Myslím si, že čas Bohuslava Sobotky a lidí kolem něj ještě přijde. Jeho předání funkce bylo z pohledu této strategie excelentní a ponechalo otevřená ne vrátka, ale přímo vrata (proto zřejmě více než zdvořilostní úlitba Stanislavu Grossovi).

V Lidovém domě zavládlo uspokojení. Jeden z tahů těsně před volbami ve své prvé fázi vyšel. Nyní ještě volební výsledky.

V jiném pražském levicovém sídle - v ulici Politických 9, v ústředí KSČM - asi žádné překvapení. Na světě je další z řady "zásadových, rétorických" usnesení -- "ČSSD nesmí po volbách uzavřít vládní koalici s komunistickou stranou". Ano, papír snese skutečně hodně a i ze své zkušenosti vím, že velmi často slouží pouze k jedinému... Toaletní je ovšem mnohem lepší. Zákaz koalice s KSČM však, jak minulost a současnost potvrzují, a potvrdí to i budoucnost, nezakazuje spolupráci a součinnost, která je na pravici naprosto běžná a standardní a není jí bráněno. Prostě ČSSD je se svým mimořádným sjezdem spokojená. Ale já se nemohu ubránit dojmu, že na levici je i po tomto sjezdu "blbo".

Autor je mosteckým senátorem za KSČM