Ledaže by se z toho dalo na ty Zelené něco vytáhnout nebo překroutit. Pravda a skutečnost bývají totiž fádní; je tedy třeba dodat zprávám šťávu a patřičné napětí. Dlužno ovšem poznamenat, že my Zelení jsme si ještě tak úplně nezvykli na to, že už nesedíme v hledišti, ale hrajeme na hřišti. A tam, jak je dobrým sportovním zvykem, když se někomu nedaří, tu někdo úspěšného borce pod koleno kopne, zezadu ho zákeřně zahákuje, nebo faul nafilmuje. Rozhodčí zastoupen tzv. hlídacím psem demokracie, na takové praktiky někdy docela rád skočí. Zvlášť, když ten pes je pazgřivec a má na tom zájem -- a ten má, vždyť od Zelených dostane leda sojové maso.

Z obyčejné výměny názorů a kritiky se tedy v pátek udělá rebelie, která na serveru visí po celý den. Paroubkovo sobotní hákování Bursíka je vydáváno za mužnou hru, jež by si zasloužila gól. A obyčejná rvačka dvou nepodstatných mužů v prostorách ostravské neziskovky visí na webu celou neděli, byvše v podvečer vystřídána další událostí: Železný se s Bursíkem pohádal kvůli preferencím. Završeno tak víkendové zpravodajství o tom, jak vypadal konec týdne s hádavou stranou, která sociální demokracii připravuje o procenta preferencí.

Skoro zbytečné je dodávat, že na vyjádření sedmnácti tzv. rebelů, v němž se proti dezinterpretaci svého dopisu a vlastnímu oznámkování ohradili, nezbyl místa ani řádek.

Tož tak vyrábějí zelenou "realitu" Novinky.

Autor je členem Strany zelených