7. 12. 2005
Důchodová reformaToto pondělí a úterý proběhl pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) a Mezinárodní organizace práce (MOP) v Černínském paláci Národní tripartitní seminář o důchodové reformě. Mimo pořádajících MPSV (Škromach a jeho náměstek Hofman) a MOP (E. Reynaud -- odbor sociálního zabezpečení MOP) se semináře zúčastnila celá řada odborníků z České republiky i zahraničí, kteří se touto problematikou zabývají. Ze zahraničních expertů je třeba zmínit zástupce OECD a dále odborníky z mnoha zemí, kde se reforma připravuje nebo již byla spuštěna (mimo zástupců některých zemí EU to byla též ředitelka výzkumu americké Národní akademie pro sociální pojištění). |
Jak se shodli všichni účastníci, tak důchodová reforma je jeden z nejobtížnějších (ale nejdůležitějších) úkolů, které vlády jednotlivých států musí vyřešit. Neexistuje žádný ideální systém, který by mohl být použit jako mustr pro všechny země. Každá země musí přistupovat k reformě vzhledem ke svým podmínkám a požadavkům. Čeští důchodci jsou zatím s dosavadním důchodovým systémem spokojeni, což je vcelku logické. Své peníze dostávají včas a v podstatě i ve slíbené výši. Fakt, že pod hranicí chudoby je mezi českými důchodci jen 4% osob, což je nejméně ze zemí EU, by nás však neměl ukolébat. Dosavadní (průběžný) systém se sice nezhroutí zítra ani pozítří,ale podle analýz tzv.Bezděkovy zprávy, pojmenované dle svého koordinátora, poradce bankovní rady ČNB Vladimíra Bezděka, která prováděla své výpočty od října 2003 do června 2004, je stávající systém skutečně neudržitelný. Může sice fungovat ještě zhruba 20 let, ale pokud se nepřikročí k reformě již teď, bude v onom roce 2025 již pozdě. Hlavním důvodem jsou nepříznivé demografické změny, jednoduše tedy to, že obyvatelstvo stárne. To je sice z lidského hlediska věc pozitivní, ale z hlediska ekonomického to je věc zapeklitější. V současnosti "živí" svého důchodce zhruba 2 ekonomicky činní lidé. Vzhledem k demografickému vývoji v příštích desetiletích by se měl ale poměr vyrovnat. Co se dá proti tomu nepříznivému trendu dělat? V prvé řadě je nutné zvyšovat průměrný věk odchodu do důchodu. Neexistuje sice žádný mustr kolik by to přesně mělo být, ale většinou se uvádí věk 65 let. V USA dokonce uvažují, že by v příštích 10-20 letech mohli Američané odcházet na zasloužený odpočinek až v 67 letech. To ale samozřejmě záleží také na tom, kolika se v průměru lidé ve vybraných zemích dožívají. Na to poukázala zástupkyně z Konfederace slovenských odborových svazů, která uvedla, že např. muži se dožívají u našich sousedů 70 let, tedy o 2 méně než Čechách. Těžko se toto číslo dá srovnávat se situací právě v USA a ještě mnohem hůře by tedy mohli např. Slováci odcházet do důchodu v nejbližší budoucnosti v 67 letech. Právě náš východní soused je ve věci důchodové reformy poněkud napřed. Jelikož na konferenci byly přítomny za Slovensko jen odbory, tak těžko říci, jestli jejich pohled na reformu je objektivní...Nicméně podle nich díky důchodové reformě vznikla velká díra v sociálním rozpočtu a vláda nesdělila, z čeho bude tento deficit krýt. Ve všech uvažovaných variantách důchodové reformy se počítá s jistou solidárností generací, ale na Slovensku prý mladá generace nebude finančně zatížena kvůli generaci starší (rozuměj: ne kvůli tomu, že jim bude platit důchody), ale kvůli tomu, že si bude muset vzít půjčky na své vlastní důchody. S těmito problémy souvisí také situace na pracovním trhu . Obzvláště na Slovensku, kde je nezaměstnanost asi 18,5%. K tomu je třeba také připočíst šanci získat zaměstnání u lidí starších 50 let. To je další výzva, kterou musí jednotlivé vlády v souvislosti s důchodovou reformou řešit. Není žádným tajemstvím, že již dnes má generace padesátníků a mnohdy i mladší lidé velké problémy sehnat zaměstnání. Pokud budou jednou lidé pracovat až do svých 65 let, tak se v tomto ohledu musí opravdu něco změnit. Přiznám se, že jsem slovenský důchodový systém nestudoval, ale slovenské odbory si dále stěžovaly, že se nemohly nijak podílet na tvorbě reformy. To bychom mohli brát jako výzvu ke státům, které jsou teprve na začátku -- sociální dialog nelze opomenout. Aby toho nebylo málo, tak kromě složitých výpočtů, srovnávacích analýz a vytváření modelů (Bezděkova zpráva "předvídala" situaci až do roku 2100), jaká by měla být v příštích desetiletích situace mezi českým obyvatelstvem situace, tak důchodová reforma je bohužel i věc politická (škoda, že se žádní politici konference nezúčastnili). Tady se sluší vrátit se k oné Bezděkově zprávě, která byla na české poměry až překvapivě kladně přijímána celým politickým spektrem. I hosté ze zahraničí se k ní vyjadřovali více než příznivě. Ona práce Bezděkovy komise, která tuto zprávu vytvořila, je skutečně důležitá. Už jenom z toho důvodu, že výsledky této zprávy politici respektovali a nedopadlo to jako jindy, kdy se musí podobné zprávy vypracovávat vícekrát, aby byly méně "nepříjemné". Právě na základě ní se stojaté vody rozhoupaly a začíná se alespoň "něco" dít. Už to je pozitivní. Na druhou stranu být v těchto ohledech příliš skromnými by se nemuselo vyplatit. Což platí hlavně pro "mou"generaci, protože především té se budou důsledky důchodové reformy za nějakých 40 let týkat. S důchodovou reformou se také souběžně mluví o propopulační politice. Účastníci z jednotlivých zemí ani zástupci politických stran, kteří zde také prezentovali své návrhy, se ovšem neshodli na tom, jestli je bezprostředně nutné zvýhodňovat ženy, které mají více dětí. Někteří poukazovali na to, že tím se systém pouze stane složitějším a ničemu se vlastně nepomůže. Každopádně by se dle názorů všech přítomných na pražské konferenci měly vytvořit takové podmínky na pracovním trhu, aby ženy mohly snáze přemýšlet o pořízení si potomka, bez toho aniž by ztratily možnost budovat svou kariéru a musely se obávat o své finanční zajištění v průběhu mateřské dovolené. Nové zaváděné důchodové reformy (většinou založené na více "pilířích" než doposud) rovněž počítají s větším zapojením soukromého sektoru. Tedy alespoň ty návrhy, které bychom mohli označit objektivně za "dobré". Zkrátka a dobře, partnerství soukromého a veřejného sektoru je pro fungování budoucích moderních důchodových systému bezpodmínečně nutné. V rámci této dvoudenní konference toho bylo řečeno mnohé a není možné vše zachytit v tomto článku. Rovněž nejsem schopen zasvětit čtenáře do všech tajů s důchodovou reformou spojených. Těm, kteří se chtějí dozvědět více, proto doporučuji navštívit internetové stránky tomu věnované (a že jich "pár" opravdu je). Jelikož na podobnou konferenci nemá "obyčejný člověk" přístup, tak doufejme, že přítomní účastníci a hlavně vláda budou schopni informace o důchodové reformě srozumitelně předat obyvatelstvu České republiky. To by zase na oplátku mělo informacím vyjít vstříc a ne jen pasivně čekat, až co dostane na "podnose". Každopádně věřme tomu, že se důchodová reforma zdaří a nejen má generace bude moci i ve stáří důstojně a aktivně žít, což by šlo s pouhou žebračenkou dosti obtížně. |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
7. 12. 2005 | Smí nezávislý komentátor vystupovat v reklamách? | Jan Čulík | |
7. 12. 2005 | Zmatený článek pod zavádějícím názvem | Jan Čulík | |
7. 12. 2005 | Muž žaluje CIA za to, že byl údajně mučen | ||
7. 12. 2005 | Důchodová reforma | Josef Provazník | |
6. 12. 2005 | Hrubý domácí produkt -- k čemu je a k čemu není | Tomáš Paleta | |
6. 12. 2005 | Jak vypadá svoboda peněz | Bohumil Kartous | |
6. 12. 2005 | Být dobrým člověkem | Irena Zítková | |
6. 12. 2005 | Zedník bude pískat, kdo bude skákat? | Jan Mech | |
5. 12. 2005 | Osmdesát čtyři směrem k jedné nule | Karel Moudrý | |
5. 12. 2005 | Zápisky od života odtrženého spisovatele | Alex Koenigsmark | |
5. 12. 2005 | "Primátor Zedník mluví jako dlaždič" | ||
5. 12. 2005 | Neznalost zákona neomlouvá | ||
5. 12. 2005 | Co s junk food pro mozek? | Jiří Drašnar | |
5. 12. 2005 | Mezi Kajínkem a Hučínem | Zdeněk Jemelík | |
5. 12. 2005 | Topolánkovo kolečko | Boris Cvek |