7. 12. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 12. 2005

K historii pojmu levice

Co je to vlastně levice? V množině odpovědí na tuto otázku vládne velký chaos. Byla vláda komunistické strany vládou levicovou? A byla KSČ, respektive její dnešní nástupkyně KSČM, vůbec někdy levicovou stranou? Je možné hlásit se k levici a současně uznávat hodnotu individuální svobody a být přitom zdravého rozumu? To jsou otázky, které přirozeně napadají každého, kdo prožil pár let v této zemi, ale především toho, kdo čte dnešní noviny, poslouchá rozhlas či sleduje veřejnoprávní televizi.

A přece. Levice není libovolné označení. Pinochet či Adolf Hitler by se k ní nikdy nehlásili.

Nemůžeme tedy zacházet s tímto pojmem zcela libovolně. Má svůj historický vznik, jako označení určitého postoje a hodnot. A má také svou tradici, která je delší než naše zkušenost s komunismem. Odborná literatura uvádí, že rozdělení na pravici a levici se zrodilo 11. září 1789 ve francouzském ústavodárném shromáždění, kde stoupenci rozhodující moci parlamentu a suverenity lidu se posadili nalevo a stoupenci monarchie a silné královské moci napravo.

Od té doby se zastánci silné autority, společenské nerovnosti a jim odpovídající historické tradice řadí k pravici. Pravice také dlouhou dobu cítila silný odpor k demokracii a všeobecnému volebnímu právu, kladla důraz na poslušnost vůči autoritám, společenskou hierarchii a logicky cítila odpor k myšlence pokroku. Levice je pak dědicem radikální tradice francouzské revoluce, vedle kořenů ještě podstatně starších a lze ji rovněž definovat pomocí tří pojmů této revoluce samé, a to rovnosti, svobody a bratrství. V tomto duchu je Marxem a Engelsem napsán i slavný Manifest komunistické strany.

To se mění až po II. světové válce a zejména v 60. létech 20. století. V této době se tato dělicí kritéria zásadně rozmazávají. To má mnoho příčin. V neposlední řadě v tom hrála velkou roli zkušenost s nacismem a fašismem, který mnohé pravicové ideály na dlouhou dobu zcela zdiskreditoval. Nezanedbatelnou roli rovněž hrálo sílící demokratizační hnutí ve společnosti, kde v podmínkách všeobecného volebního práva musely pravicové strany přehodnotit svoje programy, a to z důvodu prosté snahy o sebezáchovu jako významných politických sil. Na druhé straně došlo rovněž k oslabení radikalismu levicových politických stran.

Je nepochybné, že k tomuto zmatení přispěla i drastická zkušenost s komunismem východního typu (SSSR, Čína), který se vydával za uskutečnění levicových idejí, který však ve skutečnosti byl jejich zásadním popřením a přispěl tak k jejich hluboké diskreditaci. V ideové rovině je tento východní komunismus povrchní syntézou evropských levicových idejí s místní autoritářskou kulturou. V případě Ruska pak s tradicí absolutní carské moci a jediné pravé církve. Ruský komunismus má tedy mnohem spíše kořeny náboženské než marxistické.

S touto důležitou výhradou však přece jen můžeme říci, že levicový názor v původním slova smyslu je vyjádřen v idejích francouzské revoluce, tj. v idejích rovnosti, svobody a bratrství, či moderněji všelidské solidarity. Na tom nic nemění ani fakt, že levicové politické strany a levicoví myslitelé se těmto idejím často zpronevěřovali, podléhali nacionalismu i lákadlu osobního prospěchu a moci. Na definici levicových hodnot toto všechno nemá žádný vliv. Jejich podstatou je totiž to, že vyjadřují zájmy ovládané a vykořisťované většiny a tyto zájmy si dříve či později vždy najdou své ideové a politické vyjádření.

Levicové hodnoty však nemohou být uskutečněny ve společnosti rozpadlé na jednotlivá individua, jak velmi působivě dokazuje Bauman ve své Tekuté modernitě. Atomizovaná společnost přestává být společností a stává se davem jedinců ovládaných chamtivostí a zuřivou touhou po maximalizaci osobního prospěchu. Taková společnost nachází své uskutečnění v davu ženoucím se do supermarketu při příležitosti nějaké slevy. Levice může uspět jen tam, kde převažují hodnoty solidarity a pocit vzájemné sounáležitosti stejně, jako pocit společné odpovědnosti za to, co společně konáme jako rovnoprávní členové našeho vlastního společenství.

                 
Obsah vydání       7. 12. 2005
7. 12. 2005 Muž žaluje CIA za to, že byl údajně mučen
7. 12. 2005 Česká republika nesmí mlčet o hrubém porušování lidských práv v Číně
7. 12. 2005 Ztracen mezi sněmovními tisky Jiří  Staněk
7. 12. 2005 Jiří Staněk by si měl projít web Sněmovny pořádně
7. 12. 2005 Zmatený článek pod zavádějícím názvem Jan  Čulík
7. 12. 2005 Důchodová reforma Josef  Provazník
7. 12. 2005 David Cameron se stal šéfem Konzervativní strany
7. 12. 2005
7. 12. 2005 Smí nezávislý komentátor vystupovat v reklamách? Jan  Čulík
7. 12. 2005 Spojování Urválka s dnešní KSČM, to je jedině dobře
7. 12. 2005 Antikomunistická kampaň posiluje konzervatismus v KSČM
7. 12. 2005 Venezuela: Chavez není diktátor
7. 12. 2005 Mýtus novinářské neutrality a vyváženosti Ivan  Brezina
7. 12. 2005 K historii pojmu levice Milan  Valach
7. 12. 2005 Riskantní provizorium Oskar  Krejčí
7. 12. 2005 Alternativa k HDP Josef  Vít
7. 12. 2005 Chudák pan Cvek Josef  Vít
7. 12. 2005 Rakousko směřuje k chudobě Richard  Seemann
9. 12. 2005
7. 12. 2005 Dolejš jako Dolejš Irena  Ryšánková
7. 12. 2005 Příkladná perverze Michal  Vimmer
7. 12. 2005 Odmítám alibismus vůči komunismu Pavel  Urban
7. 12. 2005 Ropný zlom - rozumné závěry? Pavel  Urban
7. 12. 2005 Prečo nepozerám reality show Michal  Truban
6. 12. 2005 O řízení podniků zaměstnanci Jan  Samohýl
6. 12. 2005 75 procent Venezuelanů říká NE Chavezovým volbám Fabiano  Golgo
6. 12. 2005 Být dobrým člověkem Irena  Zítková
6. 12. 2005 Zedník bude pískat, kdo bude skákat? Jan  Mech
5. 12. 2005 "Primátor Zedník mluví jako dlaždič"
5. 12. 2005 Neznalost zákona neomlouvá
6. 12. 2005 Jak vypadá svoboda peněz Bohumil  Kartous
4. 11. 2005 Hospodaření OSBL za říjen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce