Jak významné odborné pracoviště se skrývá za zkratkou WORC? Pokud si otevřete stránky WORC, hned v úvodu na vás vybafnou zelené ideologické fráze o "trvale udržitelném rozvoji". A co o WORC říkají nezávislé zdroje? Podrobné informace se dají najít například na serveru ActivistCash, zabývajícím se monitoringem zdrojů financí a vzájemného propojení různých amerických aktivistických skupin. WORC ve skutečnosti nemá s vědou vůbec nic společného. Je to úzce zaměřená nátlaková střešní organizace, spojující drobné farmáře, levičácké nepřátele velkých korporací a ekologické aktivisty . Důležitou součástí WORC je lobby přívrženců tzv. organického zemědělství (v českém kontextu se používá synonymum ekologické zemědělství nebo biozemědělství), což jsou jak známo úhlavní oponenti GMO. Geneticky modifikované plodiny jsou totiž mnohem levnější než produkty organických zemědělců, takže jim jejich celosvětový nástup podstatně snižuje zisky. Organická lobby WORC přímo financuje. WORC také spolupracuje se zelenými skupiny jako je Sierra Club, Friends of Earth a Greenpeace, pro které je boj proti GMO jednou z nejdůležitějších součástí agendy . "Studie", o které pan Šuta píše, tedy při bližším pohledu není žádným nezávislým informačním zdrojem, ale součástí PR kampaně zájmové lobby s velmi vyhraněnými názory a s velmi komerčními cíli.

Miroslav Šuta dále cituje mluvčího Dacota Resource Council (DRC) Todda Leakeho, který prohlásil: "Nevidím žádnou výhodu pro farmáře, kteří by zavedli Roundup Ready pšenici." Ve skutečnosti ale Leake "nevidí výhodu" hlavně sám pro sebe. Šuta totiž čtenářům zamlčel, že DRC je součástí WORC . Opět je to zcela účelová zájmová skupina drobných farmářů, pěstujících organické produkty. Divíte se pak, že se DRC zapojil do kampaně proti GMO?

"Místo zvyšování hodnoty svých "alternativních" produktů tvrdou prací a inovacemi preferují šéfové DRC "soutěž" založenou na zavádění nadbytečných regulací, na byrokracii a na rozdmýchávání sporů", píše server ActivistCash.com, který DRC označuje za "levičáckou organizaci s malou členskou základnou a s velkými megafony". Jedním z nástrojů této nekalé konkurence byl například neúspěšný pokus DRC prosadit zákaz pěstování GMO na území státu Dakota.

Vztah DRC k objektivním informacím a k vědě vůbec asi nejlépe demonstruje její prohlášení: "DRC... je proti převaze oponentního řízení nad veřejnými komentáři" . Přeloženo do srozumitelné češtiny: o tom, co je a není objektivně zjištěná vědecká pravda o GMO nemá rozhodovat složitý proces posuzování nově získaných poznatků v rámci příslušné odborné komunity (1), ale laické hlasy křiklounů z ulice, kterým se GMO plodiny z nějakého důvodů nelíbí. Třeba proto, že nižší cenou ohrožují jejich ?organický? byznys. Nebo proto, že je vystrašily dezinformační kampaně ekologických aktivistů.

Pan Šuta tedy cituje "studie" skupin, které útočí na samotnou podstatu vědecké metody. Co je ale podstatnější: v pozadí boje DRC proti GMO stojí organizace Greenpeace (2), která také platí jeho předáky. A organizace Greenpeace platila i Miroslava Šutu, který byl dlouhou dobu šéfem toxické kampaně její české pobočky. Pan Šuta tak čtenářům Britských listů zamlčel, že článkem sleduje zájmy svého bývalého zaměstnavatele. O jeho úzké vazbě na Greenpeace se nedočteme ani přímo pod článkem, ani v jeho autorském medailonku.

Jako "nezávislý" publicista propaguje agendu "nezávislých skupin", se kterými je spojen stejným zdrojem financí. Porušuje tím nejzákladnější obecně uznávané principy novinářské etiky: publicista, který pro někoho pracuje, by měl sám sobě uložit doživotní zákaz o něm pozitivně psát a protlačovat do médií jeho zájmy.

V Britských listech to přitom Miroslav Šuta neudělal poprvé. V červenci 2003 psal o připomínkách Greenpeace ke správnímu řízení o povolení pokusného pěstování GMO pšenice (Roundup Ready) firmy Monsanto na českých polích. V květnu 2004 seznámil čtenáře BL se "zajímavou studií", která prý upozorňuje na znehodnocení akcií firmy Monsanto (což je jeden z největších producentů nových GMO rostlin). Čtenář Dalibor Šrámek vzápětí upozornil, že velmi neobjektivní a nepřesnou studii si objednala sama organizace Greenpeace. Že u Miroslava Šuty nejde o ojedinělý případ, ale o dlouhodobou kampaň, dokazuje jeho text ze včerejšího vydání Britských listů, ve kterém autor propaguje názory australské pobočky Greenpeace.

Pana Šutu ale nedoběhla jen novinářská etika. Doběhla ho i realita. Pouhý den předtím, než publikoval svůj propagandistický článek o "studii" WORC, schválila Evropská komise dovoz a zpracování geneticky modifikované řepky olejné GT73, kterou vyvinulo Monsanto . Americké GMO plodiny si zkrátka úspěšně razí cestu na evropský trh. Takže to vypadá, že se tamní farmáři o své zisky bát opravdu nemusejí.

POZNÁMKY:

(1) Jde o proces falzifikace, popsaný K. R. Popperem, který je základem vědecké metody. Každý nově získaný vědecký poznatek se stává terčem kritiky kolegů. Aby mohl být publikován v odborném časopise a všeobecně přijat, musí nejdřív úspěšně projít recenzním řízením, v jehož rámci se ho jiní vědci pokoušejí zpochybnit. Poznatek se považuje za správný jen pokud úspěšně odolává pokusům o vyvrácení. Věda tak má sama v sobě zabudován kontrolní mechanismus, zaručující objektivitu získaných poznatků.

(2) Je zajímavé položit si otázku po kořenech boje Greenpeace proti GMO. Jednu z možných odpověďí nabízí osoba Petera Melchetta, který byl přes deset ředitelem britské pobočky Greenpeace. Tento muž v Norfolku zároveň provozuje velkou "organickou" farmu. Konkurence levných GMO potravin tedy přímo ohrožuje Melchettovy zisky .

Miroslav Šuta reaguje na článek Ivana Breziny ZDE