K Vašim otázkám:

1) Zpráva agentury Associated Press uvádí, že loď Greenpeace Arctic Sunrise převážela 70 000 gallonů ropných produktů

Americký gallon je 3,79 litru , náklad byl tedy 265 300 litrů.

Podle ČTK ale Arctic Sunrise převážela ropných produktů ještě mnohem víc - až půl milionu litrů

2) Mýlíte se - server War room pouze zveřejňuje komentář listu Wall Street Journal, což je v úvodu textu jasně uvedeno.

Vaše srovnávání obsahu ropy v tankeru Exxon Waldez a v lodi Arctic Sunrise vůbec není podstatné. Stejně jako komentátor WSJ se totiž domnívám, že jde především o princip. Pokud Greenpeace po druhých vyžadují dodržování přísných pravidla pro nakládání s ropnými produkty, aby se předešlo haváriím, měli by je v prvé řadě dodržovat oni sami. A když už srovnáváte čísla, měl byste srovnávat i okolnosti - loď Greenpeace totiž na rozdíl od ropných tankerů neohrozila životní prostředí na volném moři, ale v aljašské přírodní rezervaci.

3) Z výše uvedeného plyne, že vůbec nejde o to, zda se Greenpeace dopustili pouze administrativní nebo také faktické chyby. Jako "hlídači" prohřešků druhých zkrátka kvůli aféře kolem lodi Arctic Sunrise ztratili jakýkoli kredit.

Pro srovnání si představte policistu, který je při jízdě přistižen s propadlým technickým průkazem, ačkoliv jeho auto je technicky zcela v pořádku a nijak neohrožuje bezpečnost provozu. Zůstal by pro vás takový policista autoritou? Co byste mu řekl, kdyby po vás příště chtěl technický průkaz?

4) Je samozřejmě možné, že vysoká koncentrace dioxinů se v McTaggartově oleji objevila zcela náhodou. Po tom, co víme o jeho kriminální minulosti je ale teorie o pančování docela opodstatněná. Můžeme také připomenout jinou velmi podobnou aféru, při které se dioxiny dostaly do potravního řetězce záměrně. V létě 1999 belgická firma Verkest přimíchala do krmné směsi pro kuřata vyjetý motorový olej.

Ať už byl ale mechanismus průniku dioxinů jakkýkoli, nálepkou "bio panenský olivový olej" David McTaggart klamal zákazníky. Skandál je to o to větší, že právě Greenpeace proti dioxinům hlasitě bojují.

O tom, že jejich bývalý šéf těmito jedy krmil nic netušící spotřebitele, přitom taktně mlčí.

5) Fernando Pereira nebyl "zavražděn" - utopil se, když se vracel do podpalubí potápějící se lodi, aby zachránil svůj majetek

Jeho smrt nezlehčuji, pouze ji dávám do informačního kontextu, který Miroslav Šuta ve svém článku zcela opomenul.

6) Pokud vím, jsou částečně přístupné jen archivy KGB z dob studené války, nikoliv archivy z konce 80. let. Fakt, že je dnes činnost Greenpeace v rozporu se zájmy současné ruské vlády, nedokazuje sám o sobě vůbec nic - za posledních patnáct let se toho totiž ve světové politice dost změnilo. Navíc jsem nikdy netvrdil, že organizace Greenpeace byla před rokem 1989 řízena KGB. Čtenářům Britských listů jsem pouze nabídl odkazy na informační zdroje, které se sovětskými zájmy spojovaly právě Pereiru.

7) Shrnuto: nekonspiruji, jen upozorňuji na veřejně dostupné alternativní pohledy na věc. Formulacemi typu "pokud je to pravda" čtenářům jasně naznačuji, aby tyto informační zdroje hodnotili s kritickým odstupem. Máte pravdu, že jediné, v co věřím, je kritický rozum. Právě proto se vzpírám nekriticky přijmout mytologii o potopení "hodné" lodi Rainbow Warrior "zlými" agenty francouzského imperialismu. Ze zkušenosti vím, že podobně černobílé příběhy nám vždy něco podstatného zatajují a manipulují realitu. Jedinou metodou, kterou má bohužel kritický rozum k dispozici, je nezávislá analýza protichůdných informací. Kriticky uvažující čtenář k tomu ale potřebuje i jiné údaje než jen ty, které mu v Britských listech nabídl člověk, jenž je s mytologií Greenpeace úzce svázán jejich bývalý zaměstnanec Miroslav Šuta.