13. 9. 2005
Anička Dajdou napsala šílenou knihu a co s tím mají společného přejetí psi...Anička Dajdou napsala kontroverzní knihu a ta právě vychází... A co jako? Co má tohle téma co dělat v Britských listech? Inu, z jistého úhlu pohledu, alespoň podle mne, určitě má. Proč, to uvidíte dále... Mé předchozí články se do BL dostaly tak, že jsem je napsal, nabídl BL a BL je otiskly. Tento článek je jediná výjimka. O jeho uveřejnění jsem BL přímo požádal a nabídl dokonce si za jeho uveřejnění zaplatit. Zaplatit proto, že se jednak chci vyhnout tomu, abych byl obviňován z toho, že knize dělám skrytou reklamu, a druhák - a to hlavně - proto, abych si v co největší míře mohl napsat, co budu chtít... Navrhoval jsem šéfredaktorovi, aby byl tento text, pro jistotu, označen jako reklamní a BL ode mne přijaly za jeho uveřejnění peníze. Ve chvíli, kdy toto píšu, nevím zda se tak stalo nebo ne. Pokud ne, beru celou věc jako příspěvek BL na záchranu bezprizorných psů zraněných na silnicích. Nepřijímáme od pana Kahouna peníze, :) pozn. red. |
K té skryté reklamě: ano, z každého prodaného výtisků dostanu jako menšinový (velmi menšinový) spoluautor zmíněné knihy určitou finanční částku. Ano, mám tedy značný osobní finanční zájem, aby se knihy prodalo co nejvíce, a píšu článek, který je do značně míry o té knize. Komu to vadí, ať dál nečte. Zde jsou stručně fakta v chronologickém pořadí:
Proč jsem to i po tom, co jsem věděl, že do knihy bude zařazena zmíněná kapitola, udělal? Zde je sumarizace toho, na co jsem pracně přicházel několik hodin a více než několik piv. Nechť je to bráno jako mě jediné vysvětlení s tím, že se o tom dále nechci bavit. Pokud to bude nějaké médium zajímat, odkážu ho na tento dnešní článek. Každý má právo (a v některých případech by to mohlo být bráno i jako povinnost) odmítnout peníze, pokud by jejich získání bylo spojeno s věci, jejíž, třeba i malá, část, se mu nelíbí. Má ale právo to udělat jen za sebe. Já svůj autorský honorář budu vlastnit jen pár dnů nebo týdnů a pak z něj zaplatím účty za naléhavé veterinární zákroky provedené na psech, které někdo přejede na silnici, pak zbaběle ujede a jejichž majitele se nepodaří najít. Já zde teď nerozhodují za sebe, já zde rozhoduji za ty psy. Jsou chvíle, kdy člověk musí rozhodnout za někoho jiného. Jediný důvod, který já pro takové jednání uznávám, je, že ten někdo jiný nemůže rozhodnout sám za sebe. Příklad: rodič musí rozhodnout za své malé dítě, zda ho nechá očkovat nebo ne (nechat očkovat nemusí nutně být vždy ta zdravější varianta...) Už se mi v životě stalo, že jsem musel rozhodnout za někoho jiného. Nevím jak vy, ale já z takové situace nemám nikdy vůbec žádnou radost. A opět. Jediná metoda, kterou v takových chvílích uznávám, je, snažit se odhadnout co by si ten, za kterého rozhodujete, přál, abyste udělali. Jaké rozhodnutí by on sám učinil, pokud by mohl rozhodovat sám za sebe. A dál už je to velmi jednoduché a není o čem přemýšlet. Domnívám se, s pravděpodobností hraničící s jistotou, že pes, který leží na silnici a po srážce s automobilem s těžkými zraněními v bolestech umírá, by si přál, aby na jeho záchranu byly použity peníze z "jakékoliv" knihy a já nemám právo peníze odmítnout a tím způsobit, že ten pes třeba nebude ošetřen A to je vše, co k celé věci chci říci teď nebo i v budoucnu. Jak už jsem napsal, ať se mě na to už nikdo neptá, stejně bych ho pouze odkázal na tento článek. Dodatek:Jak konkrétně naložím se svým honorářem za spoluautorství knihy: Varianta A (soukromá):
Varianta B (veřejnější - občanské sdružení):Několik lidí a také jedna firma mi nabídli, že si sice nechtějí koupit knihu, ale že mi na můj projekt záchrany zraněných psů přispějí přímo, finančním darem. Častým argumentem je, že pokud chtějí přispět na záchranu zraněného psa, tak si kvůli tomu nebudou kupovat knížku, že které by na toho psa šlo stejně jen pár procent. Protože, jak jsem zjistil po poradě s právníkem, soukromá osoba nemůže v našem státě sbírat finanční prostředky na dobročinné účely, jedinou cestou je založit pro tento účel občanské sdružení. Strávil jsem s tím noc a napsal návrh jeho stanov. Konkrétně by to pak vypadalo takto:
Čím se řídí, zda zvolím variantu A nebo variantu B? Je to velice jednoduché. S občanským sdružením bude práce (registrace na Ministerstvu vnitra, účetnictví, složitější věci kolem daní atp.) a proto varianta B má smysl pouze, pokud by sdružení obdrželo z jiných zdrojů než ode mne dostatek peněz na to, aby se tak vyplatilo sdružení zakládat. Nedovedu odhadnout průměrnou výši nákladů na záchranu jednoho psa. Mohu vycházet pouze z vlastní zkušenosti. Dvakrát v životě jsem na silnici sebral těžce zraněného psa. V jednom případě pes zemřel brzy po převozu do nemocnice a náklady nebyly žádné. V druhém případě byly náklady cca 12 tisíc Kč (stalo se to před asi šesti lety, fenku zachránili ve veterinární nemocnici na Libuši (operovali ji doktor Marada a doktor Novák), náklady jsem tehdy zaplatil já, fenka dodnes šťastně žije, ale má bohužel vážné trvalé následky. Člověk, který si ji vzal, ji má ale přesto moc rád a nevyměnil by ji za žádného jiného sebezdravějšího psa. Pokud by tedy kdokoli z Vás uvažoval o tom věnovat peníze na záchranu zraněných psů (asi to půjde i pomoci zaslání SMS) a souhlasil s zásadami, které jsem výše popsal (stručně řečeno "peníze se vydávají v podstatě pouze za přímou úhradu účtu za veterinární péči přímo související se záchranou života zraněného zvířete. Všechny účty, výpisy z bankovního účtu, výsledky laboratorních vyšetření atp.. jsou bezpodmínečně okamžitě nascanovány a umístěny na internet, aby byly pod absolutní kontrolou veřejnosti") prosím ho, ať mi dá vědět na některý z níže uvedených kontaktů. Pokud Vás bude dost, založím občanské sdružení. Pokud ne, použijí variantu A a na záchranu zraněných psů použijí pouze svůj honorář za spoluautorství knihy a udělám to jen jako soukromá osoba. A poslední důležité upozornění: každé slovo "pes" si v tomto článku můžete zaměnit za slovo "kočka". Za zraněnou kočku zaplatím účet samozřejmě také, jen se mi pořád nechtělo psát "pes nebo kočka". Tak mi to milovníci koček snad prominou... Email: ladislav.kahoun@centrum.cz tel. 731 74 75 59 (raději SMS než hovor) ICQ: 201-492-808 Skype: ladislav7 (raději chat než hovor) |