SPOR MEZI Juščenkem a Tymošenkovou byl signalizován dlouho. Vlastně již od samotného počátku revoluce bylo některým analytikům zřejmé, že Juščenkova levá ruka Petro Prošenko, do minulého týdne tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany, si také činil nárok na premiérskou funkci. A nejen to. Juščenko, Tymošenková a Prošenko vždy představovali odlišné zájmové skupiny. To se nutně projevilo při dělení revoluční kořisti, tedy při snaze o reprivatizaci lukrativních podniků. Tady principiální majetkové zájmy nesnesly kompromis. »Jak jim podat ruku, když oni rukama stále něco kradou; jejich ruce jsou pořád zaměstnané,« prohlásila Tymošenková na adresu svých odpůrců. Na ukrajinském internetu je ale možné nalézt odposlech telefonu, kde žena s hlasem nápadně podobným hlasu expremiérky vyhrožuje, že se obrátí na »biomasu, která jí uvěří«, zatímco hlas připomínající šéfa jedné finanční skupiny jí uklidňuje slibem 180 milionů. Není jasné čeho. V každém případě prezident Juščenko nařídil, aby mu bezpečnostní služby příště předložily zprávu korupci v politické elitě.

To vše se děje ve chvíli, kdy inflace v zemi dosáhla 12 %, růst HDP klesl z 12 % na čtyři procenta. A blíží se zima, která hrozí, že ceny ruského plynu a ropy stoupnou z přátelských na světové. Tak jako se to stalo v případě Gruzie. A v předvečer současné krize ohlásilo Centrum pro sociální monitoring a Ukrajinský institut sociálních výzkumů, že 18 % Ukrajinců podporuje Juščenkův politický blok, zatímco Stranu regionů, tedy »modré« Juščenkova prezidentského protikandidáta Viktora Janukovyče, 14,6 %, blok Tymošenkové 11,3, komunistickou stranu 7,3 a socialisty 6,5 %.

JUŠČENKO již Tymošenkovou jednou odvolal. Stalo se tak v roce 2001, kdy ji - tehdy ještě černovlasou vicepremiérku - jako předseda vlády uvolnil z funkce kvůli korupčnímu skandálu kolem dodávek ruského plynu a ropy. Na svou novou politickou příležitost musela čekat ve vyšetřovací vazbě. Dočkala se. Ovšem i jako předsedkyně vlády nedávno zrušila svou cestu do Moskvy poté, kdy tamní generální prokurátor veřejně vyhlásil, že příkaz na její předvedení k výslechu trvá.

TYMOŠENKOVÁ ale zdaleka není ještě ze hry. V pátek v televizi barvitě vykreslila rozhovor s Juščenkem před svým odvoláním. Vzala prezidenta za ruku a prosila jej, aby »neničil naděje lidí« a »autoritu revoluce«. Aby společně, ruku v ruce, předstoupili před novináře. Když jej téměř získala na svou stranu, vpadl do místnosti Prošenko a naříkal, že jej právě parlament zbavil mandátu. Prezident vstal, otočil se zády a prohlásil, že audience skončila.

JAK SAMOTNÁ scéna, tak i její líčení jsou příznačné pro politiku této ženy. Bravurní politické herectví, které je známé i z podání Tonyho Blaira, doplnila citlivě vyváženou koketérií. To jsou zbraně, které se jí v nadcházejících měsících budou hodit. V březnu příštího roku budou totiž na Ukrajině parlamentní volby. Tyto volby rozhodnou o tom, kdo bude premiér v okamžiku, kdy se do kanceláře předsedy vlády přesunou mnohé z důležitých prezidentských pravomocí. A hlasovat budou lidé, u nichž dochází k velkému rozčarování z »oranžové revoluce«.

NAPĚTÍ před televizním vystoupením expremiérky bylo dáno nejistotou, zda ohlásí volební konfrontaci s prezidentským blokem, nebo potvrdí příslib, že do voleb půjdou společně. Nezklamala. Oznámila, že oba bloky půjdou »paralelně«, s odlišnými týmy. A vyndala svůj talisman - oranžovou stuhu z doby mítinků na náměstí. Pak přidala ještě jednu: modrou. Obě stuhy spojila a sdělila divákům, že bezmála takto vypadá ukrajinská vlajka. Má téměř pravdu. Je jen nutné oranžovou změnit na žlutou. Podstatná ale byla ona modrá barva, která znamenala natažení ruky přes Dněpr, k rusky mluvící části Ukrajiny.

TAK JAKO PŘED OSMI MĚSÍCI probíhala mezi oranžovými soutěž o to, kdo je víc protiruský, dnes probíhá zápas o to, kdo se lépe představí jako proruský. Nový Juščenkův premiér Jurij Jechanurov neváhal hned po pověření funkcí veřejně připomenout, že se narodil v Ruské federaci. Začíná být zřejmé, že z rozděleného tábora oranžových vyhraje ten, kdo mezi své voliče přitáhne více voličů z východního břehu Dněpru. A také ten, kdo dokáže zlepšit obchodní vztahy s Ruskem. Ještě minulý měsíc před setkáním na summitu států SNS v Kazani jeden z ukrajinských ministrů prohlásil, že jeho země z této organizace vystoupí - což Juščenko vzápětí popřel. Ovšem na summitu čtyř zemí zóny volného obchodu informoval, že Ukrajina neratifikovala celý balík přístupových smluv; zónu tak budou zatím tvořit jen Rusko, Kazachstán a Bělorusko. Před prázdninami vedla Ukrajina s Gazpromem předem prohraný spor o to, kam se ztratil plyn za miliardu dolarů určený pro západoevropský trh. Také podpisu rusko-německé smlouvy o výstavbě plynovodu přes Balt předcházelo ukrajinské odmítnutí vytvořit mezinárodní konsorcium pro tranzit. Ideologické stereotypy a nezřízený hlad po majetku vždy ničí obchod.

Každá revoluce požírá své děti. Ta oranžová je jenom kouše. Možná zatím. A možná to není revoluce, ale jen zápas o majetek. V každém případě se ale jedná o špatnou zprávu pro přívržence ázerbájdžánské opozice, která se již oblékla do oranžového a chystá se na vlastní boj po volbách 6. listopadu. A v Baku nepůjde jen o majetek oligarchů. Ve hře bude i světová cena ropy.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom