Jaká je kvalifikace autorů studií a proč ji Brezina nezná?

Brezina patrně četl můj text natolik nepozorně, že za autora studie o ekonomických dopadech zavedení GM pšenice omylem považuje organizaci WORC (Western Organization of Resource Councils), ačkoli je jím dr. Charles Benbrook. Zřejmě přehledl také informaci, že dr. Benbrook je úspěšným absolventem postgraduálního studia ekonomiky zemědělství na University of Wisconsin-Madison, působí jako prezident Council on Environmental Quality a dlouhá léta a byl po léta výkonným výkonný ředitelem National Academy of Science Board on Agriculture.

Kdyby se Ivan Brezina namáhal podívat na druhou z mnou citovaných studií, zjistil by, že ji pro WORC zpracoval dr. Robert Wisner, který je profesorem ekonomie na Iowa State University. Dr. Wisner se své 37 let dlouhé vědecké kariéře soustředil na zemědělský obchod, strukturální změny v marketingu a dopravě obilí a prognózování cenového vývoje zemědělských plodin. Americká asociace zemědělských ekonomů (American Agricultural Economics Association) dr. Wisnera už devětkrát (!) ocenila Outstanding Forecasting Awards.

Samozřejmě připouštím, že by se i tito renomovaní odborníci mohli dopustit ve svých studiích chyb nebo nepřesností. Ale místo věcné polemiky se závěry studií se Brezina pouští na tenký led diskreditace mé osoby, WORC a Greenpeace. Proč? Napadají mne dvě možnosti: ve studiích žádné chyby či nedostatky nenašel a hledal jinou tedy záminku k útoku studie si na webu vůbec nenašel a nečetl, a proto se plete v jejich autorství a zpochybňuje kvalifikaci autorů.

Nakolik je novinářsky etická Brezinova rezignace na věcnou debatu o obsahu citovaných studií ve spojená s pokusem o skandalizaci autora, který o nich píše, nechám na posouzení odborníkům. Ve mně vyvolává vzpomínky na diskreditační kampaně Rudého práva koncem 80. let, které sice odsuzovalo petici "Několik vět" a skandalizovalo její signatáře, ale "zapomnělo" čtenáře seznámit s požadavky petice a neobtěžovalo se polemizovat s požadavky dokumentu.

Odpor amerických farmářů proti GM pšenici a vliv zavedení GM plodin na americký export

Brezinův článek vytváří dojem, že proti zavedení GM pšenice v Americe protestuje z ideologických či finančních důvodů jen jakási izolovaná skupinka ekologických aktivistů a bio-zemědělců. Jenže proti povolení GM pšenice v USA a Kanadě po několik let vystupovalo přes 200 nejrůznějších sdružení reprezentujících farmáře, včetně největších amerických a kanadských unií farmářů Canadian Wheat Board. Rozsáhlé oblasti USA a Kanady jsou na pěstování pšenice životně závislé, a tak není divu, že ve prospěch pěstitelů pšenice intervenovali i členové amerického parlamentu zvolení v obilnářských státech USA. Většina pěstitelů pšenice v USA a Kanadě nejsou organičtí farmáři, kteří neužívají pesticidů, průmyslových hnojiv ani GMO, ale konvenční zemědělci, jaké známe i z českého venkova.

Obrovskou šíři odporu amerických a kanadských farmářů proti GM pšenici potvrzují nejen nejrůznější průzkumy, ale také oficiální dokumenty americké vlády, například zpráva z roku 2001, kterou pro specializovanou agenturu amerického ministerstva zemědělství (Foreign Agricultural Service U. S: Department of Agriculture) zpracoval Norvale Francise z americké ambasády v Kanadě. Podle ní veškeré organizace producentů pšenice v kanadských provinciích Alberta, Saskatchewan a Manitoba se sjednotily v opozici proti zavedení GM pšenice. Zpráva dále uvádí, že v západní Kanadě existuje v odporu vůči GM pšenici míra konsensu, která je s jakýmkoli jiným problémem historicky neporovnatelná. Americký diplomat dále varuje, že odmítavý postoj přijal i Canadian Wheat Board, který dominuje kanadskému trhu s potravinářskou pšenicí a je monopolním exportérem kanadské pšenice.

Podobně negativní postoj ke GM pšenici zaujaly i japonské spotřebitelské organizace a japonští dovozci americké pšenice. Není proto divu, že v květnu 2004 přinesli New Scientist a BBC zprávu, že Monsanto muselo spolknout hořkou pilulku a zastavit projekt vývoje a prodeje GM pšenice , ačkoli již do něj investovala značné prostředky.

Evidentně nepravdivé je i Brezinovo tvrzení, že by zavádění GMO snižovalo zisky biozemědělců. Jelikož USA jako jedna z mála vyspělých zemích nezavedla označování potravin vyrobených z GMO, jediná šance amerických spotřebitelů, jak se vyhnout GMO je nákup produktů organické zemědělství. Zjevně nepravdivé je i Brezinovo tvrzení, že by GM plodiny mohly nižší cenou ohrožovat "organický byznys". Při elementární znalosti marketingu potravin by Ivan Brezina věděl, že biopotraviny se na trhu neprosazují důrazem na co nejmenší cenu, ale sázkou na co nejvyšší kvalitu. Cena je totiž jen jednou ze složek tzv. marketingového mixu. Proto např. zavedení výroby laciných automobilů v Kolíně asi těžko ohrozí prodej vozů Volvo, Mercedes nebo BMW u nás. Navíc v případě GMO Brezina opomíjí skutečnost, že rozsah komerčního pěstování GM plodin je doposud s výjimkou USA, Kanady, Argentiny a Brazílie zanedbatelný.

V rozporu s Brezinovou tezí o úspěšné cestě amerických GM plodin do světa došlo k poklesu amerického zemědělského exportu v důsledku zavedení GM plodin, Ten považovala vláda USA za natolik katastrofální, že svým obchodním partnerům vyhrožovala "obchodní válkou" na půdě Světové obchodní organizace (WTO). Podle BBC koncem roku 2003 dokonce USA spolu s Kanadou podaly na Evropskou unii žalobu u WTO, kvůli dramatickým ztrátám svého exportu do Evropy . Tehdejší evropští komisaři pro obchod Pascal Lamy a pro zemědělství Franz Fischler reagovali na postup USA prohlášeními, že regulační systém schvalování GMO v EU je plně v souladu s pravidly WTO.

Jedním z argumentů pro podání americké žaloby u WTO bylo i to, že po zavedení GM kukuřice se prakticky zhroutil americký vývoz kukuřice z USA do Evropské unie v roční hodnotě cca 300 milionů dolarů. Podobně zkolaboval i vývoz kanadské řepky minimálně v hodnotě kolem 300 milionů dolarů. Ještě vážnější ekonomické dopady měl skandál s GM kukuřicí odrůdy Starlink, která byla podle časopisu New Scientist pro svá možná zdravotní rizika schválena pouze jako krmivo pro zvířata, ale nikoliv pro lidskou spotřebu. Když byla tato GM kukuřice nalezena v roce 2000 v potravinách, musely být podle BBC kontaminované výrobky staženy z prodeje, což firmu Syngenta přišlo na téměř miliardu dolarů. Celkově jsou vícenáklady ekonomiky USA v souvislosti pěstováním GMO odhadovány jen za léta 1999 až 2002 až na 12 miliard dolarů (zahrnují např. stažení některých plodin z trhu, zvýšení dotací farmářům, snížení cen úrody, ztráty exportních trhů).

Má práce pro Greenpeace se nikdy netýkala GMO

Ivan Brezina nesprávně tvrdí, že jsem "byl dlouhou dobu šéfem toxické kampaně" Greenpeace. Ve skutečností jsem byl zaměstnancem Greenpeace ČR jen 2 roky (od dubna 2000 do března 2002), a to jako koordinátor programu "Toxické látky a zdraví". Od dubna 2002 jsem krátce pomáhal jako dobrovolník s případem dioxiny zamořené chemičky Spolana Neratovice. Od listopadu 2002 do února 2005 jsem pak měl s Greenpeace ČR smlouvu o poskytování konzultací v oblasti toxických látek.

Během mé spolupráce s Greenpeace se podařilo např. dosáhnout stažení nebezpečných hraček z PVC z řady obchodů a vydání vyhlášky ministerstva zdravotnictví o zákazu alespoň některých z nich, odklizení desítek tun vysoce toxických odpadů (PCB, DDT, kyanidy) ilegálně skladovaných v lese u Milovic nebo zabezpečení a zahájení dekontaminace toxického zamoření Spolany. Problematice GMO jsem se v Greenpeace nikdy nevěnoval a dokonce jsem měl smluvně zakázáno se za Greenpeace vyjadřovat k jiným tématům.

Brezinův požadavek, abych se k problematice GMO už nevyjadřoval, nebo by "měly tyto texty být aspoň jasně označeny jako public relations" považují za absurdní. Ostatně v minulosti jsem pracoval třeba na projektech financovaných ministerstvem pro místní rozvoj nebo ministerstvem životního prostředí Metodika posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí. Měl bych snad uvádět i tohle pod své články o GMO, když je MŽP za regulaci GMO odpovědné? A označil by snad proto Ivan Brezina za PR pro MŽP ČR článek, ve kterém jsem ministra Ambrozka usvědčil ze lži při výběru technologie pro sanaci Spolany?

Můj zájem o GMO začal růstovým hormonem Monsanta pro dobytek

Nesmyslná jsou Brezinova obvinění také proto, že tématem GMO a chování firmy Monsanto se zabývám minimálně od poloviny 90. let, kdy jsem ani nemohl netušit, že budu mít někdy cokoli s Greenpeace společného. O GMO jsem ze začal zajímat ve spojitosti s pokusem Monsanta prosadit na trh růstový hormon pro hovězí dobytek (rBGH -- recombinant Bovine Growth Hormon), který byl vyroben za pomoci metody genové manipulace. Objevily se totiž hlasy (např. dr. Samuela Epsteina, profesora environmentální medicíny na University of Illinois School of Public Health), které podávání tohoto hormonu dobytku dávaly do souvislosti se zvýšením rizika vzniku rakoviny prsu a prostaty u lidí, kteří by konzumovali mléko krav "dopovaných" rBGH. V březnu 1999 zveřejnila vědecká komise Evropská unie studii o zdravotních rizicích rizicích rBGH a na základě jí EU užívání rBGH nepovolila. Podobně zakázala užívání rBGH i Kanada, zatímco v USA firma Monsanto hormon legálně prodává pod názvem Posilac a podle informací deníku New York Times z ledna 2004 dostává hormonální injekce 22% amerických dojnic.

Později jsem se podrobněji seznámil s mnoha skandály a nekalými praktikami Monsanta (rozsáhlé zamoření desítek lokalit v USA polychlorovanými bifenyly /PCB/, výroba dioxiny zamořeného herbicidu 2,4-T pro Agent Orange během války ve Vietnamu, najmutí PR agentury Burson-Marsteller ke zlomení odpor amerických spotřebitelů proti mléku krav ovlivněných rBGH). Když se česká pobočka Burson-Marsteller pokusila zprostředkovat "zkorumpování" českého ekologického hnutí nabídkou Monsanta na roční příspěvek 50 000 dolarů pro Nadaci Partnerství, upozornil jsem na skandály Monsanta správní radu nadace. V té době jsem pracoval na projektu Plzeňské ekologické nadace, který před jednání s Monsantem podpořila grantem Nadace Partnerství a který se týkal registru úniků a přenosů znečišťujících látek. Dohodl jsem se s kolegy, že raději projekt ukončíme než bychom měli mít jakou souvislost s financemi Monsanta. Partnerství nakonec jeden rok peníze Monsanta rozdělilo ve speciálním, odděleném grantovém programu "Člověk a krajina" a pak spolupráci naštěstí ukončilo. Brezinův "nezávislý zdroj" je PR projekt placený Monsantem.

Svou skandalizaci Greenpeace a WORC zakládá Ivan Brezina na údajích internetového portálu ActivistCash.com, který označuje za "nezávislý zdroj". Podle informací amerického deníku Washington Post z 27. dubna 2005 je ale Brezinou citovaný portál součásti internetového PR projektu Center for Consumer Freedom, který za účelem skandalizace různých neziskových organizací zřídila PR agentura Berman & Company Inc. Ta je vlastněná Rickem Bermanem, která je znám jako průmyslový lobbista a PRman s úzkými vztahy s americkou extrémní pravicí a mocenskou lobby neokonzervativců. Jejich praktiky v manipulaci veřejným míněním a snahu o vytváření obrazu nepřítele popisuje např. speciální internetová stránka "Moc přízraků a politika strachu" , které jsou i námětem diskusního tématu Britských listů "Dokumentární filmy Adama Curtise - hlubinné porozumění současnosti".

Brezinou citovaný projekt internetové diskreditace rozjel Berman podle Washington Post v roce 1996 za 600 000 dolarů od tabákového a potravinářského koncernu Philip Morris USA Inc. Berman sám i firmy platící jeho PR kampaně odmítají zveřejnit informace množství peněz, které do projektu tečou. Organizace PR WATCH a LobbyWatch, které se specializují na monitorování manipulace s veřejným míněním a dalších nekalých praktik lobbistů a PR agentů,označují (též zde) za významné sponzory Bermanova diskreditačního projektu lídry genetického byznysu - společnosti Monsanto a Cargill, které poskytly každá po 200 tisících dolarů.

Průmyslový lobbyista Rick Berman a jeho ActivistCash není placen jen za skandalizaci ekologických organizací (Greenpeace, Přátelé přírody, Sierra Club) nebo biozemědělců, ale vede diskreditační kampaně i proti politikům nebo vědcům, jejichž aktivita není po chuti potravinářskému a tabákovému průmyslu nebo výrobcům alkoholu. Birmanovi manipulatoři si v minulosti brali na mušku třeba bývalého strarostu New York Rudolfa Giulianiho, American Medical Association; Harvard School of Public Health; National Association of High School Principals; U.S. Centers for Disease Control and Prevention (CDC), U.S. Department of Transportation. Nevím jak pro Greenpeace, DRC nebo WORC, ale pro mne je ctí být ve společnosti takových lidí a institucí, kteří se na vzdory diskreditační kampani průmyslových lobbystů nebojí říkat nahlas pravdu.

Vzhledem ke své péči o novinářskou etiku by snad měl Ivan Brezina vysvětlit Syndikátu novinářů, na základě čeho on -- vystudovaný profesionální novinář - označil ActivistCash zcela nepravdivě za "nezávislý zdroj", když jím kritizovaný amatér dokázal tak snadno zjistit, že jde o diskreditační internetový PR projekt spolufinancovaný Monsantem.

Brezinova paranoia aneb Jak je Greenpeace řízeno?

Další Brezinovo spekulativní obvinění, že kořeny kampaně Greenpeace proti GMO by snad mohly být na biofarmě Petera Melchetta, jednak hraničí s paranoidní podezíravostí, ale hlavně odhaluje naprostou Brezinovu neznalost rozhodovacích procesů v organizaci, o které publikoval už desítky skandalizujících článků . Brezina si mohl snadno zjistit, že všichni placení zaměstnanci včetně ředitele jsou v Greenpeace podřízení rozhodnutí tzv. boardu (rady). Ač byl tedy Peter Melchett jistou dobu výkonným ředitelem Greenpeace UK, nemohl v žádném případě rozhodnout o zahájení kampaně proti GMO ani v Británii, natož v jiné zemi. Žádným způsobem také nemohl Melchett přimět Greenpeace v jiných zemích k vedení či zastavení jakékoli kampaně, protože v každé zemi rozhoduje příslušný, nezávislý board. Greenpeace International sídlící v holandském Amsterodamu je jakousi federací těchto národních organizací. Ani tato "centrála" nemá právo nařizovat národním nebo regionálním organizacím Greenpeace, co mají dělat. Má pouze v rukou "pojistku" v podobě možnosti odebrat právo užívat název Greenpeace v případě, že by národní organizace poškozovala toto jméno.

Brezina svou ničím nepodloženou spekulací také demonstroval neznalost historie zavádění GMO ve světě, jakož i neznalost průběhu kampaně Greenpeace proti GMO, jejíž zcela odlišné kořeny mohu snadno doložit. Nakolik se slučuje s novinářskou etikou Brezinovo obvinění nepodložené žádnými fakty a jeho neznalost elementárních fakt o kritizovaném subjektu si posoudit netroufám. Ale osobně se zdá Brezinův postup vysoce neprofesionální.

Ivan Brezina jiné z PR obviňuje a sám jiné školí jak ji dělat

Poprvé jsem se o Ivanu Brezinovi v souvislosti s PR dočetl v roce 1999 v časopisu Reflex, kde předtím několik let pracoval. Jeho bývalý kolega Tomáš Feřtek v článku "Novináři se srdcem aktivisty" (Reflex 44/1999) o Brezinovi uvedl, že "píše inteligentně zajímavé věci, ale zdráháte se jim věřit, protože novináři se srdcem aktivisty málokdy věci zkoumají. Mají jasno předem ... Ivan Brezina povahou své práce logicky směřuje od novin do public relations, kde jistá předpojatost patří k dobrému tónu a vyváženost informací není předpokladem úspěchu ... žurnalistika tak sice možná přijde o ... výrazné osobnosti, ale novinařině jako profesi to spíš prospěje, než uškodí".

Brezina obratem na autora zaútočil: "Tomáš Feřtek se dopustil profesionálního selhání - lidí, o nichž píše, se na nic neptal. Škoda, mohl si tak ušetřit věcné chyby... Důrazně také odmítám Feřtekovo zavádějící tvrzení, že směřuji od novin k public relations - s tímto nechutným nástrojem mediální manipulace jsem nikdy neměl a ani nehodlám mít nic společného."

Později Ivan Brezina začal sám systematicky obviňovat své oponenty z PR. V článku "Zelený aktivismus, nebo public relations?" pro Reflex napsal: "Reportér časopisu Týden Patrik Kaizr napsal s odvoláním na analytický odbor ministerstva financí, že kampaň ekologické organizace Děti Země proti malešické spalovně sponzorovala nadnárodní firma ASA, zabývající se skládkováním odpadu." Na ministerstvu financí, ale žádnou takovou informaci neměli a redakce Týdne mi odmítla poskytnout důkazy pro svá obvinění, jak jsem podrobně popsal v textu pro Britské listy. Kaizr nikdy svá obvinění nedoložil, z Týdne odešel a Brezina se za své křivé obvinění nikdy neomluvil.

Ivan Brezina ve zmíněném článku napadl i Hnutí DUHA, jehož tehdejší tisková mluvčí Karolína Šůlová v reakci nazvané "Novinář, nebo public relation" vznesená obvinění vyvrátila a kontrovala: "Ivan Brezina stojí v čele těch, kteří se snaží práci ekologických hnutí systematicky špinit bizarními pomluvami. Obvykle to dělají lidé z agentur najatých průmyslovými podniky, jejichž projektům stojí ochránci přírody v cestě. Ivan Brezina používá stejné metody".

Podobně v květnu 2003 v deníku Právu bývalý předseda Hnutí DUHA Jan Beránek obvinil Ivana Brezinu, že "nefunguje jako nezávislý novinář, ale jako člověk, který v minulosti psal na zakázku různých průmyslových lobby." Ivan Brezina za výrok Jana Beránka zažaloval, ale soudní proces doposud neskončil.

Možná, že jedním z důvodů výše citovaných ostrých slov o Brezinovi byla i skutečnost, že jeho článek "Kdo diskredituje ekologii" (psaný pro Lidové noviny), který napadá i Hnutí DUHA, převzala Donathova PR agentura v rámci propagandistické kampaně firmy TVX Bohemia na podporu těžby zlata v Kašperských horách. Právě Hnutí DUHA spolu s místními občany přitom záměr na těžbu zlata otevřeně kritizovalo pro významná ekologická rizika.

Všeobecně je také známo, že Ivan Brezina poskytl firmě ČEZ své články (původně psané pro Lidové noviny) obhajující jadernou energetiku, které elektrárenská firma otiskla v novinách jako placenou reklamu v rámci mnohamilionové PR kampaně na podporu dostavby jaderné elektrárny Temelín. Tehdejší premiér Miloš Zeman a člen vedení ČEZ Theodor Dvořák obvinili Brezinu z placené spolupráci na PR kampani, ale žádný důkaz se nenašel a Ivan Brezina uvádí, že se výslovně vzdal honoráře. Chybí mi ale vysvětlení, proč Brezina své články pro PR ČEZ poskytl, když sám o PR tvrdil, že "s tímto nechutným nástrojem mediální manipulace jsem nikdy neměl a ani nehodlám mít nic společného."

Mnohem méně je však známo, že Ivan Brezina osobně školil představitele českého a slovenského jaderného průmyslu, jak mají aktivně ovlivňovat veřejnost, jak mají prosazovat do médií své argumenty ve prospěch jaderné energetiky a jaké argumenty používat v debatách proti svým oponentům. Ve svém referátu "Jádro, aktivisté a média" na výroční konferenci Slovenské nukleární společnosti uved Ivan Brezina celou řadu pozoruhodných doporučení. Pro ilustraci uvádím jediné: "Na výkřiky typu: 'Vybuchne to a všechny nás to zabije!' ... neodpovídejme fakty, proč to vybuchnout nemůže, ale třeba suchým konstatováním, že přítomný aktivista zjevně vůbec netuší, o čem mluví, neboť je v dané problematice absolutním laikem." Všimli jste si oné 1. osoby množného čísla? Brezina tedy sebe sama nevyděluje z oné nukleární společnosti, ale počítá se za její součást.

Instruktáž Ivana Breziny o tom, jak dělat atomovou propagandu, byla natolik přínosná, že tehdejší prezident České nukleární společnosti (ČNS) Rudolf Vespalec v úvodu zpravodaje ČNS napsal: "Jsme rádi, že můžeme otisknout tak zajímavé a poučné referáty a navíc bez nároku na autorský honorář". Celý Brezinův text nepochybně stojí za přečtění. V době psaní tohoto článku byl k dispozici v internetovém archivu ČNS.

Jen pro dokreslení charakteru ČNS uvádím, že její tehdejší prezident na sebe ve zpravodaji uvádí firemní e-mailovou adresu ČEZu (vespar1.edu@mail.cez.cz) a pozoruhodná byla i tehdejší adresa sekretariátu: ČNS - H. Plavcová, Škoda Praha a.s., divize Temelín, 37305 Temelín. Proto nepřekvapí, že podle vlastních údajů ČNS jsou jejími kolektivními členy např. ČEZ, Framatom, Westinghouse, Škoda Praha, Škoda Jaderné strojírenství a řada dalších firem, pro které jaderná energetika znamená miliardové obchody.

Ivan Brezina se ale nespokojil ani se "školením", jak dělat jadernou PR, ani s desítkami článku skandalizujících kritiky jaderné energetiky, které publikoval. Podle týdeníku Respekt se Brezina pokusil kritiky jaderné energetiky rovnou kriminalizovat. Jindřich Šídlo v článku "Budovatelé a příznivci Temelína žádají pro své oponenty kriminál" z 10. července 2000 uvedl: "Úvahy o bezpečnosti a smysluplnosti Temelína by se ... mohly stát v Česku zločinem. S novinkou trestat zastánce opačného názoru kriminálem přišel trochu překvapivě novinář - redaktor časopisu Quo Ivan Brezina. Před deseti dny poslal na policii udání, že publicistka Jarka Stuchlíková veřejně znevažuje stavbu Temelína a štve tmářskými pověrami lidmi proti jaderné energetice. Pokud by policie a soud přijaly Brezinovu argumentaci za svou, znamenalo by to pro Stuchlíkovou až tři roky natvrdo a pro českou veřejnost konec svobodné diskuse".

Co dodat? Snad to, že Ivan Brezina v článku "Potíže s píárkem" pro Reflex kromě obvinění několik lidí PR zároveň sebekriticky přiznává: " ... mně osobně Pavel Šafr před časem propustil z Lidových novin po nařčení, že mám s PR cosi společného." Já k tomu můžu jen podotknout, že se Pavlu Šafrovi vůbec nedivím.

Poznámka na závěr: V nejbližších dnech se z dotazem na možnost porušování novinářské etiky mými články o GMO nebo činností Ivana Breziny obrátím na Syndikát novinářů. Možná by nebylo od věci, kdyby pan Čulík věc zhodnotil z hlediska etických kodexů seriózních britských médií.