Otevřeně je deklarováno, že jedna skupina obyvatel získává do svého vlastnictví byty za zvýhodnělých podmínek.

Vytváří se tak:

a) skupiny privilegovaných (mají právo získat na základě nájemního práva za netržní cenu např. byt v Praze v Nerudově ulici),

b) postižených (mají právo doživotně přispívat na rentu majitelů, kterými mohou být i členové skupiny privilegovaných) a

c) nezúčastněných (např. majitelů rodinných domků rovněž zkrácených ve svých právech).

Pokud se podíváte do obchodního rejstříku na společenství vlastníků a do katastru nemovitostí na domy a byty nedávno zprivatizované např. na Praze 1, zjistíte, že u některých domů jsou dokonce všechny adresy majitelů jiné, než je adresa domu. Tak se umožňuje jedné skupině občanů si zajistit doživotně pronájmem výhodně získaných nemovitostí rentu na úkor ostatních.

Neméně zajímavé jsou i ceny prodávaných bytů. Domy a byty jsou prodávány za odhadní cenu, která je snížena o 20 -- 30 procent, v dřívějších etapách privatizace to bylo dokonce 50 -- 70 procent. Po složení zálohy ve výši 10 -- 25 procent je navíc zbytek kupní ceny rozložen bezúročně na 10 let. Jiným přístupem je, že k prodaným bytům se poskytuje příspěvek ve výši 80 % ze zaplacené kupní ceny.

Opakovaně upozorňuji, že uplatňování těchto principů je vyhrazeno jenom jedné skupině obyvatel.

Je možné uvádět i další fakta.

Je tedy nanejvýš komické, když se o takto vytvořeném "trhu" s "volně tvořenou poptávkou a nabídkou" začne zcela vážně diskutovat o nutnosti aplikace ekonomických principů, anebo se začne operovat s pojmy jako spravedlnost, solidarita a právo.

Chybí již jen zdůvodnění, že nájemníci bytů smějí používat ve veřejné dopravě pouze zadní sedadla. Pak už snad bude všem úplně jasné, oč se jedná.