Za posledního půldruhého roku jsme se poučili, že základní pravidlo politiky - totiž že mocným se nesmí nikdy důvěřovat - nadále platí. Vláda se totiž vymyká jakékoliv kontrole a nedovolí ani, aby ji regulovaly instituce, které ji obklopují. Parlament se rozhodl, že uvěří sérii zjevných lží. Sdělovací prostředky je opakovaly, státní služba proti nim neprotestovala, soudnictví je schválilo. Dávná otázka - kdo kontroluje ony kontrolory? zůstává nezměněna. Vládu jsou schopni pohnat k odpovědnosti jedině občané.

Mají k tomu dva prostředky. Jedním z nich je odvolit vládu v příštích všeobecných volbách,. To ale funguje jen tehdy, když občanům nabízejí politické strany ve volbách každá opačnou politiku. Jenže nyní uzavřely hlavní politické strany skoro ve všech zemích navzájem dohodu: rozhodli se podporovat stejnou politiku skoro ve všech politických oblastech. To znamená, že lidé ztratili při volbách svou moc: mohou odvolit politiky, nedokáží však změnit vládní politiku. Takže hlasování ve volbách je nyní méně významným nástrojem než druhý nástroj pro vyjadřování nespokojenosti s vládou během volebního období: demonstrace.

V Oxfordu protestují nesympatičtí a extremističtí ochránci práv zvířat proti stavbě nových laboratoří na zkoušky na zvířatech. Nepopularita těchto aktivistů je pro britský stát obrovským darem, argumentuje autor. Lidé nechtějí být považovány za sympatizanty s těmito aktivistickými šílenci, a tak skoro nikdo neprotestuje proti represivním zákonům, jimiž chce britská vláda jejich protesty omezit. Přitom dosavadní britské zákony proti násilným činům jsou velmi účinné. Britská vláda však od nynějška zamýšlí kriminalizovat i pokojné demonstrace.

Britské ministerstvo vnitra navrhuje, aby bylo trestným činem pokud někdo protestuje před obytnými budovami "takovým způsobem, který obtěžuje jejich obyvatele, znepokojuje je a vyvolává u nich úzkost". To se zdá rozumné, dokud si neuvědomíte, že policie má právo definovat toto obtěžování, znepokojování a úzkost, jak ona sama uzná za vhodné.

Pokud budou nová opatření schválena, bude to znamenat, že většinu demonstrantů bude možno obžalovat z "obtěžování jiných osob", pokud se vyskytnou před budovou, proti jejímž obyvatelům či zaměstnancům chtějí protestovat.

Britská vláda také navrhuje "zavést opatření" proti internetovým stránkám, které "obsahují materiál, o němž se usuzuje, že vyvolává znepokojení či zbytečnou úzkost u jiných lidí".

Vzhledem k tomu, že mé vlastní internetové stránky už jedna britská státní instituce dala na černou listinu, mám důvod obávat se tohoto návrhu, stejně jako všichni internetoví disidenti v Británii.

Pokud budou všechna tato opatření přijata, jediným zbývajícím povoleným protestem bude psát vašemu poslanci. Pokud ovšem i to nebude považováno za "vyvolávání úzkosti".

Když byl v roce 1997 v Británii schválen Zákon na ochranu před obtěžováním jiných občanů, vláda přísahala, že ho nebude zneužívat proti demonstracím, účelem zákona mělo být ochraňovat občany před neodbytnými dotěravci. První tři osoby, proti nimž bylo zahájeno trestní stíhání podle tohoto zákona, byli všichni pokojní demonstranti. Vláda také tvrdila, že nebude zneužívat předpisů z roku 1998, zakazujících antisociální chování, které jsou zaměřeny proti antisociálním sousedům. I tyto předpisy byly okamžitě zneužity proti pokojným demonstrantům.

Když si lidé stěžovali, že britský Zákon proti terorismu z roku 2000 je tak mlhavě formulován, že ho lze zneužít proti každé osobě, která usiluje o politickou změnu, vláda nám sdělila, že se chováme hystericky. Od té doby jsou po celé Británii zatýkání pokojní demonstranté jako potenciální teroristé.

Například na letecké základně ve Fairfordu zneužila policie tohoto zákona k terorizování mírových aktivistů, kteří protestovali proti válce v Iráku. Demonstranti byli opakovaně zatýkáni a prohledáváni. Jednomu demonstrantu se to stalo za jediný den jedenáctkrát. Loni 22. března policie ovládla tři autobusy, vezoucí demonstranty k základně ve Fairfordu, zadržovala je dvě hodiny, zkonfiskovala jim jejich věci, uzavřela celou dálnici z Gloucesteru až do Londýna a eskortovala autobusy zpět do Londýna. Policie i ministr vnitra dobře věděli, že tito lidé nejsou teroristé. Také věděli, že jim zákon umožňuje s nimi zacházet, jako kdyby teroristy byli.

A to není všechno. Britským parlamentem právě prochází zákon o "mimořádných událostech", který dovoluje vládě suspendovat parlament a zakázat veškerá veřejná shromáždění, pokud si rozhodne, že vznikla mimořádná událost.

K podobnému omezování demokracie dochází po celém světě. Americký Vlastenecký zákon, který Kongres schválil dříve, než si ho přečetl jediný poslanec, dovoluje státu, aby zacházel s nesouhlasícími občany, jako by to byli členové al Kajdy.

Za poslední tři roky usiluje Evropská unie o právo reklasifikovat demonstranty, kteří cestují na různé demonstrace v Evropě, jako teroristy.

Často se nám říká, že přijímat takovéto zákony je nebezpečné, protože by to jednoho dne mohlo ulehčit nedemokratické vládě, aby uchvátila moc. Avšak o to nejde. Už schvalování takovýchto zákonů se rovná uchvácení politické moci. Protest je neodlučitelnou součástí demokracie: čím více státy omezují právo na protest, tím více omezují demokracii. Demokracie, jako je britská, neskončí pochodem vojenských bot anebo vyvěšováním vlajek, ale postupným hromaděním tisíců právních doložek.

A až o své svobody přijdeme, už si nebudeme pamatovat, jaké vlastně bývaly. Mlčení, které minulý týden přivítalo přijetí těchto zákonů, dokazuje, že proces zapomínání už začal.

Kompletní článek v angličtině ZDE