27. 8. 2004
My s nimi vyběhneme 16.O svoločiSlovo "svoloč" se používá v jeho původním významu: ti, které "svolokli", to jest. odvlékli někam. Svoloč, to jsou jednotliví představitelé národů a sociální skupiny, které v dů s ledku mnoha příčin zrazují svůj historický a kulturní kód. Následně ztrácejí zem pod nohama a dají se snadno někam odvléct. Když říkám, že ulice hlavních evropských měst jsou plné svoloče, jsem dalek od toho, abych tyto, už tak osudem pokořené lidi, hanil. Prostě jen považuji svoloč za výstižný termín. Toto je šestnáctá kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování. |
Zkusme se zamyslet. Vydal by se snad nějaký přední potomek indické kasty na cestu přes polovinu zeměkoule, ukrytý v mrazícím boxu pod kusy zamrzlého hovězího masa, kvůli tomu, aby se stal metařem v Německu? Ne, nevydal. Tento indický potomek má život uspořádaný tak, že dokonce i když se ožení, nemusí se nijak namáhat. I nevěstu mu deflorují dopředu, posadí ji totiž na skulpturu s ostrým koncem, a to všechno pěkně, rituálně, za zvuků jemné hudby. Anebo tuto operaci svěří buddhistickému mnichovi. A potom se "autorita" již vydá po vyšlapané cestičce. Ani buddhistický mnich, jenž nemá z materiálních statků nic, mimo kousku látky ovinutého kolem těla, a navíc se nesmí dotknout peněz, by se nevydal na cestu do světa. Proč by měl být metařem v Berlíně anebo umývačem nádobí ve Vídni, když ho v jeho vlastní Indočíně krmí, milují a svěřují mu roztoužené nevěsty? Půjde ten, kdo nemá co ztratit, koho je snadné někam odvléct. Mohou se svoločí stát celé národy? Mohou, ale v tu chvíli již nejde o národ. Avšak v našem virtuálním století je často patrnější snaha vyhlásit jistou část svoloče za národ, aby mohli někoho pošpinit. Vypadá to pak přibližně takto: vezme se těch sto nejšpinavějších moskevských bezdomovců, každému z nich se dá do rukou trojbarevná vlajka. Bezdomovce vysadí rovnou v centru Ženevy, jež se topí v lenivém přepychu, kde se i z kontejnerů šíří vůně francouzského parfému, a řekne se: jen se podívejte, takto vypadají Rusi! Operacemi tohoto druhu je přeplněný celý náš svět, kde zanedlouho za každým keřem bude na stráži nějaký virtuální terorista. Ale může to být i jinak: část národa se může odtrhnout od vlastních kořenů a nové kořeny nezapustí. Poté se dlouho nachází v postavení svoloče a cítí se jako svoloč. Svoločí je možné stát se i v důsledku hromadné zrady. Takto se například mnozí ruští vojáci, kteří roku 1917 odmítli bojovat za cara a vlast a podlehli pokušení "krást nakradené", proměnili ve svoloč. Zvolili si pro sebe a pro své děti osud svoloče. Muselo se vystřídat několik generací jejich potomků, aby se tohoto osudu svoloče zbavili. |
Sergej Chelemendik: My ... ich! | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
27. 8. 2004 | O svoloči | Sergej Chelemendik | |
26. 8. 2004 | Naši oligarchové | Sergej Chelemendik | |
25. 8. 2004 | O tom, jak náš Isaič s nimi vyběhl | Sergej Chelemendik | |
24. 8. 2004 | Kdo jsou naši židé | Sergej Chelemendik | |
23. 8. 2004 | Netvoři versus my a naši bratři | Sergej Chelemendik | |
20. 8. 2004 | Co chtějí netvoři | Sergej Chelemendik | |
19. 8. 2004 | Terminátoři národů | Sergej Chelemendik | |
18. 8. 2004 | Vyhlásit mat za státní jazyk | Sergej Chelemendik | |
17. 8. 2004 | Rakušané poznají "našu mať" | Sergej Chelemendik | |
16. 8. 2004 | Smyslná láska v městě Stryj | Sergej Chelemendik | |
13. 8. 2004 | Svátek rusko-německého přátelství v Turecku | Sergej Chelemendik | |
11. 8. 2004 | Černo-žlutý Frankfurt | Sergej Chelemendik | |
11. 8. 2004 | Pochybné hodnoty ruského autora ze Slovenska | Jan Čulík | |
10. 8. 2004 | O naší kletbě | Sergej Chelemendik | |
9. 8. 2004 | Co děláme my -- jim | Sergej Chelemendik |