23. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 8. 2004

My s nimi vyběhneme 12.

Netvoři versus my a naši bratři

Oni, to jsou posedlí sobečtí netvoři, čímž se zásadně liší od nás a našich bratrů. Naši předkové vymysleli přísloví: ne existuje rodiny bez netvora. Neměli však pravdu. Není nám za potřebí tolerovat takovéto netvory v naší lidské rodině. Díky jejich přítomnosti se rodina začíná tříštit a vysychat.

Hlavní příznaky, které je, netvory, charakterizují, jsou tyto:

S konečnou platností se zřekli pokusů, jež by vedly k po chopení podstaty života; těmito pokusy jsou v první řadě náboženství. Všechny bohy nahradili svými šedozelenými papírky.

Toto je dvanáctá kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování.

Jsou to živí roboti, jejichž program byl vytvořen paranoidními programátory, již jsou posedlí chorobnou touhou zabíjet. A proto tedy není nikterak obtížné jejich chování předpovídat a modelovat. Stačí pouze poznat program a mačkat příslušné klávesy. Řekněte "cheese" -- a všichni okamžitě vycení zuby.

Žijí ve vlastním šíleném virtuálním světě, v němž již i válka není hodnocena z pozice síly, leč podle toho, jak to bude vypadat na televizní obrazovce.

Žijí podle vlastních netvorských pravidel, která považují za jediný platný zákon na světě. Kulturu, náboženství, mytologii, dějiny -- tyto nevyhnutelné složky každého zdravého národa -- nahrazují reklamní slogany.

"V Boha věříme" píší na svých bankovkách, nicméně každému je ihned jasné, kam se nastěhoval jejich Bůh.

"Raději zemřít než být rudý". Tímto heslem oni, od nichž žádní více rudí nikdy nebyli a ani už nebudou, strašili sami sebe po celá desetiletí.

"Proměníme svět na lepší místo pro život". To už je symbol víry. Odpřísáhne vám to každý z nich, ale pro koho bude tento svět lepším místem, to vám dozajista zapomene říct. Pakliže se ho na to zeptáte, vycení zuby ("say cheese") a poví: "Určitě pro všechny. Drahý příteli, samozřejmě, všichni jsme si na tomto světě rovni!"

Slovo svoboda raději před nimi ani nevzpomínat, budou tak dojatí, že tě celého poprskají sladkými slinami.

Jejich svět je dichotomický, roztříděný do dvou skupin, tak jako u lidí s Downovým syndromem. Buď ano, nebo ne. Existovala "říše zla", to jsme jen tak na okraj my, a je "říše dobra", jež však sama sebe takto ze skromnosti nenazývá. A v této říši vládne Superman, zamotaný do cirkusových pestrobarevných hadříků, v železných trenýrkách a pro jistotu, aby působil dostatečně moudře, má na nose nasazené brýle.

Princip jejich bludu je jednoduchý. Rozšířený omyl nás zdravých o tom, že tento blud je tak složitý, že je ho třeba zkoumat, vzniká proto, že posedlí netvoři si i těch několik reklamních sloganů, na základě kterých žijí a jednají, neustále pletou, navzájem je mezi sebou mísí a zapomínají na ně, poněvadž chamtivost jim zaměňuje paměť.

Avšak tato bludná myšlenka je jen jedna a upínají se na ni v té či oné míře posedlí obyvatelé blázinců po celém světě. My jsme moudří -- všichni ostatní jsou hlupáci. A z toho důvodu my budeme žít a těšit se ze života, tedy žrát, žrát a žrát, a ostatní ať ráčí zdechnout.

Netvoři se taktéž dají snadno poznat podle souboru bludných pravidel, do nichž se snaží natěsnat okolní svět. Hlavní zaříkávadla znějí následovně:

Chlapci bývají buď dobří, nebo zlí.

Dobří chlapci -- to jsou oni, ostatní jsou zlí.

U nich vládne svoboda -- u ostatních tyranie.

U nich je pokrok -- u ostatních stagnace.

Oni jsou silní a svobodní -- ostatní jsou slabí a otroci.

"Oni, to jsou Američani?" položí si otázku vnímavý čtenář. Ano, drtivá většina z těch, se kterými bezpochyby vyběhneme, je soustředěna v New Yorku, Washingtonu a v jiných amerických městech. Je sice pravda, že z celkového počtu obyvatel Spojených států se jedná jen o malou část, avšak tato část uzurpuje v Americe veškerou moc a diktuje celému světu svůj nový nesmyslný pořádek.

Oni, to jsou ti Američané, kteří jsou beznadějně posedlí bludným egocentrismem. Přirozeně, tímto způsobem postižené lidské bytosti se nacházejí nejenom v Americe. Mnoho jich najdeme v Evropě, ba jsou i u nás, ačkoliv v zanedbatelném množství.

Jsou všude kolem, neboť jejich blud je nakažlivý.

"Oni, to jsou Židé?" Dalo by se říct, že částečně ano. Najde se mezi nimi dost takových, koho označují za Židy. A většina těchto jakoby Židů je v současné době soustředěna ve Spojených státech.

Zda jsou oni doopravdy Židé, závisí na tom, jak chápeme tento pojem. Kdybychom Židy chápali jako národ, který má svoje náboženství, kulturu a dějiny, potom lidi, kteří vyznávají judaismus, znají své dějiny a jsou vychováni v tradici židovské nebo nějaké jiné reálné kultury, mezi nimi najdeme jen stěží.

To jsou netvoři celé lidské společnosti, odmítají veškerá náboženství a kultury. Dějiny světa pro ně začaly dnem, kdy byla otevřena newyorská burza.

Jestliže za Žida budeme počítat obchodníka s penězi, se zelenými nulami, s nicotou, se vzduchoprázdnem, jenž má židovskou krev a předky v minulosti vyznávající judaismus, v takovém případě je mezi netvory Židů plno.

A kdo jsme my?

Jsme ti, kteří s nimi vyběhnou.

My, to jsou Rusové? Ano, i Rusové. Přesto i zde závisí vše od výkladu pojmu. Jestliže Rusy definujeme jako nejpočetnější národ bílé rasy, který se v důsledku vlastních dějin momentálně nachází nejblíže k chápání podstaty života, potom ano, my -- to jsou Rusové. Výjimku tvoří zrádci a chátra, svoloč.

Zrádci s nimi nevyběhnou, neboť zrádci, to jsou malodušní lidé, kteří vždy vyběhnou pouze sami se sebou. Chátra nepřichází vůbec do úvahy -- je jako kobylky, disponuje jen zamlženým skupinovým vědomím na úrovni hmyzího křidélka.

Ano, ti, co vyběhnou s netvory, jsou Rusové, pakliže pod termínem Rus chápeme znak nové ruské civilizace, která si samu sebou v takovéto podobě teprve začíná uvědomovat. Není to žádná černá díra mezi Východem a Západem, křesťanstvím a islámem, nýbrž pod obrovským historickým tlakem krystalizující ruská civilizace těch, co sami přežijí a přežijí i netvory.

A kdo jsou naši bratři? Každý národ, jenž zatím nepozbyl reálné představy o podstatě života, vyjádřené v živém náboženství, kultuře a dějinách, má dnes ještě šanci na přežití a může být mezi těmi, kteří s nimi vyběhnou.

Každý takový národ je naším bratrem v mysli, naším bratrem v duchu, a jak se říká v dnešním Rusku, bratrem v životě. Je to bratr v prapůvodním významu tohoto slova, to jest jeden z několika potomků.

Všichni jsou naši bratři, až na netvory. I když oni a my jsme si geneticky blízcí. Ano, my a netvoři potulující se po New Yorku, se podle zevnějšku na sebe podobáme více, než naši černí bratři z Afriky, mluvící jazykem babara, a obyvatelé starobylého ruského města Uglič.

Mezi námi a netvory však zeje hluboká propast. Naše civilizace "přeživších", tedy těch, kteří přežijí, je neslučitelná s jejich bandou živých robotů. Zatímco naši černí bratři, kteří mluví jazykem babara, budou-li chtít a okolnosti jim budou přát, se s námi mohou sblížit a naučit všechno to, co víme my. Příklady existují a je jich mnoho.

Rovněž naši světlovlasí obyvatelé města Uglič se dokáží nejenom naučit mluvit babarskou řečí, nýbrž jsou schopni se úspěšně začlenit do jejich pestrého kmenového života, stát se vůdci a šamany.

Jenže oni, netvoři, nepřežijí ani v Ugliči, a už vůbec ne v kmenu Babara. V Ugliči je poplivou, v Africe je snědí.

                 
Obsah vydání       23. 8. 2004
23. 8. 2004 Nelítostná spravedlnost Zdeněk  Jemelík
23. 8. 2004 Soudy nejsou odpovědné za naše smýšlení Bohumil  Kartous
23. 8. 2004 Je správné, aby truchlící matka určovala debatu o Iráku?
22. 8. 2004 Programové prohlášení vlády České republiky - definitivní text
23. 8. 2004 Programové prohlášení vlády selhává ve všech oblastech Jiří  Velebný
20. 8. 2004 Obrodný proces v Semilech Ludvík  Vaculík
23. 8. 2004 Chcete snad říci, že srpen 1968 nebyl událostí?
20. 8. 2004 A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné
20. 8. 2004 Dva tisíce slov
21. 8. 2004 Ukradená normalizace Milan  Krejčiřík
23. 8. 2004 K roku 1968: Psal jsem z pozice laika Boris  Cvek
21. 8. 2004 Výstava o Pražském jaru 1968 a o srpnové invazi na Michigan University
23. 8. 2004 Dle Kotrby by se stydět měla Svobodná Evropa, ne KSČ Radko  Kubičko
23. 8. 2004 Pan Kubičko by se měl taky stydět Martin  Štumpf
23. 8. 2004 Titanic - nádherný biják, anebo též skrytá manipulace? Otakar  Král
23. 8. 2004 Den sil podpory a výcviku Armády ČR "Cihelna 2004" pošesté Jaroslav  Hlaváček
23. 8. 2004 Jak se stát modrým ptákem Ivan  Brezina
23. 8. 2004 České odbory jsou tu pro sebe - ne pro zaměstnance Jan  Faltýsek
23. 8. 2004 Když CHKO, turisté a podnikatelé válčí Ivo  Bystřičan
22. 8. 2004 Polsko chce své jednotky z Iráku "co nejdříve stáhnout"
23. 8. 2004 Netvoři versus my a naši bratři Sergej  Chelemendik
23. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 14. a 15. srpna 2004
20. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 12. a 13. srpna 2004
23. 8. 2004 Preston: první anglické město s bezdrátovým internetem pro všechny
23. 8. 2004 New York zavádí bezdrátový přístup na internet pro celé město
22. 8. 2004 Ukraden Munchův obraz Výkřik
23. 8. 2004 Ukradený Munchův Výkřik nebyl pojištěn
20. 8. 2004 Lékaři ve vězení Abu Ghraib věděli o mučení vězňů
20. 8. 2004 Kdy rezignovat? Ivan  David
20. 8. 2004 O krizi, která krizí nebyla Oskar  Krejčí
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Sergej Chelemendik: My ... ich! RSS 2.0      Historie >
23. 8. 2004 Netvoři versus my a naši bratři Sergej  Chelemendik
20. 8. 2004 Co chtějí netvoři Sergej  Chelemendik
19. 8. 2004 Terminátoři národů Sergej  Chelemendik
18. 8. 2004 Vyhlásit mat za státní jazyk Sergej  Chelemendik
17. 8. 2004 Rakušané poznají "našu mať" Sergej  Chelemendik
16. 8. 2004 Smyslná láska v městě Stryj Sergej  Chelemendik
13. 8. 2004 Svátek rusko-německého přátelství v Turecku Sergej  Chelemendik
11. 8. 2004 Pochybné hodnoty ruského autora ze Slovenska Jan  Čulík
11. 8. 2004 Černo-žlutý Frankfurt Sergej  Chelemendik
10. 8. 2004 O naší kletbě Sergej  Chelemendik
9. 8. 2004 Co děláme my -- jim Sergej  Chelemendik
6. 8. 2004 Revitalizovaný model rusko-slovenského Švejka 21. storočia Pavol  Janík
6. 8. 2004 Kdo koho kdy ojebe či ojebal Štěpán  Kotrba
6. 8. 2004 Co udělali oni -- nám Sergej  Chelemendik