Jsou to živí roboti, jejichž program byl vytvořen paranoidními programátory, již jsou posedlí chorobnou touhou zabíjet. A proto tedy není nikterak obtížné jejich chování předpovídat a modelovat. Stačí pouze poznat program a mačkat příslušné klávesy. Řekněte "cheese" -- a všichni okamžitě vycení zuby.

Žijí ve vlastním šíleném virtuálním světě, v němž již i válka není hodnocena z pozice síly, leč podle toho, jak to bude vypadat na televizní obrazovce.

Žijí podle vlastních netvorských pravidel, která považují za jediný platný zákon na světě. Kulturu, náboženství, mytologii, dějiny -- tyto nevyhnutelné složky každého zdravého národa -- nahrazují reklamní slogany.

"V Boha věříme" píší na svých bankovkách, nicméně každému je ihned jasné, kam se nastěhoval jejich Bůh.

"Raději zemřít než být rudý". Tímto heslem oni, od nichž žádní více rudí nikdy nebyli a ani už nebudou, strašili sami sebe po celá desetiletí.

"Proměníme svět na lepší místo pro život". To už je symbol víry. Odpřísáhne vám to každý z nich, ale pro koho bude tento svět lepším místem, to vám dozajista zapomene říct. Pakliže se ho na to zeptáte, vycení zuby ("say cheese") a poví: "Určitě pro všechny. Drahý příteli, samozřejmě, všichni jsme si na tomto světě rovni!"

Slovo svoboda raději před nimi ani nevzpomínat, budou tak dojatí, že tě celého poprskají sladkými slinami.

Jejich svět je dichotomický, roztříděný do dvou skupin, tak jako u lidí s Downovým syndromem. Buď ano, nebo ne. Existovala "říše zla", to jsme jen tak na okraj my, a je "říše dobra", jež však sama sebe takto ze skromnosti nenazývá. A v této říši vládne Superman, zamotaný do cirkusových pestrobarevných hadříků, v železných trenýrkách a pro jistotu, aby působil dostatečně moudře, má na nose nasazené brýle.

Princip jejich bludu je jednoduchý. Rozšířený omyl nás zdravých o tom, že tento blud je tak složitý, že je ho třeba zkoumat, vzniká proto, že posedlí netvoři si i těch několik reklamních sloganů, na základě kterých žijí a jednají, neustále pletou, navzájem je mezi sebou mísí a zapomínají na ně, poněvadž chamtivost jim zaměňuje paměť.

Avšak tato bludná myšlenka je jen jedna a upínají se na ni v té či oné míře posedlí obyvatelé blázinců po celém světě. My jsme moudří -- všichni ostatní jsou hlupáci. A z toho důvodu my budeme žít a těšit se ze života, tedy žrát, žrát a žrát, a ostatní ať ráčí zdechnout.

Netvoři se taktéž dají snadno poznat podle souboru bludných pravidel, do nichž se snaží natěsnat okolní svět. Hlavní zaříkávadla znějí následovně:

Chlapci bývají buď dobří, nebo zlí.

Dobří chlapci -- to jsou oni, ostatní jsou zlí.

U nich vládne svoboda -- u ostatních tyranie.

U nich je pokrok -- u ostatních stagnace.

Oni jsou silní a svobodní -- ostatní jsou slabí a otroci.

"Oni, to jsou Američani?" položí si otázku vnímavý čtenář. Ano, drtivá většina z těch, se kterými bezpochyby vyběhneme, je soustředěna v New Yorku, Washingtonu a v jiných amerických městech. Je sice pravda, že z celkového počtu obyvatel Spojených států se jedná jen o malou část, avšak tato část uzurpuje v Americe veškerou moc a diktuje celému světu svůj nový nesmyslný pořádek.

Oni, to jsou ti Američané, kteří jsou beznadějně posedlí bludným egocentrismem. Přirozeně, tímto způsobem postižené lidské bytosti se nacházejí nejenom v Americe. Mnoho jich najdeme v Evropě, ba jsou i u nás, ačkoliv v zanedbatelném množství.

Jsou všude kolem, neboť jejich blud je nakažlivý.

"Oni, to jsou Židé?" Dalo by se říct, že částečně ano. Najde se mezi nimi dost takových, koho označují za Židy. A většina těchto jakoby Židů je v současné době soustředěna ve Spojených státech.

Zda jsou oni doopravdy Židé, závisí na tom, jak chápeme tento pojem. Kdybychom Židy chápali jako národ, který má svoje náboženství, kulturu a dějiny, potom lidi, kteří vyznávají judaismus, znají své dějiny a jsou vychováni v tradici židovské nebo nějaké jiné reálné kultury, mezi nimi najdeme jen stěží.

To jsou netvoři celé lidské společnosti, odmítají veškerá náboženství a kultury. Dějiny světa pro ně začaly dnem, kdy byla otevřena newyorská burza.

Jestliže za Žida budeme počítat obchodníka s penězi, se zelenými nulami, s nicotou, se vzduchoprázdnem, jenž má židovskou krev a předky v minulosti vyznávající judaismus, v takovém případě je mezi netvory Židů plno.

A kdo jsme my?

Jsme ti, kteří s nimi vyběhnou.

My, to jsou Rusové? Ano, i Rusové. Přesto i zde závisí vše od výkladu pojmu. Jestliže Rusy definujeme jako nejpočetnější národ bílé rasy, který se v důsledku vlastních dějin momentálně nachází nejblíže k chápání podstaty života, potom ano, my -- to jsou Rusové. Výjimku tvoří zrádci a chátra, svoloč.

Zrádci s nimi nevyběhnou, neboť zrádci, to jsou malodušní lidé, kteří vždy vyběhnou pouze sami se sebou. Chátra nepřichází vůbec do úvahy -- je jako kobylky, disponuje jen zamlženým skupinovým vědomím na úrovni hmyzího křidélka.

Ano, ti, co vyběhnou s netvory, jsou Rusové, pakliže pod termínem Rus chápeme znak nové ruské civilizace, která si samu sebou v takovéto podobě teprve začíná uvědomovat. Není to žádná černá díra mezi Východem a Západem, křesťanstvím a islámem, nýbrž pod obrovským historickým tlakem krystalizující ruská civilizace těch, co sami přežijí a přežijí i netvory.

A kdo jsou naši bratři? Každý národ, jenž zatím nepozbyl reálné představy o podstatě života, vyjádřené v živém náboženství, kultuře a dějinách, má dnes ještě šanci na přežití a může být mezi těmi, kteří s nimi vyběhnou.

Každý takový národ je naším bratrem v mysli, naším bratrem v duchu, a jak se říká v dnešním Rusku, bratrem v životě. Je to bratr v prapůvodním významu tohoto slova, to jest jeden z několika potomků.

Všichni jsou naši bratři, až na netvory. I když oni a my jsme si geneticky blízcí. Ano, my a netvoři potulující se po New Yorku, se podle zevnějšku na sebe podobáme více, než naši černí bratři z Afriky, mluvící jazykem babara, a obyvatelé starobylého ruského města Uglič.

Mezi námi a netvory však zeje hluboká propast. Naše civilizace "přeživších", tedy těch, kteří přežijí, je neslučitelná s jejich bandou živých robotů. Zatímco naši černí bratři, kteří mluví jazykem babara, budou-li chtít a okolnosti jim budou přát, se s námi mohou sblížit a naučit všechno to, co víme my. Příklady existují a je jich mnoho.

Rovněž naši světlovlasí obyvatelé města Uglič se dokáží nejenom naučit mluvit babarskou řečí, nýbrž jsou schopni se úspěšně začlenit do jejich pestrého kmenového života, stát se vůdci a šamany.

Jenže oni, netvoři, nepřežijí ani v Ugliči, a už vůbec ne v kmenu Babara. V Ugliči je poplivou, v Africe je snědí.