To, co je vskutku pozoruhodné, jsou současná tvrzení pana ministra. Tak se nyní dočteme, že nejdůležitější pro naši koncepci je "maximalizace nezávislosti na cizích zdrojích, zejména při výrobě elektřiny". Každý jen trochu myslící ekonom musí přece vědět, že takto postavený cíl "není zadarmo", že taková nezávislost také něco stojí a teď nejde jen o to, že cenou za těžbu uhlí je ohromný zásah do krajiny v severních Čechách. Stejně jako, že ona v článku vyslovená pochvala za to, že jsme druhý největší vývozce elektřiny v Evropě a jak významně tím pomáháme naší obchodní bilanci.

Takové prvenství sice na jedné straně zaručuje zaměstnanost v severních Čechách (a vzpomeňme, jak zejména skupina Appian Group nás všechny strašila propadem těžeb a nezaměstnaností, která by měla právě v těchto letech vrcholit -- zjevně to bylo účelové tvrzení, nebyla-li to přímo "podivuhodná" prognostická slepota právě před tehdy začínající privatizací těchto dolů). Na druhé straně rychlejší čerpání našich zásob uhlí nepochybně ono období nezávislosti zkracuje rychleji, než jsme si dosud mysleli.

Jde mně však o něco jiného -- v ministerském článku se také tvrdí, že se "nemusíme třást při oznámení problémů firmy Jukos, či nerozčílí nás oznámení Norska, že export plynu za Severního moře skončí nejpozději v roce 2020". A vrcholem je pak tvrzení, že "dnešní ceny ropy, šplhající se k historickému maximu, nemohou s cenou elektrické energie pohnout a naše hospodářství tudíž zásadním způsobem neohrozí".

Mám pocit, že takové tvrzení zde naposledy bylo v roce 1974, kdy tehdejší ideologové také tvrdili, že rostoucí ceny ropy na světovém trhu (v prvním ropném šoku) se nás přece netýkají, protože my dovážíme ropu ze Sovětského svazu a zde jsou ceny stabilní a neměnné. Za pár měsíců to už soudruzi viděli jinak...

Taková tvrzení jsou minimálně krátkozraká a naivní a snad by je "unesla" jen nějaká politická agitka. Celý vyspělý svět si dělá starosti s tím, jak řešit nadcházející krizi s ropou a s energiemi vůbec (o tom toho již bylo v BL napsáno tolik) a český ministr průmyslu národu sděluje, že se nemusíme třást, protože přece máme naše české uhlí a s cenou elektřiny se nemůže nic stát. Jak že to říkal jeden prezident dva dny před měnovou reformou -- že se nemusíme ničeho bát, že naše měna je pevná?

Copak si opravdu ministr může myslet, že nás nemusí zajímat, jak to bude s dovozem zemního plynu v delším časovém horizontu pro ČR? Není to náhodou také jedna z významných položek energetické bezpečnosti státu. Co kdyby si dal někdo na ministerstvu práci a spočítal, kde všude a jak by bylo možné spotřebu zemního plynu nahradit? Cožpak nechápeme, že pronikavé zlepšení ovzduší v našich velkých městech a také na vesnicích je nevyhnutelně spojeno s rostoucí spotřebou zemního plynu a vytěsněním uhlí z této spotřeby.

Opravdu si nechceme uvědomit, že na tom, jak zajistit další energetické zdroje pro ČR musíme pracovat již dnes a i když zemní plyn nepoužíváme přímo k výrobě elektřiny, pak to přece vůbec neznamená, že se nás jeho cena či nedostatek netýká. Naopak, nutnost získat zdroje takové energie se stane naším velkým budoucím problémem.

Opravdu je to tak, že se nás vývoj cen energií na světovém trhu netýká a že nad takovými skutečnostmi můžeme mávnout rukou? Možná, že se bychom nad tím jen mohli pousmát -- i ministr se může mýlit, kdyby - jaká smůla -- se neobjevilo den předtím oznámení společnosti ČEZ, že pro rok 2005 se zvýší cena elektřiny z jejích elektráren o zhruba 15% - samozřejmě s dopadem do cen pro obyvatelstvo. Jedním z důvodů je, že rostou i ceny ostatních energií.

Jak to tedy potom je -- jsme nezávislí, nic se nás nemůže dotknout, ale do cen promítáme i vývoj cen ostatních energií a další faktory, protože to právě v tuto chvíli je vhodné, nebo je to ještě jinak? Může někdo ze zodpovědných představitelů ČEZ vysvětlit, co se konkrétně stalo v nákladech ČEZ, že je nevyhnutelné ceny elektřiny tak razantně zvýšit, když současně v celé ekonomice probíhá v podstatě nulová inflace a žádné z nákladů nevykazují enormní růst. Tím spíše, že ještě nedávno byla veřejnost ubezpečována, že právě sloučení ČEZ a regionálních distribučních společností povede nikoli ke zdražení, ale ke zlevnění elektřiny, což se také ČEZ provedl (ještě za generálního ředitele Míla a, možná, pod tlakem vlády).

Činitelé ČEZ argumentují někdy svérázně a jak je, bohužel v české praxi stále více zvykem, cenami vývozu. Jakoby nám chtěli vysvětlit, že cena energie v ČR musí být stejná jako v sousedním Německu či Rakousku. Jenom jaksi zapomínají dodat, že český ČEZ vyrábí za české náklady -- za české mzdy, za české náklady na odstraňování následků těžební činnosti, za české náklady na investice atd. a nikoli za německé mzdy a jejich náklady na těžbu uhlí. Najednou jsou schopni vidět jen cenu výstupu, ale že pracují za cenu českých vstupů -- to jim jaksi uniká a zjevně to uniká i představitelům ministerstva průmyslu a obchodu.

Jen se trochu zamysleme nad vzestupem ceny elektřiny o 15 % a připusťme, že zde může být určitý vzestup nákladů -- ale sotva bude větší než 5 % jako celek (snad se tam také šetří, i když to zvenku tak nevypadá, zejména vidíme-li masové reklamní kampaně, které neznámo proč oslovují širokou veřejnost, když nikdo z občanů a ani z firem přece neuzavírá smlouvu na dodávku energie s ČEZ, ale s regionální distribuční firmou např. Severočeskou energetikou), pak ovšem zbývajících 10 % musí být čistý zisk pro ČEZ. Možná, že takový vzestup cen resp. zisku ČEZ potřebuje k tomu, aby mohl dále expandovat po Evropě a konec konců to bude občan, kdo mu takové dobrodružství zaplatí. Pak se však občanů nebojme zeptat, zda si takovou "nezávislost" přejí -- je přece ČEZ ze dvou třetin vlastněn státem.

Možná, že všechny úvahy ČEZ o vývoji cen jsou jen důsledkem toho, že jsme "nezávislí" a nemusíme se dívat na to, co se děje mimo náš dvorek. Snad by takový "úlet" bylo možné i tolerovat, kdyby najednou i té "nezávislosti" nebylo snad až příliš.

Je přece známo, že dění na trhu s energiemi má regulovat Energetický regulační úřad, který v minulosti zastával dosti konzervativní stanoviska k různým snahám o rychlý růst cen energií. Minimálně proto, že mohl a má zkoumat oprávněnost růstu nákladů a tudíž i důvody, zda určité náklady mají být přeneseny na konečného spotřebitele, či naopak jsou jen nehospodárností a dotčená firma je nemůže na spotřebitele přenést.

Právě tento týden se najednou vláda usnesla na tom, že ředitele tohoto úřadu odvolá a nahradí úředníkem ministerstva průmyslu a obchodu. Ze zákona je tento úřad také "nezávislý", ale asi to nemůže s tou "nezávislostí" přehánět. Důvodem odvolání dosavadního ředitele je sice trh s plynem, patrně je to však záminka (vysvětlení toho by bylo delší a s naším problémem tak moc nesouvisí). Nechce se věřit, že by všechno, co se v současné době odehrává kolem české energetiky bylo jen shodou náhodou. Sled příštích událostí nepochybně dokáže, jak to nakonec s tou "nezávislostí koho či čeho a na čem" vlastně je či bude.