Od konce devatenáctého století zaznamenávala Británie v porovnání s ostatním světem systematický hospodářský úpadek. Dramatickým způsobem se zastavil a proměnil v hospodářský vzestup začátkem devadesátých let dvacátého století.

Za méně než jednu generaci předstihla Británie ve svém HDP na jednoho obyvatele Itálii, Francii i Německo. Letos v létě oznámila Evropská komise, že britský HDP na hlavu je vyšší než HDP všech ostatních zemí v EU, kromě Lucemburska.

Podle Kaletského je současná britská prosperita důsledkem tří samostatných skutečností.

První je dost známá. Oslabení přehnaně silné role odborů do sedmdesátých let dvacátého století, deregulace a privatizace thatcherovské éry vytvořilo v Británii poprvé skutečnou tržní konkurenci, zatímco většina ostatních zemí západní Evropy se vydala opačným směrem. Avšak thatcherismus sám o sobě nestačil, jak začalo být zjevné při nevyrovnaném hospodářském vývoji Británie v letech 1988 - 1992.

Druhým důvodem pro hospodářské oživení v Británii, bez něhož by thatcherovské reformy neznamenaly nic, byla makroekonomická revoluce, kterou, paradoxně, vyvolala ekonomická nekompetence britských konzervativců. 16. září 1992 vypadla britská libra z Evropského směnného mechanismu, přípravného mechanismu pro konvergenci evropských měn směrem k euru. Tak Británie přestala pociťovat nutnost, že je nutno "hájit hodnotu libry" vůči evropským měnám.

Teprve pak mohla Británie zahájit racionální politiku pro řízení hospodářského rozvoje.

Opravdu důležitým rysem makroekonomické revoluce, která následovala po vypadnutí libry z evropského směnného mechanismu, byl její symbiotický vztah k thatcherovským reformám z osmdesátých let. Teprve když začaly od poloviny devadesátých let v Británii působit mikroekonomické i makroekonomické reformy současně, začalo to na hospodářství působit blahodárně. Bez protiodborových zákonů a bez deregulace podnikání v osmdesátých letech by nízké úrokové míry jen vyvolaly inflaci, jak tomu bylo v šedesátých a v sedmdesátých letech. Bez řízení ekonomiky, které vyvolalo v zemi poptávku, by reforma pracovního trhu a zeštíhlování neefektivních průmyslových odvětví jen vyvolalo nezaměstnanost, jako tomu bylo za Thatcherové v osmdesátých letech a jak je tomu v eurozóně dnes.

Od poloviny devadesátých let až do dneška však Británie má deregulované hospodářství, založené na konkurenci, a zároveň aktivistickou vládní finanční politiku. V důsledku toho Británie najednou objevila, že je možné udržovat zároveň plnou zaměstnanost a nízkou inflaci, rychlý růst i tvrdou výkonnost zaměstnanců.

Toto je formule, která unikla většina jiných zemí, zejména poté, co Evropa zapomněla veškerá poučení, která se naučila při řízení ekonomik jednotlivých zemí a přijala projekt jednotné měny.

Třetím důvodem pro nynější, nezvyklou prosperitu Británie, je další dlouhodobý trend: způsob, jímž globalizace, technologické změny a vznik jednotného evropského finančního trhu radikálně zvýhodnily Británii v oboru služeb, založených na znalostech.

V důsledku technického pokroku a konkurence z Asie byla výroba zboží, které Británie nikdy neuměla pořádně vyrábět a musela je dovážet - zejména výrobky masové spotřeby, od hraček přes oděvy až k počítačům a automobilům - na světovém trhu dramaticky zlevněna. Cena toho, co Británie vždycky uměla dobře prodávat - finanční služby, vědecký výzkum, školství, zábavu - však na světových trzích výrazně stoupá. Proto rostou britské platy, aniž by Britové museli pracovat intenzivněji než dříve.

Britský právník, který pracuje pro mezinárodní firmu, v současnosti vydělává asi 200 000 liber ročně (cca 830 000 Kč měsíčně). Je to i po odečtení inflace asi dvojnásobek toho, co vydělával před patnácti lety.

Nikdo neví, uzavírá autor, jak dlouho bude tato prosperita trvat. Vznikla však a zatím existuje.

Kompletní článek v angličtině ZDE