Nevím sice, kolik zná Pavel Urban vojáků a policistů, kteří do služby nastupují proto, aby v ní hrdinně zahynuli. V obou bezpečnostních složkách mám několik známých a mudžahedínsky dám ruku do ohně za to, že ani jeden z nich nemá v plánu skonat nepřirozenou smrtí. Naopak se jim velice zamlouvá hmotné zabezpečení, které jim stát za jejich rozhodnutí garantuje.

Možná, že nebyla správně pochopena narážka na krev, slzy a pot. Autor tím chtěl vyjádřit přesvědčení, že druhá světová válka, kdy byl Londýn bombardován a celá Británie byla na pokraji porážky, by matka zemřelého vojáka mohla těžko obviňovat tehdejšího ministerského předsedu Churchilla z toho, že vede "špinavou válku". Tonymu Blairovi však, jak správně Pavel Urban připomenul, na hlavu bomby nepadají.

Armáda má stále své místo ve společnosti zaručeno, k jejím proměnám jsem se nedávno vyjadřoval v redakcí trochu nevhodně pojmenovaném článku Armáda - relikt dávné minulosti (původně Vojáci - drazí zaměstnanci k nezaplacení).

A opačné názory? Těch se první nevhodně dotkl právě Myers, když popřel právo matky Gordona Gentla na vyjádření a dokonce spekuloval o tom, zdali je vhodné reprodukovat je pomocí médií.

Na závěr bych ještě rád připomenul, že hodnota jednoho nebo milionu lidských životů nemá s racionalitou nic společného, tedy pokud ji opravdu nechceme vyjadřovat pomocí grafů... :)