12. 7. 2004
ANALÝZAKoalice: Podpis vlastní krví aneb konec objímání stromůPoslanci vládní koalice budou dle představ Miroslava Kalouska podepisovat slib věrnosti vládě, která je ještě nenarozeným dítětem... Bude to dojemný obraz. Sto jeden poslanec jako jeden muž si otevře žílu, do krve namočí brk a upíše se Stanislavu Grossovi. Miroslav Kalousek si bude v zákulisí mnout ruce. Nepochybně pak společně provedou rozbor DNA, zda to byla opravdu krev dotyčného poslance. Koaliční lídři si nejsou jisti ani vlastními lidmi a tudíž je hodlají donutit k něčemu, co nemá nižádného efektu. Psáno pro Česká média |
Oporu v ústavě tento krok nemá a co se stane, když poslanec slib poruší, je celkem jasné. Nic. V Česku je totiž mandát vázán na člověka, nikoliv na stranu, jak tomu bývalo za první republiky. Šéfové klubů ani nemají v trezorech bianco podepsané vzdání se mandátů pro případ, že páni poslanci budou zlobit -- jako tomu nezřídka též bývalo zvykem dříve a jak je tomu v jedné ze stran zvykem i dnes (soudruh Grebeníček si může být ideovou pevností i disciplínou svých poslanců jist). Tedy je celé podepisování "prezenční listiny", jak to nazval Zdeněk Škromach, zhola laciné gesto. Ostatně sám výraz "prezenční listina" je roztomilý. Prezence znamená přítomnost. Znamená to tedy, že podepíší, že existují? Nebo že jsou přítomni duchem? Nejhorší je, že sám Škromach považuje za normální, že někdo chce něco takového podepsat. Stanislav Gross se naivně domnívá, že pokud nechá koaliční kluby podepsat slib věrnosti, získá tím sto jednoho poslance a Václav Klaus jej jmenuje premiérem. Klaus sice řekl Mladé Frontě Dnes, že bude muset i tu nejtěsnější podporu akceptovat, na druhé straně ale jinému médiu po svém tiskovém odboru vzkázal, že vývoj nebude zatím komentovat. I Klaus tedy ví své a dobře se baví. To, že papír s manželským slibem podepíší všichni, si naivně myslí jen Gross. Minimálně dva sociální demokraté totiž prohlásili, že něco takového by byli ochotni podepsat pouze tehdy, když budou znát definitivní personální složení vlády a definitivní vládní program. Což je logické. Ale mezi touto jejich podmínkou a realitou stojí doposud váhavost prezidenta. Je ale možné, že Gross předvídal i tuto variantu. Jal se tedy plnit slib stát se předsedou sjednotitelem. Čtvrteční nadstandardní schůzka s Miroslavem Grebeníčkem sice skončila v podstatě nijak -- žádné "prebendy" mimo Mattonky komunistům slíbeny nebyly (ač se na to Grebeníček ve svém rozhovoru pro Právo těšil), přesto ale z pátečního komunistického výkonného výboru "vypadla" ústy místopředsedy "pro komunikaci napravo" Jiřího Dolejše informace, že komunisté budu vší silou bránit ODS ve vyvolání předčasných voleb. Přeloženo do lidštiny: komunisté samotnou ČSSD na její levicové cestě nepodtrhnou. Čili dny lidovců i unionistů ve vládě by měly být sečteny. Pouze to ještě konzervativní křesťané a liberální unionisté nevědí... Na levoboku by tedy Gross, alespoň teoreticky mohl být klidný. Zneklidněn by měl být situací ve vlastní straně, ale není. Některé frakční kroky dokonce iniciuje ze zákulisí on sám. Je lepší si nepřítele vytvořit, než ho mít, prohlásil kdysi jeden stratég. Měl pravdu, kterou i pověřený předseda ČSSD ctí. Snad i to byl důvod, proč se v sobotu sešel s Milošem Zemanem, mužem, který jej ještě nedávno označoval za zrádce. Výsledek schůzky byl označen jako "konzultace" o současné situaci, její poselství je ale zjevné -- naklonit si to křídlo ve straně, které strnulá politika Vladimíra Špidly rozezlila. Je pravda, že pro Grosse to může být pokus o sjednocení ČSSD. Pro Zemana a jeho věrné je to ale způsob, jak vrátit do hry "Miloše". Platforma za svolání mimořádného sjezdu, která se zaštiťovala jeho jménem, totiž neměla za program právě jen mimořádný sjezd. Renesance strany je pojem, který snese cokoliv. Vlastní politický program této "frakce" ale neexistoval a neexistuje. Existovat ani nemůže. Jsou v ní totiž zastoupeny všechny názorové odlišnosti v ČSSD. Od radikálních socialistů po pravicové liberály. Opoziční smlouva -- tentokrát v interním, vnitrostranickém provedení by mohla sjednotit doposud nesjednotitelné. Díky Zemanovu "konkordátu" s Grossem by tato "platforma" mohla začít fungovat jako většinový směr uvnitř strany. Už jednou se tak stalo, když Gross dovolil sestavit dlouhodobý program levicovému křídlu a nechal "modernizátory" na holičkách. Největším propagátorem pragmatického smíru Grosse a Zemana se stal ještě nedávno nejukřičenější kritik Špidlovy reálpolitiky -- Jaroslav Foldyna. "Jsem rád, protože se domnívám, že to sociální demokracii opravdu stmeluje. Stanislav Gross plní, co řekl - že chce sjednotit ČSSD", řekl zástupce ústeckého hejtmana ke schůzce Zemana s Grossem. "Začali spolu mluvit, což je dobré. A dohodli se, že budou pokračovat. Pokud jde o budoucnost Zemana v ČSSD, žádné nabídky nepadly, bylo by to předčasné," uvedl zprostředkovatel schůzky Miroslav Grégr. Pokud jde o budoucnost Zemana v ČSSD či jinde, žádné nabídky doposud nepadly -- to je ta nejdůležitější zpráva z Nového Veselí. Pokud jde o budoucnost ČSSD, začíná být veselejší. Nově veselejší. |
Vláda Stanislava Grosse a politika ČSSD | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
12. 7. 2004 | Koalice: Podpis vlastní krví aneb konec objímání stromů | Irena Ryšánková | |
9. 7. 2004 | Stoprocentní podpora vládě, která ještě neexistuje, a křesťanský "slib věrnosti" | Štěpán Kotrba | |
2. 7. 2004 | Prezident pověřil Grosse sestavením vlády | ||
1. 7. 2004 | Zmýlil se Zeman, zmýlil jsem se já, zmýlil se Gross | Ivan David | |
1. 7. 2004 | Dvakrát "tři Grácie" v české licenci... | Jan Bohuslav Akláb | |
30. 6. 2004 | Konkurz na premiéra | Oskar Krejčí | |
30. 6. 2004 | Aneb: Nesarajevský "atentát" na výdrž | Miloš Dokulil | |
29. 6. 2004 | Pád Špidlovy vlády a krize levice | Milan Valach | |
29. 6. 2004 | "Sociální demokracie se nám rozpadá pod rukama" | ||
14. 6. 2004 | Gross naivně taktizoval, voliči měli ale jasno | Štěpán Kotrba | |
19. 5. 2004 | ČSSD si vykopala hrob -- zbývá si jen lehnout | Petr Baubín | |
5. 3. 2004 | Nový úděl pro Vladimíra Špidlu? | Štěpán Kotrba | |
13. 2. 2004 | Poslanci ČSSD: Chceme se podílet na zřetelné, lidem srozumitelné politice | Štěpán Kotrba |