Lidskoprávní aktivistka Ewa Jasiewicz a filmař Pennie Quinton se v Anglii brzy objeví před soudem s obviněním za "neoprávněný vstup na cizí pozemek." To si vysloužila za protesty proti Konferenci o státních zakázkách v Iráku, která se konala v dubnu v Londýně. Ewa, Pennie a další demonstranté a demonstrantky se snažili upozornit na skutečnost, že přebírání Iráku nadnárodními korporacemi probíhá v mnohem větším záběru než pouze v oblasti těžby a zpracování ropy. To vydělává miliony dolarů členům kartelu nadnárodních společností, kterému dominují ty podporující George Bushe. A zatímco miliony dolarů určených na rekonstrukci mizí, miliony Iráčanů žijí bez vody a elektřiny.

Minulý režim zanechal Irák ve velkých dluzích. Pařížský klub věřitelů vlastní irácký dluh ve výši 160 miliard dolarů, většinou pocházející ze Sadámových půjček na válku proti Iránu. Další část dluhu jsou válečné reparace zemím, které Sadám napadl. Tyto reparace, vynucené Kompenzační komisí OSN, stály Irák od dubna tohoto roku 1,64 miliardy dolarů, tedy víc, než je určeno na zdravotnictví a vzdělávání dohromady. 23. června požádala OSN o 259 milionů dolarů na pokrytí schodku v dodávkách humanitární pomoci; ten samý den vyhlásila kompenzační komise, že na reparace půjde letos dalších 600 milionů dolarů.

Ale zdá se, že USA zahraniční dluh Iráku nějak nevadí. John Snow, finanční správce USA, prohlásil: "Lidé v Iráku by neměli nést tíži tohoto dluhu, vzniklého za diktátorského režimu." Jde o nový směr americké zahraniční politiky? Možná se John chystá oznámit odpuštění iráckého zahraničního dluhu -- z většiny vlastněného neamerickými korporacemi -- aby se Bush mohl soustředit na rozdávání tučných kontraktů na obnovu dárcům na jeho volební kampaň.

Korporace Halliburton byla dosud poněkud stydlivá, když přišla řeč na výši jejich kontraktů v Iráku, ale Pentagon potvrdil, že původní výše 90 milionů dolarů byla schválena ještě před Saddámovým pádem. Bývalý šéf Halliburtonu, viceprezident Dick Cheney, popřel, že by došlo k jakémukoliv bezpráví. Prohlásil, že veškeré kontakty s touto korporací přerušil v roce 2000, kdy nastoupil do Bílého domu. Francouzská tisková agentura Agence France Press ale tvrdí, že z Pentagonu uniklá e-mailová korespondence dokazuje Dickovo angažmá v přidělování rozsáhlých kontaktů Halliburtonu už v době, kdy působil v úřadu.

Bílý dům na druhou stranu zatím utratil pouhá dvě procenta z 18,4 miliard dolarů, které si vyžádal od Kongresu na "naléhavou" rekonstrukci Iráku. A tak zatímco Bush možná šetří na velké utrácení během volební kampaně, část peněz prostě zmizela. Organizace Christian Aid loni v říjnu objevila, že 4 miliardy dolarů příjmů z ropy zůstaly zcela mimo účetnictví, a i podle posledního koaličního reportu cestuje sem a tam 1,3 miliardy dolarů.

Richard Armitage se v roce 2000 stal náměstkem amerického ministra zahraničí i přesto, že byl v té době vyšetřován Komisí Ronalda Reagana pro vyšetřování organizovaného zločinu z podezření ze spojení s gamblingem a prostitucí. Dnes pomáhá dohlížet na Ministerstvo zahraničí, které použilo 184 milionů dolarů určených na projekty rozvodů pitné vody na navýšení rozpočtu na výstavbu nové ambasády USA v objektu bývalého Saddámova paláce.

Staří známí

A to vše ještě před tím, než do Iráku vtrhl Mezinárodní měnový fond (MMF) se svým dlouhodobým programem strukturálních úprav, zaváděným výměnou za redukci dluhu. Jak jinak, jde o razantní privatizaci a otevírání irácké ekonomiky zahraničním investorům. Výsledkem bude stoupající nezaměstnanost a irácké veřejné služby v rukou "koalice" zahraničních nadnárodních společností.

Jakmile se korporace za výhodnou cenu zmocní veřejných služeb, začnou propouštět, aby rychle zvýšily zisky. Dočasná koaliční zpráva už s přeměnou Iráku na perfektní místo pro kšeft dávno začala. V září minulého roku podepsala rozkaz č. 30 o mzdách a podmínkách práce, ve kterém zrušila vládní podporu zaměstnancům veřejného sektoru, která jim pomáhala zaplatit nájem a jídlo. Minimální mzdu stanovila na 69 000 dinárů (40 dolarů) měsíčně, což podle Ewy Jasiewicz činí méně než polovinu mzdy, doporučené pro zaměstnance sweatshopů v jedné ze zón volného obchodu v sousedním Iránu.

Podle Antonia Juhasze z Mezinárodního fóra o globalizaci Bushova administrativa "využívá vojenské invaze a okupace Iráku k šíření agendy korporativní globalizace, která je podle mezinárodního práva nezákonná, lidé v Iráku si ji nevybrali a která se může snadno stát ještě více devastující, než dvanáct let ekonomických sankcí, dvě Amerikou vedené války a jedna okupace."

Jedna z věcí, na kterou nové vedení nahlíží stejně jako Saddámův režim, je drakonické právo upravující působení odborů. Zaměstnancům státního ropného průmyslu je zakázáno organizovat se v odborech a zastrašování odborových organizátorů je běžnou věcí. Přesto se lidé k dělnickým skupinám přidávají, což komentuje novinář David Bacon, který do Iráku přijel s organizací Americká práce proti válce: "Jedna z nejpovzbudivějších věcí byla, že ani za těch nejhorších představitelných podmínek neváhají pracující ani minutu a organizují se." Nezaměstnanost je stále vysoká (30%) a proces rekonstrukce nepřináší tolik míst, jak bylo očekáváno. Zatím bylo namísto slibovaných 250 000 vytvořeno pouhých 15 000 míst.

Sadám si odjakživa koledoval o potíže, když vedl jedinou státem vlastněnou ropnou společnost na světě a odmítal pustit do hry západní korporace. Pamatujete si, jak před dvěma lety USA sponzorovala převrat proti Hugo Chavezovi ve Venezuele? Ten slíbil, že peníze z ropy použije na zaplacení minimální mzdy, namísto toho, aby všechny proudily zahraničním ropným společnostem. Ale jde o víc než jen o ropu. Na středním východě je spousta státem vlastněných statků, o které mají za levný peníz zájem západní korporace. Záminka terorismu, umožňující vydělávat díky invazi a ekonomické kolonizaci, nějak neznepokojuje Saudskou Arábii, která se byznysu už otevřela. Ale takovému Iráne a Sýrii, s jejich státem vlastněnými vodními společnostmi, elektrárnami a telefonními rozvody, už jistě chamtivý Halliburton a přátelé dělají vrásky na čele.

podle SchNEWS

SchNEWS jsou nezávislým týdenním zpravodajem, publikovaným aktivistickou skupinou blízkou anarchismu Do or Die z anglického Brightonu. SchNEWS pokrývá široké spektrum témat od ekonomické globalizace po alternativní zdroje energie. Šířen je v papírové podobě v Anglii a po celém světě pak ve formátu PDF.